„U nás je to naprosto stejný. Jako by autoři bydleli přímo tady v Kamenné Lhotě,“ hlásí s úsměvem jeden z členů místního fotbalového klubu Martin Smejkal. „Jen žádného Ludvu mezi sebou naštěstí nemáme, takže klubové finance jsou u nás v pohodě,“ culí se.
Kamenná Lhota je na první pohled idylická a klidná vesnice, v níž žije zhruba 250 obyvatel, a ti zde najdou všechno, co k pohodovému životu potřebují. Včetně fotbalu.
Místní FC však hraje úplně poslední fotbalovou soutěž na Havlíčkobrodsku, soutěž, ze které už se nedá nikam spadnout. A zaplať pánbůh za to, protože podzimní výsledky by z něj jednoznačně udělaly žhavého kandidáta na sestup.
Na kontě má totiž po polovině sezony IV. třídy skupiny B z osmi zápasů 0 bodů a hodně nelichotivé skóre 1:45!
„V tom jsou ale započítány i dvě kontumační prohry, protože se nás prostě sešlo na zápas málo,“ vysvětluje Smejkal. „Někteří chlapi dělají na směny a musí jít do práce i o víkendu, někdo je zraněný, další jede raději s rodinou na výlet a ostatním se prostě nechce,“ krčí rameny.
Dřív chtěli hrát všichni, dnes sedí u počítačů
Přitom zázemí by fotbalistům Kamenné Lhoty mohly závidět leckteré kluby z daleko vyšších soutěží.
„Před pár lety se to tady kompletně rekonstruovalo, obec se o náš sportovní areál dobře stará. Máme i samozavlažovací trávník,“ pochlubí se Smejkal. „Jenže je jiná doba. My jsme kdysi hrávali na škváře a oplachovali se v korytu, ale všichni jsme chtěli hrát. Dneska tady je super zázemí, jenže zájem o fotbal už mladí tolik nemají. Častěji sedí u počítače,“ povzdechne si.
Také proto se věkový průměr týmu z Kamenné Lhoty pohybuje kolem 45 let! „Máme dokonce hráče, kteří ještě občas nastoupí, ačkoliv už jim bylo přes šedesát. Třeba loni hrál i Jarda Urban,“ zmíní Smejkal zakladatele místního klubu, který je stále jeho aktivním členem.
Neutuchající nadšení zkušených borců je sice obdivuhodné – jenže kým je nahradit?
„Dětí je v obci dost, ale spousta jich hraje fotbal raději v nedaleké Ledči nad Sázavou nebo v Humpolci,“ vysvětluje Smejkal. „A já sám to moc nevytrhnu, protože mám doma tři dcery,“ dodává s úsměvem.
Každopádně všechny tři ho alespoň chodí povzbuzovat, stejně jako spousta dalších obyvatel vesnice.
„V tomhle se od ostatních obcí nelišíme, fotbal po téhle fanouškovské stránce tady pořád patří k základům. Máte vidět, kolik lidí se přijde podívat třeba na zápas s Kouty,“ zmiňuje jednoho z největších rivalů.
Když prší, diváci si zalezou k týmu na lavičku
Při pohledu na areál se pouze nabízí otázka, kam se všichni vejdou? „Všude kolem hřiště,“ rozmachuje se rukama Smejkal. „A někdy, když třeba prší, si někteří zalezou i k nám na lavičku.“
Samozřejmě i s nezbytným občerstvením v podobě piva a voňavé klobásy. „To je jasné, kiosek je otevřený vždycky a klobása nesmí chybět. Ostatně ji dostávají i rozhodčí,“ připomíná Martin Smejkal, že i v nejnižší soutěži je potřeba se postarat o to, aby sudí nestrádali.
A pak už jen stačí, aby měli hráči obou týmů šťastnou nohu a nezakopávali míče po okolí. V údolí plném keřů, stromků a vysoké trávy za jednou z bran se totiž nehledají zrovna snadno. „No jo, už se nám párkrát stalo, že jsme tam míč kopli někdy na jaře a našel se potom až v podzimní části,“ usmívá se Smejkal.
Naštěstí rybník je od hřiště vzdálený přece jen o něco víc.
I když… „Taky už tam někdo dokopl. A myslím, že někdy v minulosti se tam i pár rozhodčích vykoupalo,“ směje se Smejkal. „Jenže to už je všechno pryč. Teď není důvod se na ně zlobit nebo se rozčilovat. Vždyť nikam níž už spadnout nemůžeme.“
Tréninky zrušili, nikdo na ně nechodil
Oklikou se tak jeden ze stabilních hráčů FC Kamenná Lhota dostal zpátky k letošní sezoně. „V tabulce máme nejblíž Dolní Město B, které získalo tři body. Ale to jen díky tomu, že s námi vyhrálo kontumačně. Museli jsme zápas zrušit, protože nás tehdy dorazilo jen sedm nebo osm,“ povzdechne si Smejkal.
V minimálním počtu, nebo také vůbec, se ostatně dlouhodobě chodilo i na páteční tréninky, proto je klub před časem úplně zrušil. „Nemělo to cenu. Nás pár, kteří jsme dorazili, jsme si chvilku zakopali na bránu, trochu si zacvičili a šli zase domů,“ svěřuje se Smejkal.
Od té doby se tak v Kamenné Lhotě scházejí hráči až přímo na utkání. A pokud jich je náhodou dostatek, nejprve v kabině proberou spoustu témat a pak už se jde hrát.
„Je pravda, že mluvíme o všem možném,“ pousměje se Smejkal. „Jen o politice ne, protože to se pak začneme hádat a nemá to smysl. Takže někdy mluvíme i o fotbale. Ale s nějakým zásadnějším rozhovorem bych počkal až na konec sezony. Probereme, co bude dál, protože je jasné, že nikdo nemládneme a mladým se nechce,“ zopakuje znovu současnou největší bolest klubu.
Tím exkurze do posledního týmu nejnižší okresní soutěže skončila…
„Doufám, že přijedete i na jaře, až zase pro změnu všechno vyhrajeme,“ loučí se s úsměvem Martin Smejkal. „Nemyslete si, my máme ambice pořád. Ostatně i teď na podzim, když jsme se náhodou sešli v dostatečném počtu, jsme předváděli docela pěkný fotbal,“ přesvědčuje.
