Po pásovém dopravníku vyjíždějí vzhůru plastové lahve, kelímky od jogurtů a řada dalších věcí, které lidé naházeli do kontejnerů na tříděný odpad. Zajíždějí do buňky umístěné těsně pod stropem haly. Zde se odpadky na třídicí lince ručně přeberou na ty, které se dají ještě materiálově zpracovat, a na ty, co už poputují pouze do spalovny na energetické využití.
„Z této velké hromady je zhruba 45 procent na další materiálové využití, zbytek jde na energetické využití,“ přibližuje Radek Kourek, jednatel jihlavské společnosti ASMJ, která se zabývá zpracováním druhotných surovin.
Do budoucna hrozí, že by se poměr mohl ještě více zhoršit a do spaloven by zamířilo více vytříděného odpadu než nyní. Na vině je současná situace na trhu. Výkupní cena plastového odpadu totiž významně klesla a firmám se pomalu začíná nevyplácet recyklování některých materiálů. Třeba čiré fólie se nyní podle Kourka vykupují za méně než poloviční ceny oproti začátku roku.
„Například plastové pásky pro nás mají dneska prakticky zápornou hodnotu. Podobný problém je u barevných fólií,“ dodává.
Asie produkuje už tolik odpadu, že pro ten evropský není místo
Za klesajícími cenami stojí přístup Číny, která je hlavní destinací, kam plastový odpad z České republiky míří. Asijská země totiž zavedla přísnější kritéria na jeho výkup. Už příliš nestojí o nekvalitní surovinu, která obsahovala nečistoty nebo různé příměsi.
„Tito odběratelé import výrazně omezují, Čína ho chce dokonce zakázat. Pro Česko i celou Evropu to představuje velký problém. Alarmující je i to, že asijské země už produkují samy tolik odpadu, že jim pro ten náš nezbývá místo,“ popisuje nynější stav Zbyněk Bouda, ředitel Energetické agentury Vysočiny (EAV).
Zpracovatelské společnosti tak řeší problém, kam vytříděný odpad vozit. Poptávku z Číny totiž není český ani evropský trh schopný nijak nahradit.
„Do Číny byl nasměrovaný veškerý trh, v Evropě se žádné zpracovatelské závody nebudovaly a teď to tady chybí. Potřebujeme v České republice nebo Evropě nějaké zpracovatelské zařízení,“ popisuje Pavel Gregor, jednatel třebíčské firmy Esko-T.
Vyšší náklady se mohou promítnout do poplatků za odpad
Firmy se podle svých vyjádření zatím stále snaží recyklované plasty prodávat. A to i přesto, že u některých odpadků jsou náklady na jejich roztřídění a vyčištění vyšší než následné zisky. „Prozatím to sanujeme z ostatních činností, které děláme. To ale nepůjde pořád, firmu přece nemůžu poslat do minusu,“ varuje Gregor.
Podle něj však může přijít doba, kdy jeho společnost začne tyto náklady přenášet na obce, z nichž se plastový odpad ke zpracování vozí. Pak bude otázkou, zda zvýšené náklady na likvidaci odpadu zaplatí samosprávy samy, nebo zvednou poplatky za svoz a likvidaci odpadu svým občanům.
Příští rok by se každopádně tyto platby ještě zvyšovat neměly. Například Jihlava si už v listopadu odsouhlasila cenu pro rok 2018. Ta bude stejná jako letos.
„Za vývoz popelnic se separovaným odpadem máme smluvní částky a jsem tomu velmi ráda. Protože v tuto chvíli, kdy se zhroutil trh s plasty, se nás to nijak nedotkne,“ uvedla vedoucí odboru životního prostředí na jihlavském magistrátu Katarína Ruschková.
Špatná situace na trhu může podle odborníků trvat roky
Do prognóz, kdy a zda vůbec se trh vrátí na původní úroveň, se nyní nikdo nechce příliš pouštět. Ale z vyjádření jednatelů zpracovatelských firem je znát spíše skepse. Podle nich proto nastala doba, aby se do hry vložil stát či evropské instituce. Měly by začít podporovat společnosti, které z recyklovaných materiálů vyrábějí například plotové latě, zatravňovací dlažbu nebo řadu dalších věcí.
„Pokud budou tyto produkty levnější, zvýší se po nich poptávka. Ale v první řadě bude potřeba vybudovat dostatečné zpracovatelské kapacity,“ tvrdí Kourek z ASMJ.
„To se ale zatím neděje, takže podle mého špatná situace bude mít trvání v řádech roků,“ připojuje svůj pohled Gregor.
Na jednoho obyvatele Vysočiny v loňském roce připadalo zhruba 20 kilogramů vytříděného papíru, 15 kilo plastů, 13,5 kilogramu skla a půl kila nápojových kartonů.
