Byl březen 1989. Lékařka Natalija Borisovna Pavlikovskaja z tehdy ještě sovětského města Soči na pobřeží Černého moře si vzpomněla na svoji přítelkyni z Prahy, s níž se zhruba před dvaceti lety seznámila.
„Zítra je Mezinárodní den žen, musím poslat blahopřání,“ blesklo jí hlavou. Proto napsala, zřejmě se svým manželem, krátký vzkaz: „Drahá Věročko, srdečně ti blahopřejeme k 8. březnu. Přejeme pevné zdraví, štěstí a pohodu. Objímám.“ Místo podpisů připojili monogramy N.B a A.A., přání vložili do obálky a vhodili do schránky.
Adresátka si však vzkaz nikdy nepřečetla. Zásilka ze Soči totiž na místo určení dorazila až letos v dubnu, tedy po 28 letech a 19 dnech. Nebo, chcete-li, po 10 246 dnech. Žena, jíž byl vzkaz adresován, byla tou dobou již po smrti.
Setkání na dovolené
Obálka se ovšem dostala do rukou jejího syna Ivana Hanuše. „Sevřelo se mi srdce, když jsem ji dostal,“ vyznal se 64letý muž, který dnes pracuje jako recepční na kolejích Vysoké školy ekonomické v Praze.
Z mládí si pamatoval, že jeho rodiče udržovali kontakt s doktorkou, s níž se potkali při své někdejší dovolené u Černého moře. Pravidelně si psali, na Nový rok a Vánoce si telefonovali. Když byla příležitost a jejich přítelkyně přijela do Prahy, setkali se i osobně. Přátelství trvalo až do smrti Hanušových rodičů.
Blahopřání, které držel po letech v ruce, mu ženu náhle připomnělo. Proto se rozhodl, že jí napíše a podělí se s ní o kuriózní situaci, kterou zažil s dopisem. Jenže její jméno už zapomněl a zpáteční adresa na obálce byla špatně čitelná.
„I v Rusku se říká, že někdo škrábe jako doktor. To je prostě všude stejné,“ směje se Hanuš.
Nastalo luštění jména
Pomohli mu však ruští studenti z kolejí, kde pracuje. Společně rozluštili jak jméno, tak i ulici, v níž Pavlikovskaja v době odeslání dopisu žila. Hanuš tedy zkusil naslepo poslat vzkaz a teď čeká, jestli z Ruska přijde odpověď. Zda adresátka vůbec žije, netuší.
V USA dorazil dopis po 53 letechČeský rekord nejdéle doručované poštovní zásilky ani zdaleka neatakuje čas, který strávil na cestě jeden milostný vzkaz ve Spojených státech amerických. „Dohledali jsme, že putoval více než 53 let,“ uvedl Miroslav Marek z pelhřimovské Agentury Dobrý den. Americký dopis měl jednu hořkou příchuť. Dorazil ve chvíli, kdy pár, jenž si dopisoval měl už za sebou nejen svatbu, ale dokonce i rozvod. „K další svatbě, co jsme zjistili, tento milostný vzkaz už nevedl,“ usmál se Marek. |
Každopádně si ale na internetu našel ruský telefonní seznam, kde se uvádí, že Natalija Borisovna Pavlikovskaja na dané adrese bydlí. Jak moc je však seznam aktuální, muž neví.
Stejně tak netuší, kde se dopis zatoulal a kdo byl na vině, že dorazil až s takovým zpožděním. Stala se chyba v Rusku? V Čechách? Šlo o úmysl, nebo dopis prostě jen někde zapadl? To jsou otázky, které se mu honily hlavou.
„Každopádně ale oceňuji profesionalitu toho, kdo obálku po těch letech našel a doručil. Nejjednodušší by bylo ji vzít a zahodit. Ale někdo si dal tu práci a nakonec ji donesl, kam měl,“ je vděčný Hanuš.
Nyní bude dopis součástí Muzea rekordů a kuriozit v Pelhřimově. Jeho pracovníci si dali tu práci a spočítali, jak dlouho by trvalo, kdyby dopis na trase Praha - Soči, která činí 2599 kilometrů, doručovala želva. Ta se pohybuje průměrnou rychlostí 500 metrů za hodinu.
„Vzali jsme v potaz, že by šlo o želvu profesionálku, která by pracovala pouze 8 hodiny denně. V tom případě by ho doručila za 649 dní,“ pronesl Miroslav Marek, ředitel Agentury Dobrý den, která spravuje databázi českých rekordů.
Zásilka by tak dorazila patnáctkrát rychleji, než běžnou poštovní cestou.
