Živý betlém v Měříně (24. prosince 2016).

Živý betlém v Měříně (24. prosince 2016). | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Měřín zase zkouší na živý betlém. Půl roku práce, pak tisíce lidí

  • 0
Je to vlastně neuvěřitelné, ale ten starý příběh stále funguje, i když je to jenom divadlo. A dokonce funguje, i když je to jenom zkouška toho divadla. Největším problémem tradiční přípravy živého betlému v Měříně je shánění zvířat a koordinace všech herců.

Byl zrovna večer, třetí adventní neděle, a­ v­ tělocvičně měřínské základní školy právě kolem špalíru tleskajících postav v civilním oblečení procházela Marie s Ježíškem v­ náručí a­ s­ vousatým Josefem po boku.

„Diváci tleskají a vy současně tleskáte jim,“ vysvětlovala hercům režisérka a ­jedna z hlavních organizátorek divadla Tereza Motyčková.

Herci se usmívali, byla to silná chvíle. Jako by to všechno bylo zase znovu doopravdy.

Tak končí první část poslední nekostýmované zkoušky měřínského živého betléma. Venku mrzne, v tělocvičně je na konci víkendu chladno. Někteří herci si podávají termosky s čajem nebo lahev s pálenkou na zahřátí.

Jsou ukáznění, odpovědnost je veliká. Diváci jim svou přízeň dávají najevo každý rok: každé za dvou představení pod širým nebem sleduje v Měříně na Žďársku o Vánocích kolem tří tisíc lidí. Je to největší akce tohoto druhu na Vysočině.

Každý rok trochu jinak

Někteří z herců jsou už po těch letech zkušení matadoři, kteří by mohli hrát v profesionálním divadle. Třeba Antonín Zeman hraje postavu Josefa už sedmým rokem. Přestože herci hrají většinou jen dvakrát za rok, mají jistotu, že jejich představení divákům nezevšední. Zvláště, když ho každý rok hrají trochu jinak.

Finále divadla předchází řada zkoušek a půlroční přípravy. „Plánujeme vždycky už od léta, zkoušíme prakticky už od září, herci se přidávají od listopadu, protože už jsou to poloprofíci a své role mají nacvičené,“ řekla po zkoušce ve školní tělocvičně před čtrnáctým ročníkem divadla Motyčková.

Rok od roku je však živý betlém trochu jiný. „Jednou se nám třeba v ­příběhu objevila babička, která o ­narození Ježíška vyprávěla vnoučatům a do svého vyprávění přidala i staré zvyky a tradice, tak se tam diváci mohli i poučit. Letos jsme zase nově zapojili postavu šaška. Taky už jsme měli postavy Štěstí a Smůly, mění se počet pastýřů a­ charakter chudého lidu… Základ příběhu ovšem neměníme, do něj nechceme zasahovat,“ popsala Motyčková, která tvoří scénář a je součástí kapely, jež divadlo doprovází.

Celkem je na place v posledních letech vždycky kolem šedesáti lidí, s organizací pomáhá dalších čtyřicet. „Hodně pomáhají hasiči a také řada dobrovolníků se zařizováním věcí, které nejsou třeba tolik vidět, ale jsou nutné,“ vysvětlila Tereza Motyčková.

Tehdy a dnes? Nesrovnatelné

Úplně první vystoupení před čtrnácti lety je s tím dnešním nesrovnatelné. Nejen počtem diváků, jichž bylo při prvním ročníků kolem stovky.

„Tehdy jsme se tam ráno sešli, každý si něco připravil, byla legrace, vlastně jsme skoro nic nezkoušeli. Dnes je se živým betlémem mnohem víc starostí. Tím, že je tahle akce už hodně známá, nám přibylo i množství papírování. Ale po představení zase máme větší radost,“ pověděla Motyčková.

Největší problém je podle ní se sháněním zvířat do divadla a také koordinace lidí v celém ansámblu.

„Někteří přijdou na poslední chvíli, jiní měli přijít, ale nepřijdou. Sponzoři jsou domluvitelní, technika se dá půjčit, když jsme chtěli půjčit loutnu, sehnali jsme ji z konzervatoře v Kroměříži. Překvapivě těžké ale je zajistit zvířata, jezdí nás kontrolovat státní veterinární správa, takže zajistit například osla s nezávadnými testy není jednoduché. Loni jsem tři měsíce sháněla ovce s ­papíry. Kdo je měl, nechtěl je půjčit, aby se nedostal do povědomí,“ usmívá se Motyčková.

Jednou Měřínským udělala potíže při představení technika – pískaly mikrofony.

„Když už představení začne, nejde s tím moc dělat. Nějak to nastavíte a zkusit to můžete jen jednou. Máte jeden pokus naživo. Ale jinak nám představení vždycky vyšlo, jak jsme chtěli, tedy když pominu, že nám polovina ročníků propršela,“ vykládá Motyčková.

„Krize? Já ji mám před vystoupením na Štědrý den ráno, aby všechno klaplo. Ale když se představení povede, tak ze mě všechna nervozita spadne,“ řekl Ivo Horák, další z klíčových organizátorů měřínského vánočního divadla.

Tři z herců už mají na kontě účast ve všech ročnících a na jejich divadelních výkonech je to znát. Například zkušený představitel krále Heroda svůj part s dlouhou emotivní řečí zvládá bravurně.

„Na zkoušce se učíme například nástupy, aby v ­představení nevznikaly díry, které diváky nebaví. Pro mě osobně je nejsilnějším momentem představení narození Ježíška. Prožívají to tak určitě i diváci, ale my si jejich emoce uvědomíme až zpětně, během divadla je nemáme čas sledovat. Pro mě začínají Vánoce vlastně až 26.­ prosince, když je po představeních a máme vše uklizeno. Pak si vydechnu a začínám si konečně užívat svátky,“ líčí Motyčková.

Měřínští ochotníci odehrají své velkolepé divadlo o narození Vykupitele 24. prosince v 10 a pak ještě ve 20.30 hodin na obvyklém místě u místního kostela.