Drobná žába s nápadně oranžovým bříškem totiž patří mezi obojživelníky vzácné a ohrožené. Ostatně právě díky jejímu výskytu byly Vetelské rybníky v roce 2005 zapsány na seznam evropsky významných lokalit. Po pár letech se tu však slehla po kuňce zem.
„Kuňka ohnivá je teplomilný druh, který je ve Žďárských vrších na okraji areálu svého výskytu. Tím se stává více zranitelnou a náchylnou vůči negativním vnějším vlivům. Plošné mizení tohoto druhu na celém území Kraje Vysočina se projevilo i na Vetelské rybniční soustavě. Od roku 2010 tam kuňka nebyla vůbec zaznamenána,“ popsala Kateřina Fialová z Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR).
Ochranáři se pak v následujících letech snažili zjistit, co za jejím vymizením stojí, a podle toho nastolit opatření, jež by mohla vzácného obojživelníka do lokality opět přilákat. Ve spolupráci s městem Žďár, které je majitelem většiny rybníků, se upravilo rybářské hospodaření.
„Vždy jeden rybník v soustavě zůstává bez rybí obsádky a jeden slouží pro odchov plůdků. Bylo tam také vybudováno několik tůní nebo odstraněny dřeviny v okolí rybníka Návesník, aby tůně a mělké příbřežní partie zůstaly osluněné,“ přiblížila opatření Petra Doležalová z AOPK ČR.
Vynaložené úsilí se ovšem vyplatilo a v roce 2018 se kuňka ohnivá do lokality poblíž Žďáru vrátila. Během dalších roků včetně letošního potom osídlila postupně všechny rybníky v soustavě.
„Žďár nad Sázavou se dlouhodobě profiluje jako město, které klade důraz na kvalitní životní prostředí. Jsem rád, že můžeme podpořit návrat vzácných druhů rostlin nebo živočichů zpět do přírody,“ zdůraznil žďárský starosta Martin Mrkos.
Město podle jeho slov v lokalitě Vetelských rybníků také obnovuje aleje stromů a zaniklé polní cesty ve snaze vrátit tamní krajině větší rozmanitost.
Kuňka ohnivá se vyznačuje melodickým volánímSilně ohrožený druh, se vyskytuje převážně v nížinách pod 250 m.n.m., ale v České republice se s ní můžeme setkat i v mnohem vyšších polohách. Jde o druh preferující otevřená, slunná stanoviště, a to zejména v období rozmnožování. Mimo toto období se vyskytuje hlavně v mokřadech, na loukách, v kalužích atd. Kuňka ohnivá má charakteristický zvukový projev, ozývá se ale jen sameček mající rezonátor. Jedná se o melodické volání „uuh, uuh, uuh“, jedno volání často probíhá každých 1,5 až 4 sekundy. Hlas kuňky ve sboru může znít i jako zvonící zvony, ve vysokých počtech samců přechází až v jednolité „hučení“. Svrchní zbarvení bradavičnaté kůže je tmavě šedé či tmavě hnědé, břicho má tato menší žába tmavé s typickým oranžovým, oranžovočerveným až oranžovožlutým mramorováním. Zdroj: obojzivelnici.wbs.cz |
