Přibyslavský kulturní dům měl být podle původních plánů opraven už na sklonku léta. Jenže během postupu prací se termín postupně posouval. Nejprve na začátek podzimu, poté na konec října, naposledy na začátek prosince. Nyní už ani tento termín neplatí. Starosta Martin Kamarád momentálně hovoří o znovuotevření domu nejdříve v květnu příštího roku.
Firmu, jejíž pracovníci na rekonstrukci vnějšího pláště rozlehlé budovy pracují, zprvu překvapila nekvalita zpracování a poškození prvků, o nichž se projekt ani nezmiňoval. Množství víceprací stoupalo. Za poslední posunutí termínu si však už město může samo.
„Rozhodli jsme se více investovat do interiérů budovy. Když už je rekonstrukce tak složitá, došli jsme k názoru, že bude vhodnější rovnou inovovat určité prvky i uvnitř. Nové budou například akustické panely nebo třeba sedačky v sále,“ uvedl Kamarád.
S prodlužujícím se termínem zároveň roste i cena. Ta úplně původní se pohybovala okolo třiceti milionů bez DPH. Nyní ji starosta odhaduje na nejméně 40 milionů. Plus bude nutné připočítat veškeré vnitřní vybavení, které bude město teprve poptávat. Oprava kulturního domu se tak řadí k nejvyšším jednorázovým investicím v historii čtyřtisícového města.
Amatérské dílo postavené v Akci Z
Přibyslavský kulturní dům byl vybudován koncem šedesátých let minulého století v socialistické Akci Z. Dodnes vydržel bez výraznějších zásahů. Je typickým příkladem architektury té doby. A podle toho všeho dnes vypadá.
Původním záměrem radnice bylo nechat vyměnit neodizolované průčelí domu, budovu zateplit, opravit střechu a instalovat novou vzduchotechniku. Jenže stačilo na různých místech odkrýt první stavební vrstvy a bylo jasné, že zásah bude muset být mnohem výraznější.
„Ukázalo se, že čelní skla v průčelí budovy nejsou s podezdívkou posazena přímo na základech, jak bylo uvedeno v projektu, ale na betonovém věnci,“ informoval starosta už loni v březnu, krátce po zahájení prací. Betonový věnec značně nahlodala voda, která se do něj postupem let dostala. Znamenalo to odbourání věnce a zbudování nového.
Další překvapení čekalo stavebníky na střeše. Až po odkrytí vrchních vrstev se zjistilo, že její podstatnou část tvoří nasypaný štěrk. Do něho sice bylo možné schovat vzduchotechniku, aby nepřekážela pod stropy, znamenalo to však i změnu projektu a použití jiných izolací.
„Když už jsme dělali takový zásah do střechy, vymysleli jsme si tam zabudování konstrukce pro možnou budoucí instalaci fotovoltaických panelů,“ dodává Martin Kamarád.
Hodně nestandardní podle něho bylo i připojení celé budovy k elektrické síti. I to se muselo předělávat. „Kulturní dům byl postaven naprosto amatérsky v Akci Z, k některým úkonům ani není dokumentace. O to víc překvapení budova skrývá,“ prohodil Kamarád.
Jde to ztuha, ale kultura si místo najde
Kvůli pokračujícím pracím se tak bez největšího kulturního stánku musí obejít nejen obyvatelé města a okolí, ale hlavně Kulturní zařízení města Přibyslav (KZMP), příspěvková organizace, která se stará o pořádání kulturních akcí.
„Kulturní dům chybí, adekvátní náhrada tu není. V Přibyslavi se už druhým rokem nemohou konat žádné velké akce pro větší počet lidí. Snažíme se alespoň pořádat ty drobnější v alternativních prostorách,“ sdělila ředitelka organizace Zdena Valnerová.
Například filmový klub, který běžně promítá pro zhruba třicet až čtyřicet diváků, se nastěhoval do divadelního sálu základní školy. Zkouší tam také místní ochotníci. Pro bazárek pak KZMP využil nouzové řešení v podobě sokolovny. „To byly opravdu bojové podmínky,“ zasmála se Valnerová. Během letní sezony se zase víc akcí konalo venku pod širým nebem.
Přibyslavský kulturní dům stojící v menším parčíku přímo proti zámku je ikonickou stavbou. Charakteristický je svým proskleným průčelím. To si před více než dvaceti lety zahrálo ve filmu Ene Bene režisérky Alice Nellis s Ivou Janžurovou a Evou Holubovou v hlavních rolích.
Vestibul budovy představoval volební místnost na malém městě. A to i přesto, že se uvnitř ve skutečnosti nikdy v historii nevolilo. Filmaře však zaujal právě vzhled průčelí, které domu dávalo typicky socialistické vzezření. Stejná podoba by měla domu zůstat i po probíhající rekonstrukci.
