"Na českém trhu končí necelých 5 procent naší produkce," potvrdil výrobní ředitel společnosti Zdeněk Koťara i jeho syn Jaroslav, který je sklářským technologem a řídí obchodní úsek.
Z několika tradičních výrobců čtyřiadvacetiprocentního olovnatého, ručně broušeného křišťálu (kterých bylo už od středověku na Světelsku několik - pozn. redakce) se podařilo přežít do dneška právě jen tomu v Okrouhlici. Ostatní výrobci buď skončili, nebo přešli na levnější strojově vyráběné sklo.
Že se právě Koťarům s kolegy povedlo na trhu uspět, přičítají oba ředitelé veliké šíři sortimentu i způsobům zdobení. "Inspirujeme se v klasice, ale musíme vymýšlet i nové vzory a designy. A samozřejmě máme i nové druhy zboží," vysvětlují.
Firemní tajemství: Křišťálové těžítko s poštovní známkou uvnitř
Mezi výrobky, které jsou zatím ve sklářství jedinečné, nebo o nich aspoň skláři Koťarovi zatím jinde neslyšeli, je například masivní těžítko z jednoho kusu křišťálu, v němž je zalitá poštovní známka či fotografie. "Ta technologie je poměrně složitá. Vymýšlel jsem ji několik let," říká Zdeněk Koťara.
Jak to, že papír při výrobě neshoří? Vynálezce jen s úsměvem krčí rameny. Kdo chce, ať si na to přijde sám.
Velkou výhrou pochopitelně je, když skláři objeví příležitost na trhu. "Chybějí například kuchyňské doplňky, jako jsou nádoby na koření, sůl, olej, ocet a podobně. Tento mlýnek na kafe, napůl ze dřeva a napůl z křišťálu, je také náš nápad," ukazuje Koťara třpytivý strojek, který si jeho majitel jistě neschová do kredence.
Ve vitrínách vedle jsou další zdobné a zároveň praktické nádoby. Třeba miska na kaviár s prostorem na drcený led a karafa na whisky také s chlazením.
Příležitost na trhu se podařilo najít i jednomu člověku v Americe, který si právě u Koťarů zadal výrobu speciálních vodních dýmek, samozřejmě v luxusním stylu.
Větší vázu vyrobí zhruba za měsíc
Jak věci z broušeného skla, které pak většinou v domácnostech zdobí sekretáře a vytahují se jen ke svátečním příležitostem, vznikají, to mohli zájemci vidět v sobotu dopoledne na Dni otevřených dveří ateliérů. Obě pece žhnuly a skláři s píšťalami předváděli, co všechno dovedou.
Ve sklárně pracuje asi padesát lidí. "Sklářů je tu osm. Další jsou brusiči, výrobci dřevěných forem a další doprovodné profese," přiblížil Jaroslav Koťara.
Celý proces tu začíná přípravou skelné směsi, která se pak v peci přes noc roztaví. Když je teplota asi na 1 200 stupních Celsia, může se začít s foukáním.
Vyfouknuté polotovary pak putují do brusírny. Tam se vybrousí základní tvary a pak se sklo chemicky leští kyselinou. Následně se výrobek vrací zpátky do brusírny, kde se vytvoří takzvaný matný brus, po němž se sklo musí umýt a převáží se na barvení, pozlacení či potažení platinou. Výroba jedné větší barvené vázy trvá zhruba měsíc.
