Někomu vyhovují letáky ze supermarketů, jinému telefonní seznamy. Další si oblíbil průklepový papír, nebo noviny. Martina Emingrová z Jihlavy zjistila, že se jí plete nejlépe z týdeníku 5plus2.
Nejprve si noviny rozřízne na tři díly a pak už z nich pomocí drátu motá velmi slabé trubičky, které nahrazují proutí. Ty pak nabarví. Následně je pouze na její fantazii a šikovnosti, co z papírových trubiček uplete. Někdy používá i formu, kterou obaluje smotaným papírem.
„Pozorovala jsem kdysi se zájmem strejdu, jak plete košíky. A když jsem pak jednou o Velikonocích uviděla paní, jak motá trubičky z Mladé fronty DNES, začalo se mi to líbit,“ popisuje usměvavá žena.
Jako vyučenou švadlenu ji titěrná práce vždycky bavila. Když měla malé děti, vyrobila jim třeba vlastnoručně medvídka. Pak zkoušela i keramiku, ale našla se až při pletení z novin.
S nalakovanými pomlázkami z papíru šlehání více bolí
Umí z nich udělat různé košíky, hvězdy, krabice na kapesníky, ale třeba i anděly, adventní věnce či různé velikonoční ozdoby. Vyrobila už i metrovou vázu podle vlastní fantazie.
Samozřejmě zvládá i pomlázky. „Naučil mě je dělat tatínek,“ vzpomíná. Prý to s těmi papírovými, když jsou nalakované, bolí více než s proutěnými.
Pletařka už by ale pruty jako materiál nechtěla i proto, že při zpracování vyžadují větší sílu. „Papír má i lepší vlastnosti než proutí, je jako látka,“ zjistila.
Dílnou Martiny Emingrové je obývací pokoj jejich rodiny v bytě na sídlišti. „Věnuji tomu dlouhé večery,“ říká.
K pletení si ráda pustí televizi. A trubičky z papíru vydrží tvarovat tři až čtyři hodiny v kuse, dokud ji nepřemůže spánek či nezačnou bolet prsty. Domácí vyrábění bere jako koníček. „Spíš je to už kůň,“ rozesměje se. Jinak pracuje v továrně zabývající se optickými vlákny.
Z papíru má i truhlíky na květiny venku za oknem
Díky papírovým trubičkám si vyzdobuje svůj byt. Má z nich třeba i truhlíky na květiny za oknem. Jsou natřené lodním lakem, takže vydrží i venkovní podmínky. Vnitřek jen vystele igelitem a nasype hlínu.
U některých hotových košíků jsou při pohledu zblízka vidět písmena na novinách. Laik ale na první pohled ani nepozná, že se dívá na košík z papíru. Jsou opravdu velmi podobné těm proutěným.
Češky a Slovenky, které se věnují této činnosti, se pravidelně scházejí. Říkají si Motalinky podle toho, že papír motají do trubiček. Letos budou mít sraz v Orlických horách. „Scházíme se pokaždé na jiném místě a předáváme si zkušenosti. Třeba o vzorech pletení,“ popisuje pletařka. Je vidět, jak už se do Orlických hor těší.
Motalinky si i vzájemně pomáhají. Když se třeba kolegyni z Jihlavy něco nedaří, spojí se přes internet se známou z Bratislavy a problém spolu na dálku vyřeší.
Ženy, které se této práci věnují, k ní přišly různě. Jedna třeba chtěla uplést své dceři ponožky. A když si zadala na internetu do vyhledávače slovo „pletení“, objevily se tam papírové trubičky. Tak jim propadla, že už ponožky své dceři ani neupletla.
Těší se na výrobu velké pletené lodní truhly i s víkem
Když vidí Martina Emingrová před sebou hromadu novin, představuje si, co by z ní mohlo být.
„Tohle by mohlo stačit na nádhernou a pořádně velkou pletenou obdobu lodní truhly, pěkně i s víkem. Už ji mám před očima,“ odhadla při pohledu na balík starších novin, které jí přivezli redaktoři do její obyvákové dílny.
Tato práce slouží i k uklidnění člověka, protože přestane vnímat čas. A je vhodná i pro penzistky, kterým se již třesou ruce a potřebují procvičovat pohyb prstů.
Jihlavská pletařka někdy na chvíli využije i pomoc manžela. Třeba když potřebuje z kartonu vyříznout a provrtat dno nějakého výrobku.
A ráda pomůže i začátečníkům, kteří by novinové motání taky rádi zkusili. Na Facebooku má stránku nazvanou Papírové pletení Peggy.
