„Jihlava a Bedřichov staly se v posledních dnech středem všeobecného zájmu. Zachvátil všechny vrstvy obyvatelstva, neboť hrůzný průběh katastrofy otřásl každou duší,“ psalo se v článku, který se týden po nehodě objevil na titulní straně Jihlavských listů.
Ještě při startu z letiště Praha-Kbely přitom nic nenaznačovalo, k jaké tragédii se schyluje. Bylo páteční odpoledne 22. srpna 1930, když do teprve nedávno pořízeného hornoplošníku Československých státních aerolinií spokojeně nastupovalo jedenáct pasažérů a dva členové posádky.
Dvaatřicetiletý pilot Josef Sedlář, jenž měl na kontě přes tři tisíce nalétaných hodin, pak bez potíží odstartoval a nabral směr Brno. Hlavní město bylo v té chvíli zalité sluncem. O půl hodiny později už se však nad strojem stahovala černá mračna a brzy se spustilo krupobití.
„Bylo tak silné, že nebylo mimo motorové gondoly ničeho viděti. Kroupy dělaly tak veliký hluk, že cestující měli dojem, že se celé letadlo rozbije. To trvalo asi pět minut,“ diktoval na bedřichovské četnické stanici do protokolu profesor Vojtěch Kraus z Litoměřic. Ten seděl v řadě cestujících úplně vzadu a jako jediný nehodu přežil, dokonce jen s lehkými zraněními.
K troskám letounu proudily davy zvědavců
Kvůli další vlně deště a silného větru se Sedlář dostával s třímotorovým fordem níž a níž, až byl na úrovni vrcholků stromů. Nedaleko jihlavského nádraží před sebou na poslední chvíli zahlédl komín bedřichovské cihelny a srážce se pokusil zabránit rychlým manévrem.
„Velké dopravní letadlo zakolísalo a plným plynem řítilo se kolmo vrtulí k zemi,“ hlásal druhý den po neštěstí deník Polední list.
Stroj se svezl po střeše cihelny, zaryl se do země a okamžitě začal hořet, což celou tragédii dokonalo.
„Čtyři osoby byly mrtvé, ostatní utrpěly těžká zranění. Zraněné osoby (celkem devět) byly odvezeny do jihlavské nemocnice. I přes veškerou snahu lékařů ještě téhož dne zemřelo sedm cestujících a dva dny poté další,“ zapsal do protokolu vrchní strážmistr Pauliš.
Zdevastované torzo chlouby tuzemských aerolinií trčelo ještě pár dní u cihlářského domku jako smutné memento. A proudily k němu davy zvědavců...
