Rehabilitovat potřebovali v minulém století většinou hlavně pacienti po náročných operacích, případně vrcholoví sportovci.
„Však se nám také dlouho říkalo rehabilitační sestra. Pojem fyzioterapie vznikl až na přelomu tisíciletí, kdy se tenhle obor začal rychle rozvíjet,“ prozrazuje vyhledávaný jihlavský fyzioterapeut Alois Polák. „Dřív byla rehabilitace o tom, aby se vojáci po válce mohli vrátit k relativně běžnému fungování v životě. Zaměření na všednější obtíže člověka, to je otázka až posledních let,“ vysvětluje.
Vypadá to skoro jako módní hit. Kdo nemá svého fyzioterapeuta, jako by ani nebyl…
Máte pravdu, zájem je velký, protože každý má dneska nějaké problémy s pohybovým aparátem. Jenže zase ne každý je ochotný na něm pracovat. Proto taky u nás vyžadujeme aktivní spolupráci.
To znamená, že pokud se jeho stav nezlepší, poznáte, že necvičil, a vaše spolupráce končí?
Nikomu nespíláme, jen si vysvětlíme, že k tomu, aby se člověku ulevilo, je potřeba relativně málo. Leckdy stačí uvolňovací technika, krátké cvičení... Ovšem aby ta úleva byla dlouhodobá, je potřeba na sobě pracovat. A ne každý je tohle schopný akceptovat. Ve chvíli, kdy se uleví, začnou lidé polevovat a za půl roku jsou tam, kde byli.
Máte mezi klienty více mužů, nebo žen?
V tomhle asi nebudu úplně objektivní, protože za mnou chodí docela dost sportovců. Měl jsem na starost třeba i jihlavské fotbalisty. Každopádně, pokud se podívám do dokumentace, tak k nám chodí o poznání víc ženy. Víc se o sebe staráte.
Kdy vy sám jste naposledy navštívil fyzioterapeuta?
Moje manželka je fyzioterapeutka, takže technicky vzato jsem u něj každý den. (směje se) Ale že bych řešil nějaké konkrétní problémy, tak to ne. Samozřejmě občas vnímám nějaké potíže při pohybu, jako asi každý, ale v minulosti jsem sportoval a snažím se na sobě pořád pracovat. Tudíž jsem se zatím vždycky dokázal diagnostikovat a ošetřit sám.
Když jste zmínil hráče FC Vysočina, byli hodně rozbití?
Hlavním smyslem fyzioterapie ve sportu je, aby právě nebyli moc rozbití. Nicméně skutečnost je taková, že na prevenci není zas až tolik času, takže se většinou řeší až zranění. A ano, těch bylo hodně.
Alois Polák
|
O spolupráci s jihlavským fotbalem mluvíte v minulém čase, znamená to, že už skončila?
Žádná oficiální už teď mezi námi není, ale samozřejmě, že pokud se na mě někdo z klubu obrátí, snažím se vyhovět. Navíc u fotbalu teď budu i v nadcházející sezoně, protože jsem se dohodl s českou fotbalovou reprezentací U18.
Vy sám jste se věnoval jakému sportu?
Od kobuda přes tancování, ohňovou show až po kaskadérství. Mainstreamové sporty mě nikdy moc nelákaly.
V poslední době se hodně mluví o tom, že děti přestávají sportovat, hlavně po covidovém období. Je to znát i na vaší práci?
Já bych řekl, že děti už zase docela sportují, ale vytrácí se takový ten běžný pohyb kolem. To znamená, že už je skoro nevidíte venku na hřištích, běhat kolem paneláků… Obrovsky se navýšil čas, který tráví u tabletu, počítačů, ale hlavně u mobilů. V tomhle sehrál covid obrovskou roli. Děti si vysloveně zvykly zabavit se obrazovkou.
A tím se navýšily jejich potíže s krční páteří…
Nejen s ní, můžete klidně začít vypočítávat další a další negativní dopady. Vzít pohybový aparát celý, což znamená krční páteř, bederní páteř, ramena.
Má vůbec cenu dětem vysvětlovat, jak moc jim mobily škodí?
Na úrodnou půdu to zrovna nepadá, protože my všichni jsme k mobilům přirostli. Není proto řešení říct jim, aby odložily mobil, protože ony ho stejně neodloží, to moc dobře víme. Spíš se snažíme najít možnost, jak by mohly trávit čas před obrazovkou, aniž by příliš trpěla jejich tělesná schránka. Zkrátka aby aspoň občas měnily polohu.
Popravdě si neumím představit puberťáka, který kouká do mobilu a najednou si řekne: Jejda, už jsem dlouho v této poloze, musím ji změnit…
Vím, je to komická představa, ale my se je to přesně takhle snažíme naučit. Protože pokud si neuvědomí, že je to nutné, aby si tělo opravdu neničili, bude to jen horší a horší. Je velký rozdíl, jestli stráví devět hodin s mobilem v ruce v jedné pozici, nebo ji aspoň občas změní.
To by ovšem mělo platit i o spánku, nebo ne? Myslím, že každý z nás si občas povzdechne, že usnul tvrdě v jedné poloze a ráno se probudil například s bolestí hlavy…
Pan profesor Lewit, jeden z průkopníků fyzioterapie u nás, vždycky říkal, že ve spánku ztuhneme přirozeně. Ráno se pak probouzíme mírně ztuhlí, zablokovaní a měli bychom se tedy rozhýbat, abychom se uvolnili. Ostatně všechna zvířata to tak dělají. Podívejte se třeba na kočku, která si vždycky protáhne hřbet a packy, pták zase roztáhne křídla do šířky… Jen my se neprotahujeme, tedy aspoň do té doby, dokud nemáme potíže. A to, že se probudíte se zablokovaným krkem, je opravdu časté, ovšem málokdy za to může poloha ve spánku. Většinou je příčinou něco, co jste dělala den nebo dva dny předtím.
Takže jak přesně bychom tedy měli začínat nový den?
Jogíni na tom pracovali tisíce let a například takový pozdrav slunci (nejběžnější a nejznámější jógová sestava – pozn. red.) je úžasná věc. Je to protahovací, zpevňovací cvik. Pokud tedy chcete jednoduchou odpověď, pozdrav slunci ji nabízí.
Provádíte v rámci své profese i nějakou osvětovou činnost, jak se co nejlépe starat o své tělo?
Máme nejenom přednášky na školách, ale i nejrůznější workshopy. Dneska už vám taky většina mobilů ukáže, kolik času na něm denně strávíte, takže zjišťujeme, jaký je průměr, a opravdu je to kolem devíti hodin. Teď nedávno mi dokonce jeden chlapec prozradil, že o víkendu dal i šestnáct hodin! Jsme s mobily spjatí, používáme je a budeme je používat, nemá smysl proti tomu bojovat. Ale jak už jsem říkal, má smysl dělat to tak, aby to nebylo zatěžující pro náš aparát.
A co svým klientům a pacientům radíte v otázce obuvi?
Boty jsou základ naší opory. A každý fyzioterapeut vám řekne, že není nad barefoot obuv (obuv simulující chůzi naboso – pozn. red.). Jednak je tam minimalistická podrážka a navíc má dostatek prostoru na prsty. To je totiž jedna z hlavních věcí, proč noha v botě trpí. Anatomický tvar nohy není do špičky, prsty by měly být mírně roztažené.
Těžko si ovšem lze představit v barefoot botách modelky…
Není důležité, abychom v nich chodili všichni a pořád. Ve chvíli, kdy je třeba vyzdvihnout estetickou stránku, je v pořádku, že modelky nosí lodičky. I to, že je z nich potom bolí nohy. Ale pokud je někdo nosí tak dlouho, až to jeho nohy poškodí, nastává problém.
Trpí fyzioterapeut nějakou profesní deformací?
Samozřejmě, běžně na ulici poznám, jestli člověk, který jde proti mně, má nějaký problém. Ale dá se to vypnout. Jediné místo, kde to fakt vypnout neumím, jsou cyklostezky. Lidé tam chodí běhat, jezdí na kolečkových bruslích, chodí na procházky… A já se jim musím cíleně vyhýbat, protože mi vysloveně vadí, když vidím, že si někdo ubližuje.
Ale jste schopný v sobě udusit potřebu jim něco říct, nebo ne?
Jasně, že takového člověka nebudu zastavovat a říkat mu, že běhá, jde nebo jede špatně. To by někdo rychle zavolal policii. (směje se)
Ještě něco vás dokáže spolehlivě rozhodit?
Víte, spousta lidí se jeden den zvedne z gauče a myslí si, že může za půl roku natrénovat na půlmaraton. Jasně, může a uběhne ho, ale jeho pohybový aparát bude trpět.
Jinými slovy jde o to, aby se lidé hýbali pravidelně?
Hýbat ano, ale ne moc. Podívejte se například na starší muže, kteří často lpí na výkonnostním sportu. Až nesmyslně se snaží honit časy v běhání a na kole. A když pak přestanou sportovat, většině se uleví. Ona se populace obecně rozděluje na ty, co cvičí málo, a na ty, co to přehánějí. Nejlepší je ve zdraví zlatá střední cesta.
Který sport je podle vás pro zdravý pohyb ideální? Hodně se mluví o plavání. Souhlasíte s ním?
Máte pravdu, plavání se hodně doporučuje, protože se při něm neopotřebovávají klouby. Já si ale myslím, že pokud ho někomu doporučíte, musíte zjistit, jestli ten člověk umí plavat. A teď nemyslím, jestli se udrží na vodě, ale technicky. Protože pokud má někdo problémy s bederní páteří a bude plavat takzvaně na „paní radovou“, můžete dát ruku do ohně na to, že se mu jeho potíže zhorší. Proto se vždycky ptám, jestli ten daný člověk umí plavat, a stačí, když odpoví, že dýchá do vody. Považuju to za znamení, že alespoň čuchnul k technice.
Nastává období volna, prázdnin, jste vyznavačem aktivní dovolené, nebo se umíte i natáhnout k vodě a jen tak lenošit?
Vlastně spíš za B, protože když už člověk má dovolenou, tak by to tak měl brát. Není nic špatného na tom, oprostit se od povinností a jen tak ležet na pláži. Já dokonce svým pacientům říkám, že když jedou na dovolenou, tak ať necvičí. Měli by si odpočinout opravdu od všeho, tedy i od povinnosti cvičit. Za týden se nikdo drasticky nezhorší.
Díky virtuální realitě pomáhal vozíčkářůmPři studiu na fakultě tělesné výchovy a sportu zajímala mladého fyzioterapeuta Aloise Poláka mimo jiné i virtuální realita. Dokonce se rozhodl zjistit, zda by ji šlo využít například pro vozíčkáře. V rehabilitačním ústavu v Kladrubech pak podnikl unikátní výzkum a výsledek překvapil i jeho samého. Skupině pacientů paraplegiků promítal během měsíce a půl video se záznamem chůze ve virtuální realitě. A výsledkem bylo, že jim zjednodušeně řečeno zesílily svaly. „Zkouším to přirovnávat k Vojtově metodě, která funguje tak, že stimulujete tlakem na těle nějaké body, a ten tlak potom vyvolá odezvu v mozku. To znamená, že vy nějakým vnějším stimulem vyvoláváte pohybový vzor, který se tělo pomocí nervového systému a pohybového aparátu snaží provést,“ vysvětluje Polák. „Jinými slovy, pustíte do virtuální reality video, jak někdo jde. A jelikož máme v mozku něco, čemu se říká zrcadlové neurony, tak automaticky odpovídá velice podobně tak, jako by ty pohyby sám prováděl.“ Rozhodně si však podle něj nelze představovat, že pouhým sledováním pohybu začne člověk například hubnout. „To by chtěl samozřejmě každý. Jen se tak dívat na video a utužovat si zdraví,“ usmívá se Polák. „V tomto případě však video pouze stimuluje činnost rehabilitace. Hýbat se u toho musíte taky.“ Celý výzkum začal v rámci jeho diplomové práce, po skončení studia už však pokračování nechal na jiných. „V medicíně se virtuální realita hodně rozvíjí, dá se pod ni schovat spousta podtémat. Několik kolegů z fakulty v tom pokračuje a já jejich pokroky se zájmem sleduji,“ dodává Polák. (evs) |
