„Třeba jsme hráli a Jaroušek Rava přišel na svůj první výstup. A obecenstvo vzdychlo: jééé. Od té doby jsem to nezažila. My ostatní jsme se všichni mohli stavět na hlavu a nic. To on byl opravdový miláček diváků,“ vzpomíná herečka Taťána Schottnerová, která byla dvacet let Ravovou kolegyní.
Tento divadelník s ostře řezanými rysy, který trochu připomínal kolegu Jiřího Krampola, nepracoval pouze v divadle. Od sedmdesátých let si ho často vybírali i televizní režiséři, občas též ti filmoví.
Třeba režisér Jan Schmidt jej obsadil do filmu z období pravěku Volání rodu. Zahrál si i ve snímku Jiřího Menzela Kdo hledá zlaté dno. Rovněž v seriálech Dobrodružství kriminalistiky a Četnické humoresky. Nebo s Janou Brejchovou a Jiřím Zahajským v televizním filmu Na krásné vyhlídce.
Mluvili o něm, jak by to byl Richard Gere
Jaroslav Rava se narodil v roce 1932 v Pošné na Pelhřimovsku. Herectví studoval v padesátých letech na JAMU společně s Bořivojem Navrátilem. Když se pak spolužáci v závěru Ravovy kariéry potkali v 90. letech na jevišti Horáckého divadla, pookřáli. Měli z toho oba velkou radost.
Ještě před svým dlouhým angažmá v Jihlavě hrál Rava v Šumperku. Zkusil si i práci v zákulisí. V Městských divadlech pražských byl dva roky jevištním technikem. V roce 1962 se pak na více než třicet let upsal Horáckému divadlu.
„Já ho poznala v roce 1974, když jsem nastoupila. Začínala jsem záskokem za Janu Bittlovou, která se zranila. On přišel na zkoušku, měli jsme mít spolu první dialog. A ostatní kolegové se mě už předem významně z legrace ptali: Vy ještě neznáte pana Ravu? Prostě mluvili o něm, jako by měl přijít americký herec Richard Gere,“ usmívá se při vzpomínce Taťána Schottnerová.
Postupem času poznala, že byl Rava opravdu charismatický herec. „Až jsem se do něj jeden čas platonicky zamilovala. Stačilo, aby mě vzal na jevišti ve Třech mušketýrech za ruku, a já byla celá pryč,“ prozradila herečka.
Jednou za ní ale přišel s nabídkou, jestli by vstoupila do komunistické strany. Odmítla. „A on už pak o tom nikdy nemluvil, nechal to být. Do práce jinak politiku netahal, choval se výborně, měla jsem ho ráda,“ dodává.
A obzvlášť výrazně jí uvízlo v paměti představení Grigorije Gorina Thyl Ulenspiegel, v němž si vedle Ravy v titulní roli zahrála hned tři postavy najednou.
Mezi přáteli to jiskřilo i na jevišti
V Horáckém divadle dodnes hraje Josef Kundera, který se ve svých začátcích rád přiučil u zkušeného kolegy. „Hltal jsem jako kandrdas poznámky od něj i dalších zkušených kolegů. On byl úžasný typ do komedií, měl ale samozřejmě širší rejstřík. Jak se říká, milovaly ho matičky i babičky,“ popisuje Kundera.
Rava se hodně přátelil s dalším výrazným hercem z Jihlavy, Janem Valihrachem. Ten zde byl třeba Hamletem. Bydleli blízko sebe v Telečské ulici. Chodili spolu ze zkoušek, stavili se cestou na pivo. Jejich přátelství bylo i kořením pro jejich společné hraní. Pokud byli v některé hře obsazeni oba, jiskřilo to mezi nimi.
V té době spolu velká část souboru držela hodně pospolu. Ve starém divadle slavili společně narozeniny ve velké pánské šatně.
Pamětníci v Jihlavě si také Jaroslava Ravu pamatují, jak chodil ve městě se psem. „Měl vlčáka. Chodili hodně ven s manželi Červinkovými, ti měli dva vlčáky,“ vzpomíná Josef Kundera.
Žít se musí i bez divadla... A tak nabízel elektro
V roce 1993 dostal Rava nabídku, aby šel do důchodu. Přijal ji. „Žít se musí i bez divadla. Proto jsem si zařídil malý obchůdek a jsem zase mezi lidmi a pro ně,“ řekl krátce poté.
V čem také Rava hrál v JihlavěS Libuší Geprtovou si Jaroslav Rava zahrál nejen v Romeovi a Julii, ale také v Sestupu Orfeově či Charleyově tetě. Hlavní roli měl ve hře O myších a lidech. V roce 1967 byl Cyranem z Bergeracu. Ve stejném roce se stal i Horaciem v jihlavském nastudování Hamleta. Titulní roli hrál jeho skutečný přítel Jan Valihrach. A třeba v roce 1990 si Jaroslav Rava zahrál Lízala v Maryše. To je jen krátký výběr z velkého množství jeho jihlavských rolí. |
Ten obchůdek byl v jednom úzkém domě v Palackého ulici. Herec v něm nabízel elektro zboží. Nahoře nad prodejnou žil.
„My jsme tam taky bydleli jednu dobu naproti. Tak jsme si občas koukali do oken. Jeho bavilo se v obchodě potkávat s lidmi, občas jsem tam za ním zašel na kus řeči,“ doplnil Kundera.
A obzvlášť rád vzpomíná na představení z roku 1992 Jedenáctý v řadě, kde spolu s Ravou hráli. „Já dělal kouzelníka a připravovali mě opravdoví kouzelníci. Na každé představení jsme nachystali nové kouzlo a Jaroslav se na to vždy těšil jako malý kluk, ohýnky v očích mu plály. Čekal, s čím novým zase přijdeme. To byly chvíle k nezaplacení,“ vylíčil Kundera.
Jaroslav Rava zemřel v roce 2000 v osmašedesáti letech. „Mám rád Jihlavu, mám rád lidi, mám rád zvířata. A rád vzpomínám na tu hezkou éru v Horáckém,“ vzkázal jednou ze svého obchodu v době, kdy už byl v herecké penzi.
