Tomu se říká silná vůle. Pokud vím, kuřákem jste byl už od nějakých čtrnácti let.
Byla to nutnost. Představte si, že jste zoufale nevyspalá, ale přitom musíte odvést dobrý výkon a komunikovat s okolím. Točíte třeba seriál, auto vás vyzvedne někdy po půl páté ráno, v šest jste na place. Přes den máte zkoušku v divadle, večer představení. Do postele se dostanete v jednu a za čtyři hodiny vstáváte... To se nedá vydržet bez nějakého režimu a péče. Já jsem přestal kouřit ze dne na den a samotného mě překvapilo, jak bezbolestné to bylo. Žádné absťáky, žádné přibírání na váze či nervozita. Chtěl jsem to, rozhodl se a hlava to přijala. Pravda ale je, že jsem na to nebyl úplně sám.
Kdo vám s tak radikální změnou životního stylu pomáhal?
Nakonec jsem zkusil akupunkturu a občas jsem si zašel někam popovídat, což nakonec dělám dodnes. Svou roli v tom určitě sehrál i čas – dozrál jsem a uvědomil si, co v životě chci, a co ne. Už mi taky nebylo dvacet... Mladí herci ale musí být divocí a nespoutaní. Mají to být rebelové, kteří provokují svojí osobitostí, svými názory a postoji. Rebelové bez příčiny – chytří a talentovaní sígři.
Takže po představení už žádné posezení v divadelním klubu?
Málokdy. Fakt. Většina kolegů má práci druhý den ráno, taky mají rodiny, malé děti. Občas v klubu zůstaneme na jedno nebo dvě piva, ale slovy klasika: „Nepouštíme se do žádných větších akcí.“ O to zábavnější bývají divadelní zájezdy, kdy na sebe máme čas a nevisí nad námi strašáci pražských povinností.
