Jaké vzpomínky ve vás zanechal rozvod s prvním manželem – hercem Pavlem Liškou?
Brali jsme se v mých dvaadvaceti. Já byla praštěná naivní holčička, on blázen. A dva blázni dohromady – to prostě nejde. Pořád jsem čekala, že se to nějak zlepší... Nezlepšilo. Rozhodnutí skončit bylo sice smutné, ale zároveň osvobozující.
Na vztahové kompromisy tedy nevěříte?
Řešit napjatou situaci ve vztahu kompromisem vnímám jako hodně smutné a skličující. Jasně, je to velmi bezpečná varianta, nikomu nic nehrozí, nikdo nikoho nepřekvapí, v dobrém ani zlém... Sedíte a lebedíte si v tom. Naproti tomu existuje druhý extrém – lidi ucítí pochybnosti, a tak to raději okamžitě utnou a jdou dál. Hledají, přebírají a velmi brzy si na to zvyknou... Ale nechci nikomu sahat do svědomí nebo si hrát na to, že mám patent na rozum. Každý máme svůj život a svoje důvody, proč se tak chováme.
V jaké životní fázi se momentálně nacházíte vy?
Jsem šťastný člověk. Mám fantastického muže, kterého miluju a on miluje mě. A mám dvě děti, které jsou sice pěkně divoké a bývám z nich unavená, ale obě jsou úžasné a zaplaťpánbůh zdravé. Stejně jako všichni moji milovaní kolem... A taky nesmím zapomenout na práci. Ta mě baví, naplňuje mě a v neposlední řadě taky živí. Nejsem žádná milionářka, ale žiju spokojený život. Spokojený a naplněný, ale teď nemyslím v takovém tom materiálním smyslu. K tomu, abych byla šťastná, rozhodně nepotřebuju drahé kabelky, boty či velký dům s bazénem.
V létě jste oslavila šestatřicáté narozeniny. Vnímáte už teď nějak blížící se čtyřicítku?
Nevnímám. Mám pocit, že jsem v určitém věku zamrzla a pořád jsem ta stará Kristýna. Jiné je to ale po fyzické stránce – pomalu přibývají vrásky a prsa už nejsou tak pevná, jako bývala. Ani hubnutí už mi nejde tak rychle a dobře jako dřív. Na druhou stranu zjišťuju, že mám své tělo vlastně čím dál raději. Vážím si ho za to, že mi dalo dvě děti a že mi tak dobře slouží. Jasně, že občas podléhám různým náladám a mívám pocit, že bych radši vyskočila z kůže, ale snažím se mít ráda taková, jaká jsem.
Jste nejen herečka, ale i tanečnice. Tělo je pro vás vlastně základní pracovní nástroj.
Bývávalo... Vždycky budu mít z tancování rovná záda a pružné nohy. Provaz udělám hned a bez rozcvičení, ale momentálně jsem jakýkoliv pohyb odložila k ledu. Sice mi chybí, ale jsem teď ve fázi, kdy pro mě není tak zásadní, abych mu obětovala svůj čas. Ten chci trávit se svou rodinou. Šimonovi je dvanáct, má svůj svět a kamarády. Nepotřebuje už všechno sdílet s maminkou. O to víc si naše společné chvilky vychutnávám. A dvouapůlletá Sophie? To je divoženka, která potřebuje spoustu pozornosti.
