A dnes? Dnes každý z členů rodiny tráví čas s tabletem, chytrým telefonem či u počítače. Všichni jsou kousek od sebe, jsou na dosah, ale přitom každý ve svém vlastním světě.
Na tento trend reagují média. Není jednoduché konkurovat internetu. Pořady pro děti jsou tedy více barevné, naléhavé, hlasitější. Nemůžeme se pak divit, že současné děti mají větší problémy s mluvením, s vyjadřováním vlastních pocitů. V reálném světě nelze lehce naťukat příslušný smajlík. Důvodů, proč se děti i dospělí vrhají do života ve virtuálním světě, je celá řada. Možná stejně tolik, jako je jeho uživatelů. Lidé milují hry a je jedno, zda jde o kanastu, nebo Second Life. Řada uživatelů má problémy ve světě skutečném, a tak hledají svého schopnějšího avatara, kterého ze sebemenší nejistoty neusvědčí zpocené ruce či těkavé pohledy. Virtuální svět nabízí jakýsi štít, lepší já…
Buďte reálnou alternativou
Dnešní svět stojí na moderních technologiích a není řešením je ignorovat. Důležité je znát a i dítěti nabídnout potřebné informace. Co mu hrozí, jak se bránit, a v ideálním případě být takzvaně o krok napřed. „Před tím, než děti necháme samostatně se pohybovat na internetu, doporučujeme zavést pravidla, která bude celá rodina respektovat a dodržovat,“ říká Jan Dvořák, ředitel počítačové školy Gopas.
„Chraňte si soukromí – stejně jako v reálném životě nemají děti říkat cizímu člověku, kde bydlí, co budou odpoledne dělat nebo kdy nebude nikdo doma, je toto pravidlo stejné i pro virtuální svět. Dodržujte obecná pravidla počítačové bezpečnosti – není to jednoduché, ale zkuste dětem vysvětlit, jak volit přístupová hesla. Je třeba volit jiná hesla než 1234, pravidelně je měnit, nepoužívat stejné heslo k různým službám a nikomu své heslo neprozrazovat. Zvláště u menších dětí je na rodičích, aby nezapomněli na antivirový program... Ani dospělí si často neuvědomují, kolik riskují při využívání nezabezpečených wi-fi sítí, kde může mírně zkušený hacker komunikaci poměrně jednoduše sledovat. Vysvětlete dětem, co mohou a nemohou na počítači dělat. Objasněte jim, proč není vhodné neomezeně pouštět na počítač své kamarády a jak lze zneužít jejich virtuální identitu.
Proč nelze přijímat nabídky přátelství od lidí, které znají jen ze sociální sítě, nebo je o ně žádat. A proč se s takovými lidmi nescházet. Důraz klaďte také na to, že pokud děti někdo ponižuje, obtěžuje, pronásleduje, nebo jim dokonce vyhrožuje, mohou a mají se vám svěřit. A na závěr obecně platná zásada – ideální je s dětmi hovořit – i o tom, co je potkalo ve virtuálním světě. Vědět, co je zajímá a na jakých sociálních sítích sdělují své zážitky.“
