Co vám nemoc nevratně vzala? A je naopak něco, co vám dala? V čem se nyní cítíte bohatší?
Vzala mi moji bezprostřednost, spoustu energie, pár falešných přátel. Více mi dala – naučila jsem se sebelásce, nestydět se za svůj názor, vybírat si, čemu věnuji svoji energii, naučila mě neodkládat nic na vhodný okamžik a změnit způsob vlastního uvažování.
V průběhu léčby jste psala blog. Jak vám to pomohlo? Doporučila byste totéž i jiným pacientům?
Nepsala jsem blog během léčby. Chtěla jsem si původně psát poznámky, ale nezbývala mi na ně síla. Blog jsem založila až třičtvrtě roku po skončení úspěšné onkologické léčby, tedy v době, kdy jsem dochodila psychologickou a manželskou poradnu a cítila jsem se dost silná. Svůj příběh jsem zveřejňovala na blogu postupně formou článků. Necelý rok po založení blogu můj příběh vyšel i knižně pod stejným názvem. V knize se prolínají dvě časové roviny – příspěvky, které jsem psala ex post, a příspěvky, které jsem psala už jako zdravá.
Psaní je podle mě terapie, takže bych ho doporučila každému, koho psaní baví. Dát věci na papír nebo je vyslovit nahlas je někdy více, než na ně jen myslet.
