STRACH Z NEZNÁMÉHO
U prvního těhotenství je neznámé prakticky všechno. Nepovažujte se za blázna nebo hysterickou citlivku, pokud vám k obavám stačí nenadálá bolest břicha, abnormální reakce vašeho těla na nějaké jídlo, líčení porodu kamarádkou s dramatickými sklony, návštěva porodního sálu nebo hádka v rodině. I zdánlivé banality jako nedorozumění v zaměstnání vás mohou připravit o klid. Je dobře mít v okolí spřízněnou duši, se kterou si popovídáte.
Může to být kamarádka, sestra, matka nebo psychoterapeut. Kdokoli, kdo vás vyslechne a uklidní, nejlépe žena, která už má rodinu a ví, jak byla v začátcích vystrašená a nejistá. Dál se držte od lidí, kteří vás za vaše starosti odsuzují, zlehčují je nebo se jim smějí a šíří je dál jako dobrý vtip.
STRACH Z ODPOVĚDNOSTI
Nikdy nekončící odpovědnost za dítě, které je na vás pořád a zcela závislé, dokáže nahnat strach i ostříleným ženským. Odpovědnost se nedá dopředu nacvičit ani v případě, že si pořídíte pejska nebo jiné zvíře. Toho s sebou nenosíte do práce a v případě nutnosti ho mohou pohlídat jiní lidé. Odpovědnost se nedá ani odložit na víkend k babičce. Bude se jen proměňovat s tím, jak poroste vaše dítě. Zpočátku to bude odpovědnost za jeho potřeby, následně pak za výchovu, pocity, průšvihy. Neděste se, nároky se navyšují postupně a dají se zvládnout. Nepodléhejte tlaku okolí, spoléhejte se na svoji intuici a zdravý selský rozum.
STRACH Z LÁSKY
Ne snad z toho, že vás zavalí, ale spíš, že se nedostaví okamžitě potom, co se vaše miminko poprvé nadechne. To se stává i v lepších rodinách a určitě to neznamená, že jste špatná matka. Láska si dává na čas, když je porod těžký a komplikovaný nebo musí být novorozenec delší dobu v izolaci. Další příčinou bývá špatná situace v rodině, sociální problémy nebo vaše dlouhodobé psychické vypětí. V takovém případě je vždy lepší obrátit se na psychologa, kontakt je k dispozici ve všech porodnicích.
STRACH ZE SELHÁNÍ
Selhání si každá máma představuje jinak. Jedna touží po porodu bez medicínského zásahu a následně si vyčítá epidurál. Valná většina matek považuje za selhání porod ukončený císařským řezem a neschopnost kojit. V takové chvíli je třeba si uvědomit, že operace bylo zapotřebí k záchraně života a miminko je třeba nakrmit, i když vaše tělo nefunguje, jak byste si přála. Je-li to možné, pohlédněte na svůj problém jako nezávislý pozorovatel. Co byste řekla sestře, kdyby se poddávala výčitkám, protože si vyžádala epidurál, i když původně byla radikálně proti němu? Vždyť o nic nejde! Ani v případě pocitu vlastního selhání není od věci vyhledat odborníka a svěřit se mu.
