REALITA TAKOVÁ, JAKÁ JE
Málokterá maminka otevřeně přizná: „Moje dítě mi jde na nervy. Pořád se se mnou hádá, je nepříjemné a být s ním není vůbec radostné. Jsem ráda, když je ve školce, škole, u babičky..., hlavně mimo můj dosah…“ Možná vaše dítě opravdu není tím, kým jste chtěli, aby bylo. Možná není dostatečně pozitivní, akademicky chytré, klidné a uvědomělé. Možná je dokonce agresivní, živelné a negativní. Když máte pocit, že vám osud nebo štěstěna zrovna moc nepřály, je důležité si uvědomit realitu takovou, jaká skutečně je. Každého jeho dítě chvílemi štve. Přiznání to může být bolavé, ale vězte, že je to první a důležitý krok k odpuštění si, ke zbavení se pocitu viny.
Nemůžete změnit tygříka na leoparda. Jsou to pruhy vašeho dítěte. Debbie Pincus, jedna z předních newyorských dětských psycholožek s dlouholetou praxí se skutečně problémovými dětmi jak z ghet, tak z bohatých rodin, říká: „S rodiči, kteří se ocitnou v podobné situaci, mám v první řadě velký soucit. Tím však rozhodně nevylučuji, že i oni nesou kus viny! Jen vím, jak to pro ně bývá bolestivé. První krok je přestat se sebeobviňovat, protože snad každý rodič má vědomá či podvědomá očekávání a tužby, jaké by jejich děti měly být, jak by se měly chovat. Je pak přirozeně velmi bolestné, když je skutečnost jiná. Moje základní rada zní: „Buďte rodičem dítěti, které máte, ne tomu, které byste chtěli mít.“
STOPAŘI POCITŮ
Co vlastně k dítěti cítíte a proč? Poodstupte od situace, dejte si pauzu a poctivě se na svoje postoje a pocity podívejte. Možná vám vadí, že je úplně jiné než vy. Nebo naopak moc stejné a nastavuje vám zrcadlo, do kterého se nechcete dívat. Možná vás jeho chování stresuje, protože způsobuje nevoli a nepohodlí mezi vámi a vaším partnerem – pokud to navíc není biologický otec vašeho dítěte, může se napětí násobit. Žít s pocitem dítě, nebo partner je moc náročné. Nejen tyto situace mohou být důvodem, proč máte vůči dítěti negativní pocity, a mohou ve vás vyvolat otázku: „Proč bych koneckonců měla mít ráda někoho, kdo se chová ke mně a světu tak hrozně a nepříjemně?“
