Nateklé prsy, ranní nevolnosti, nálady jako na horské dráze... Přesto jste šťastná. Ve volných chvílích už přemýšlíte, jak se bude dítě jmenovat… Nestrachujete se, nepochybujete. Když však dorazíte na pravidelnou prohlídku ke gynekologovi, všechno se zhroutí jako domek z karet. Ve vteřině. Diagnóza zní neodvratně: zamlklé těhotenství.
Srdce vašeho dítěte přestalo bít, plod se přestal vyvíjet. Zatímco u potratu můžete tušit, že je něco špatně třeba z nečekaného krvácení nebo silných bolestí v podbřišku, u zamlklého těhotenství se obvykle neděje vůbec nic. Pravdu o svém ukončeném těhotenství se dozvíte až z ultrazvukového vyšetření. „Zamlklé těhotenství neboli missed abortion znamená zástavu akce srdeční u plodu. Tento stav nemusí žena vůbec poznat a jeho důsledkem bývá pozdější potrat, kdy dochází k vypuzení plodu z dělohy,“ vysvětluje gynekolog a porodník Jiří Hanáček z Ústavu pro matku a dítě v Praze- -Podolí. Pravděpodobnost zamlklého těhotenství se výrazně snižuje po dvanáctém týdnu těhotenství. Pozitivní zprávou je, že zamlklé těhotenství je velmi často pouze náhodná záležitost, která se zřejmě již v životě ženy nebude opakovat. Další otěhotnění může pár zkoušet za tři až šest měsíců.
Proč se to muselo stát?
Příčin zamlklého těhotenství může být celá řada. Genetická vada, infekce, imunologická porucha, hormonální nevyrovnanost matky, chromozomální vady, špatné krevní zásobení plodu... „Největšími rizikovými faktory jsou věk matky a infekce,“ vyjmenovává MUDr. Jiří Hanáček. „Věk matky, protože vyšší věk je asociován s častějšími vrozenými a genetickými vývojovými vadami. Samozřejmě dalšími rizikovými faktory mohou být stres a vyšší fyzická námaha – ta ale zcela výjimečně.“
Podle nových výzkumů by za opakovanými zamlklými těhotenstvími a potraty mohla být i takzvaná superplodná děloha. Zatímco u některých žen děloha sama rozliší mezi kvalitním a nekvalitním embryem a dá šanci pouze těm, jež mají možnost přežít, superplodná děloha nechá uhnízdit všechny zárodky. Když po nějaké době „pochopí“, že jsou defektní, dojde k potratu nebo zamlklému těhotenství. Dalším vysvětlením je loňský výzkum, podle něhož mohou být na vině tzv. NK buňky, jež jsou součástí našeho imunitního systému. Pokud by se tato varianta v budoucnu potvrdila, bylo by řešením podávat rizikovým ženám steroidní hormon.
Cesta na sál
Péče o potrat nebo zamlklé těhotenství se podle MUDr. Jiřího Hanáčka v zásadě moc neliší, pokud potrat probíhá, provádíme kyretáž, pokud je diagnostikován zamlklý potrat, je také doporučována kyretáž. Pokud potrat proběhl a pacientka již nekrvácí, postačí pouze kontroly ultrazvukem. Na rozdíl od potratu, kdy dojde k vyloučení embrya samovolně, u zamlklého těhotenství ženu pravděpodobně čeká kyretáž, revize dutiny děložní. „Výjimkou je, jestliže jde o rané těhotenství. Do šestého týdne může gynekolog podat pacientce léky na vyvolání krvácení a zamlklé těhotenství odejde samo, žena pak většinou není hospitalizována,“ doplňuje porodní asistentka Magdalena Mikulandová.
U kyretáže probíhá zákrok v celkové anestezii a trvá zhruba dvacet minut. Při operaci lékař zavede ženě do pochvy trubičku, kterou procházejí nástroje a následně vyškrábnou obsah dělohy, tedy mrtvý plod a jeho obaly. Tkáň putuje na histologické vyšetření. Pacientka po zákroku několik dnů slabě krvácí a další menstruace se obvykle dostaví za měsíc až měsíc a půl. Kyretáž je ovšem stejně jako každá jiná operace zásah do organismu a tomu by měla žena přizpůsobit i rekonvalescenci. Ideální variantou je respektovat období šestinedělí, kdy více odpočívá, šetří tělo i duši. Ostatně, ta bývá často daleko bolavější než organismus.
Nevzdávejte se
Zcela otevřeně se rozhodla své dvojí zkušenosti se zamlklým těhotenstvím převyprávět pětatřicetiletá psycholožka. Nechtěla uvést pravé jméno, tak jí říkejme třeba Markéta. Poprvé jí lékaři oznámili nepříjemnou diagnózu v jedenáctém týdnu těhotenství. Podruhé si ji vyslechla opět, tentokrát v devátém týdnu. Zatímco gynekoložka byla velmi citlivá, v nemocnici, kam Markéta zamířila na kyretáž, už takové štěstí neměla.
„Bohužel jsem se rozhodla jít na kyretáž do Motola, kde šlo vše špatně. Sestra na konziliárním ultrazvuku byla velice necitlivá a pár vteřin poté, co jsem viděla na obrazovce mrtvé dítě, mě peskovala, že si musím po sobě uklidit papírovou podložku, na které jsem ležela... Dostala jsem další dokument a byla poslána na příjem. Tam jsem nechtíc vyslechla konverzaci ošetřující lékařky se sestrami, že musí jít přednášet a sestrám přeje hodně štěstí, aby našly nějakého doktora, který by přišel. Přede mnou ohromná fronta a doktor nikde,“ vzpomíná na několik měsíců staré události Markéta.
„Pak si mě zavolala sestra, aby sepsala dokumenty. Podivila se, že jsem již v jedenáctém týdnu. Údajně mě můžou vzít na zákrok až příští týden, protože mají plno. Nakonec taky zmínila, že samozřejmě můžu počkat doma, jestli ‚to neodejde‘. A ať se dohodnu s lékařem, který tam ovšem nebyl. Zděsila jsem se tohoto přístupu. Mezitím naštěstí zavolal můj muž do Podolí, kde řekli, ať okamžitě přijedu k nim. Prý se nesmí nic podcenit, a přijmou mě tedy hned. Sestru jsem požádala o vrácení dokumentace. V Podolí vás nenechají čekat v tomhle stavu na chodbě, ale jdete na žurnální službu. Tam také obratem dorazí lékař a vše s vámi prohovoří. Ptali se, jestli mi nevadí vidět mrtvý plod na monitoru. V klidu a citlivě probrali všechny možnosti. Rozhodla jsem se jít na kyretáž hned. Po zákroku mi lékařka poreferovala o průběhu a hned v noci mě propustila.“
Při druhém zamlklém těhotenství směřovala Markéta již rovnou do Podolí. Přístup personálu byl opět velmi citlivý a korektní. Přesto by ženy, které se ocitnou ve stejné situaci, ráda varovala. „Co se týče přístupu, Podolí bylo bezvadné, všichni milí a citliví, ale... Mám sestřenici, která pracuje na IVF, a ta mě předem upozornila, že musím počítat s tím, že se kyretáž bude opakovat nebo mi budou píchat injekce, které vyvolají stahy a vypudí se zbytky tkáně. Na IVF mají s touto problematikou rozsáhlé zkušenosti. Mnoho žen z nemocnic přijde se zbytky tkáně právě sem. Lékaři se zřejmě snaží být šetrní nebo snad práci zadávají méně zkušeným kolegům. Nebyla jsem tedy překvapená, když jsem po první kyretáži měla v děloze zbylou tkáň a moje lékařka mi musela píchnout injekci. Naštěstí jsem vše vypudila po injekci sama.“ Po druhém zákroku již Markéta takové štěstí neměla.
„Jsem zároveň v péči imunologa a ten se po druhé kyretáži rozhodl pro vyšetření, aby zjistil příčinu zamlklých těhotenství. Ptal se, jestli jsem opět těhotná, což nebylo možné. Řekl mi, ať jedu okamžitě na vyšetření, že snad jde jen o tzv. rezidua (zbytky), ale že se také může jednat o závažnější věci. V Podolí se mě ujal velice zkušený odborník. Následoval velký ultrazvuk a operace na velkém sále s kamerou. Naštěstí se jednalo jen o rezidua, zřejmě ve velkém rozsahu. A teď to důležité: můj imunolog mi ihned po první kyretáži sám předepsal antibiotika a clexan, tedy ředič krve. Na ně mě předem upozornila také sestřenice z IVF. Z nemocnice mě propustili pouze s doporučením, ať během několika dnů navštívím ošetřujícího lékaře. ATB žádná a clexan pouze na moji žádost. Právě kombinace těchto léků mě přitom podle všeho ochránila od zánětů. V nemocnici mi v tomto směru nikdo nic neporadil. U mě dopadlo vše dobře, ale protože mám konexe, geniálního imunologa, který mi i v noci psal recepty, a rodinu, která jezdila po doktorech a lékárnách.“
První těhotenství proběhlo u Markéty naprosto bez problémů, skoro by se s nadsázkou dalo říci, že tabulkově. Má tříletou holčičku a až opakovaná zkušenost se zamlklým těhotenstvím její pohled na věc změnila. „Rozhodně již pro mě zdárné těhotenství není samozřejmostí. Po dvou zamlklých těhotenstvích, kdy při druhém ani nevíme pravý důvod, bude pro mě opravdu výjimečné, jestli se mi podaří odnosit zdravé dítě. Budu to považovat za souhrn mnoha šťastných okolností. Zároveň vím, že se mi opět další těhotenství nemusí vydařit. Je to zvláštní a nedovedu to vysvětlit, ale vnitřně mě první zamlklé těhotenství nepřekvapilo. Intuici příliš naslouchat nedovedu, ale měla jsem pocit hned od začátku, že je něco jinak, a na všechna vyšetření jsem jezdila se strachem a s neblahým očekáváním. Při třetím těhotenství jsem již se špatnou variantou počítala.“
Pomocná ruka pro ženu
Psychika je v případě potratu či zamlklého těhotenství to nejdůležitější. Přestože se lékaři snaží myslet na ženino tělo, řada z nich zapomíná na duši. Právě ta však bývá nejbolavější. Podporu by žena měla hledat především u svého partnera, rodiny, případně u odborníka. Je velmi těžké přijmout fakt, že těhotenství již skončilo a vytouženého miminka se tentokrát nedočkáte. Často se objevuje sebeobviňování, deprese. Člověka opakovaně napadají otázky, zda situaci nemohl nějak zvrátit, kde se stala chyba. Pokud si nedokážete s těmito stavy poradit sama či s přispěním nejbližších, rozhodně se nebojte obrátit na psychologa. Leckdy stačí, že vám někdo věnuje hodinu dvě jenom tím, že vás vyslechne. Je důležité tuto kapitolu sama v sobě uzavřít, nechat dítě takzvaně odejít a začít se beze strachu připravovat na další těhotenství.
Samovolná těhotenská ztráta navíc není nic ojedinělého. Padesát až sedmdesát procent všech gravidit skončí sama od sebe. Třeba jako opožděná nebo silnější menstruace, tedy v době, kdy žena ani netuší, že by mohla být těhotná. V případě žen, které již objevily dvě čárky na těhotenském testu, se pak potrat vyskytne až v patnácti procentech. To, že skončí vytoužené těhotenství potratem nebo zamlklým těhotenstvím, ještě neznamená, že je vše ztraceno. Většina párů se jednou přece jen dočká vysněné rodiny. Šance, že donosíte dítě, je po dvou po sobě jdoucích potratech 80 procent, po třech sice naděje o něco klesne, přesto se však pohybujeme u šance mezi 55 až 75 procenty. Dnešní medicína je v tomto směru velmi napřed.
Z lékařského hlediska je ideální, pokud žena poprvé otěhotní a porodí před pětadvacátými narozeninami, kdy je takzvaně na vrcholu a má velkou pravděpodobnost, že nejen rychle otěhotní, ale také přivede na svět zcela zdravé dítě (důležité je, že tento aspekt hraje roli hlavně při prvním těhotenství – jak říká MUDr. Jiří Hanáček, starší žena podruhé těhotná je mnohem lépe připravená k porodu). Odvrácenou stranou mince mladých prvorodiček však je, že obvykle nemají žádné zázemí a teprve si budují kariéru i hodnotový žebříček. Zralé rodičky kolem třicítky mají naopak jasno v tom, co chtějí od života, dokážou dítě zaopatřit i v případě, že s ním zůstanou samy, a také údajně lépe spolupracují s personálem v porodnici. V porovnání s mladšími ročníky hrozí čtyřicetiletým ženám až trojnásobné nebezpečí potratu. Častěji se také objevuje těhotenská cukrovka, poruchy dýchání a nižší porodní váha dítěte.
