Na Madeiře se začal rozrůstat cestovní ruch už v polovině 19. století. Za sluncem sem přijížděli bohatí Britové a aristokraté z jiných zemí. Poloha ve východním Atlantiku 580 km západně od Maroka lákala v průběhu minulých století dobyvatele z Portugalska, Španělska a Británie. Díky mírumilovnému podnebí se strohý vulkanický ostrov Madeira změnil v jednu rozlehlou a věčně zelenou zahradu, jejíž krásy obdivovali už první přistěhovalci v 15. století. V 70. letech 15. století pobýval na madeirských ostrovech také Kryštof Kolumbus, tehdy ještě obchodník se třtinovým cukrem. Nedávno před ním, roku 1418, objevili ostrovy portugalští mořeplavci, kteří během expedice k západoafrickým břehům ztratili kurz plavby. Hlavní ostrov pokřtili podle hustých lesů Ilha da Madeira, ‚zalesněný ostrov‘.
Když se dostal na ostrovy Kryštof Kolumbus, rozsáhlé lesy už byly vypálené a ustoupily hospodářské půdě. Ta byla obzvlášť úrodná, díky popelu a vulkanickému podloží měla výborné předpoklady pro pěstování vinné révy a cukrové třtiny.
Nebyl to jen obchod, co Kryštofa Kolumba lákalo, ale především láska. Koncem roku 1478 si vzal za manželku Donu Filipu Moniz, dceru guvernéra ostrova Porto Santo. Dona Filipa zemřela při porodu syna Diega a Kolumbus se po její smrti velmi rmoutil, často hleděl do vln oceánu a přemýšlel. Právě tehdy jej údajně napadla myšlenka, že podivuhodné rostlinstvo bylo přineseno na zdejší ostrovy z jiného kontinentu, a rozhodl se pro svoji slavnou plavbu přes Atlantik, kterou uskutečnil roku 1492. Bujná subtropická vegetace madeirských ostrovů nemá obdoby. Podél každého kopce, každé cesty najdete záplavu květin s křiklavě sytými barvami, mezi nimiž vynikají obrovské kakosty, hortenzie, ibišky, lilie zlatohlavé a temně rudé nebo oranžové buganvilie.
