Na Madeiře se začal rozrůstat cestovní ruch už v polovině 19. století. Za sluncem sem přijížděli bohatí Britové a aristokraté z jiných zemí. Poloha ve východním Atlantiku 580 km západně od Maroka lákala v průběhu minulých století dobyvatele z Portugalska, Španělska a Británie. Díky mírumilovnému podnebí se strohý vulkanický ostrov Madeira změnil v jednu rozlehlou a věčně zelenou zahradu, jejíž krásy obdivovali už první přistěhovalci v 15. století. V 70. letech 15. století pobýval na madeirských ostrovech také Kryštof Kolumbus, tehdy ještě obchodník se třtinovým cukrem. Nedávno před ním, roku 1418, objevili ostrovy portugalští mořeplavci, kteří během expedice k západoafrickým břehům ztratili kurz plavby. Hlavní ostrov pokřtili podle hustých lesů Ilha da Madeira, ‚zalesněný ostrov‘.
Když se dostal na ostrovy Kryštof Kolumbus, rozsáhlé lesy už byly vypálené a ustoupily hospodářské půdě. Ta byla obzvlášť úrodná, díky popelu a vulkanickému podloží měla výborné předpoklady pro pěstování vinné révy a cukrové třtiny.
Nebyl to jen obchod, co Kryštofa Kolumba lákalo, ale především láska. Koncem roku 1478 si vzal za manželku Donu Filipu Moniz, dceru guvernéra ostrova Porto Santo. Dona Filipa zemřela při porodu syna Diega a Kolumbus se po její smrti velmi rmoutil, často hleděl do vln oceánu a přemýšlel. Právě tehdy jej údajně napadla myšlenka, že podivuhodné rostlinstvo bylo přineseno na zdejší ostrovy z jiného kontinentu, a rozhodl se pro svoji slavnou plavbu přes Atlantik, kterou uskutečnil roku 1492. Bujná subtropická vegetace madeirských ostrovů nemá obdoby. Podél každého kopce, každé cesty najdete záplavu květin s křiklavě sytými barvami, mezi nimiž vynikají obrovské kakosty, hortenzie, ibišky, lilie zlatohlavé a temně rudé nebo oranžové buganvilie.
Po stopách mořeplavců
Dnes je hlavním zdrojem příjmů Madeiry především turistika. Ostrov se snaží změnit svou někdejší honosnou pověst a touží přitáhnout mladší a aktivnější klientelu. Madeira je proto známá také rozsáhlou nabídkou pěší turistiky, kterou je možné provozovat v hustě zarostlých kopcích podél levadas, zavlažovacích kanálů. Zhruba třetina obyvatel celé Madeiry žije v hlavním městě Funchal. Díky elegantní architektuře, živým kavárnám a půvabným obchůdkům se Funchalu přezdívá ‚malý Lisabon‘. Oblíbeným cílem výletů z Funchalu je horská vesnice Monte, kam jezdí z funchalského starého města lanovka, portugalsky teleférico.
Velká okružní jízda
Ostrov je dlouhý 58 km a široký 23 km. Ve vnitrozemí vás čekají výhledy do širokého okolí, na trase podél pobřeží zase rybářské vesnice s místními specialitami. Jednou z nich je třeba na pohled ošklivá ryba espada, která se loví pouze v noci. Oblíbenou zastávkou je přímořské letovisko Ribeira Brava. Leží při okraji údolí se strmými srázy a jeho název ‚divoká řeka‘ připomíná prudké přívaly vody valící se z hor. Za nejslunečnější místo jižního pobřeží se označuje Ponta do Sol, nedotčená vesnice nad hlubokou roklí. Nejvýznamnějším městem severního pobřeží je Sao Vicente, nedaleko kterého se nachází jeskynní systém Gruta de Sao Vicenta. Největším městem východní Madeiry je Machico při ústí stejnojmenné řeky.
Kousek na sever pak leží přístav Canical, bývalé středisko na zpracování velryb. Roku 1981 byl však obchod s velrybami zakázán a vláda se je snaží chránit. Kolem samotného vzniku Madeiry kolují celé legendy. Podle jedněch je pozůstatkem pevniny, která spojovala Evropu s Amerikou, druzí básní o Madeiře coby bájné Atlantidě. Ostrov se pojí nejen s legendami, ale především s přírodou. Téměř dvě třetiny tohoto ostrova s výraznou horskou scenerií jsou chráněny jako přírodní rezervace.
