Mateřská? Šance zamyslet se
Mateřská rádoby dovolená je často prezentovaná jako horor. Období, kdy zatímco vyměňujeme plínky, ujíždí nám profesní vlak. Psycholožka Marta Boučková nabízí úplně jiný pohled: „Narození dítěte je naprosto skvělá šance dát si pauzu a promyslet si, co dál. Jestli chceme pokračovat stejným nebo úplně jiným směrem. Získat trochu nadhled nad svým dosavadním pracovním životem.“ Na rozdíl od chlapů, kterým za jakékoliv váhání jedou body dolů, nám to projde. Řada mužů má kariérní honičky také plné zuby, jen to na rozdíl od nás nemůžou dát najevo, natož si dát pauzu.
http://gty.im/649659903
Stloukat skříně? Díky, ne
Co nás nutí s muži soupeřit? Oni? Ani omylem. To s prominutím tupé dokazování, že zvládneme totéž, ne-li víc, má logické kořeny v minulosti. Jenže časy se změnily. Nikdo schopnosti žen studovat, řídit auta (i letadla) nebo kvalifikovaně volit nezpochybňuje. Je jen na nás, jestli se chceme prsit, že umíme číst v mapách stejně dobře jako pánové. Často se hrneme do vyměňování kol u automobilů, pokládání dlaždiček v koupelnách nebo stloukání skříní z Ikey. Ale proč? Klidně se na to můžeme vykašlat. Muži to po nás opravdu nechtějí! Mnohem raději nás mají něžné a bezradné! Takže příště žádné: „Dej to sem, já to udělám.“ Od teď už jen: „Promiň, ale zlomila bych si nehet a vlastně potřebuju si ho zrovna nalakovat. Poraď si, vždyť jsi chlap!“
Brečím a hned je mi líp
Když se chlapovi nahrnou do očí slzy, tak je bačkora! Když ženě, je jasné, že jí bylo ublíženo a potřebuje pohladit a uchlácholit, že bude zas líp. Od mužů se automaticky očekává, že budou silní a nic je nerozhází, my si ten luxus smutku a sebelítosti klidně dovolit můžeme. No není to nádhera být ženská?
