Exotika za každou cenu
Nikdo sice nechce být vnímaný jako průměrný. Snaha odlišit se právě výběrem jména ale někdy může působit až komicky. Příkladem je kombinace typického českého příjmení a netradičního křestního jména. Třeba Izabel Hrubá nebo Charlotte Trávníčková. Také u nás je stále populárnější dávat dítěti hned dvě křestní jména. Například Anna Marie, Šarlota Ela a další. I tady by ale rodiče měli být citliví a vybrat jména, která se k sobě navzájem i k příjmení hodí. Jinak svému potomkovi připraví opravdu krušné dětství. Například Jean Claudie Novák. Dvě jména ale mohou i působit dojmem, že se rodiče na jednom jménu zkrátka nedokázali domluvit a zvolili kompromis typu – každý mu dáme jedno. Tak v ČR najdeme dokonce chlapce, který se jmenuje Monty Pepa.
Po netradičních jménech například seriálových hrdinů sahají podle sociologů většinou lidé, kteří cítí nějaký společenský handicap. Ať už je to absence vzdělání, společenského přehledu, nebo si nemohou dlouhodobě najít práci. Svůj čas pak tráví u televizní obrazovky, která je pro ně nepřebernou studnicí inspirace, i co se jmen týká. V matrikách tak najdeme třeba Diega, Kasandru či Esmeraldu. Pracovnice matrik se ale někdy setkají i s tím, že rodiče chtějí jméno zapsat v jeho fonetické podobě, protože ho znají pouze zprostředkovaně. Typickým příkladem je jméno Stýf místo Steve. Matrikáři ale zapsali třeba i počeštěnou podobu jména Chanel – jako Šanel a také Mišelu.
S cizokrajnými jmény se zřejmě u nás budeme setkávat stále častěji, cizinců zde žije stále více. Hlavně národnostně smíšené páry často volí pro dítě jméno, které bude s menší úpravou oslovení použitelné ve více jazycích: Angelina, Daniel, Matheo, Lucas... Chcete-li dítě pojmenovat cizím jménem, je nejjednodušší nahlédnout do knihy Jak se bude jmenovat vaše dítě (nakl. Academia). Tam najdete seznam jmen, která matrika zapíše bez sebemenších problémů. Autorka knihy Miloslava Knapová je u nás jedinou znalkyní v oboru jazykovědy, která se zaměřuje na uznávání jmen. Když vámi vybrané jméno v seznamu u nás uznaných jmen nenajdete, musíte se obrátit na ni a ona vypracuje posudek. Ten je buď doporučující, nebo ne. Zákonná lhůta, do které stanovisko dostanete, je měsíc. Jestli vám ale jméno i s doporučujícím posudkem matrika zapíše, záleží jen na jejích zaměstnancích.
Jak nás vidí druzí...
Vrátím se ke své kamarádce, která i když chtěla, nepojmenovala syna Adolf. Bála se reakcí okolí, když by její syn nosil jméno nacistického diktátora. Každé jméno v nás totiž vyvolává určité asociace. Když se vám do telefonu někdo představí jako Bivoj, asi si nepomyslíte, že na druhé straně sluchátka sedí rachitický bledý blonďáček, ale čekáte spíše statného muže, i když bez kance přes rameno. Třeba Aranku nebo Mariku zase automaticky řadíme mezi romská jména, a když se nám žena představí jako Blažena, asi nás napadne, že přijela z venkova, i když ve skutečnosti bydlí na Vinohradech. Ať chceme, nebo ne, stále nás ovlivňují předsudky k určitým jménům. Aniž bychom člověka viděli, sami si o něm utvoříme představu na základě obecných zkušeností. A těmi může být i osobní zážitek s člověkem, který konkrétní jméno nosil. Možná jste měli ve škole nesympatickou spolužačku Lenku, a když tohle jméno slyšíte, hned si na ni vzpomenete. Nebo se váš bývalý přítel jmenoval Tomáš a běda, jestli vám bude nadbíhat sympatický a pohledný muž, který se ke své smůle jmenuje stejně!
