Jen do dobrých rukou
Polský zákon umožňuje tzv. Adopci z nouze. Takto hodnocených předání dětí do péče je až devět stovek ročně. Policie zasahuje pouze v případě, že má podezření na nelegální prodej. V roce 2010 tak byl v Kaliszi zadržen muž, který údajně „zobchodoval“ až tucet novorozenců. „Obchodník s novorozenci vyhledával ženy, které byly těhotné, a přesvědčoval je, aby ihned po porodu prodaly dítě bezdětným rodinám,“ prozrazuje k případu prokurátor Janusz Walczak. „Biologické matky inkasovaly za novorozence od 30 do 70 tisíc zlotých. Zprostředkovatel si strhával pětinu částky jako provizi.“
V případě prozrazení kupčení s dětmi se situace obrátí proti náhradním rodičům. Dokazuje to případ manželů z polského Sosnovce. Soud jim po prozrazení obchodu vzal status biologických rodičů a holčičku formálně vrátil matce. Tou však byla chronická alkoholička, toho času ve vězení. Až potom úředníci vzali rodičovská práva také biologické matce a mohl začít obvyklý proces legální adopce.
Tisíce zmizelých novorozenců
Podobnou kauzu jako Polsko řeší v posledních týdnech také Srbové. Obchod s novorozenci se údajně týká až tisíců dětí. Podle médií sahají případy až do dob bývalé Jugoslávie. Rodičkám údajně mohlo být v porodnicích odebráno až několik tisíc čerstvě narozených zdravých dětí. Evropský soud pro lidská práva teď po Bělehradu žádá, aby celou záležitost vysvětlil. Podle řady svědectví, která se postupně objevují, byl scénář vždy stejný. Porodnice rodičům bezlítostně oznámily, že jejich dítě při porodu zemřelo, nikdy však neukázaly tělo – výmluvou bylo, že ho samy pohřbily.
Na hřbitovech však samozřejmě žádné stopy po pochovaných novorozencích nejsou. Některé odhady, zakládající se na výpovědích podvedených rodičů, dokonce předpokládají, že takovým způsobem mohlo zmizet více než šest tisíc dětí. Jedna z tehdejších rodiček, dnes čtyřiapadesátiletá Mirjana Novokmetová, srbskému listu Kurir řekla, že jen v Bělehradě požadují dva tisíce rodičů, aby úřady prověřily, zda jejich děti byly skutečně pohřbeny.
„Porodila jsem chlapce a několik minut poté mi lékaři sdělili, že se dítě narodilo mrtvé. Nemohla jsem tomu uvěřit a chtěla jsem ho vidět. Doktoři mi to ale nedovolili a dítě odnesli kdovíkam. Chtěla jsem pak syna pochovat, ale ani to mi nebylo umožněno,“ popsala novináři svou zkušenost Mirjana. Její příběh se odehrál již v roce 1978 v jedné z bělehradských porodnic. Stejná událost však potkala o řadu let později, v roce 2001, také Gorana Radjenoviće (jeho žena je z případu tak zdrcená, že o tom není schopna veřejně promluvit). I on se snaží úřady a policii přimět k tomu, aby byla kauza vyšetřena.
