Introvertnost není ani stydlivost, přestože právě tak si ji rodiče i učitelé často vykládají. Stydlivost je strach ze společenského hodnocení. Introvertovi je naopak jedno, co si o něm kdo myslí. Jeho vnitřní rovnováha nepotřebuje dorovnávat z vnějšku. Otevřené kancelářské prostory, neustálé školní skupinové projekty či hromadné táborové pokřiky nejsou dílem žádného introverta. Nastavení, kdy jsme neustále na očích i uších všem ostatním, je pro introverty stejné utrpení jako pro extroverta představa života v opuštěné krajině s nejbližším městem sto kilometrů.
Ano, každý introvert se rád občas zapojí do skupinového projektu, stejně jako každý extrovert si rád zajede na uklidňující dovolenou k norským fjordům. Svět jistě potřebuje muže a ženy činu. Ale zrovna tak potřebuje rozjímavé, trpělivé či do svého kreativního nitra ponořené in-troverty, kteří netleskají spolu se skupinou někomu jen proto, že je charismatický či dostatečně hlasitý. Konečně, kdyby svět introvertním typům nedal příležitost, ochudil by se o přínosy Eleanor Roosevelt, Billa Gatese, Gándhího či Einsteina.
Spokojenost v samotě?
Měnit vědomé zaměření by byl nesmysl – patří k nám totiž stejně jako velikost nohy. Ale...
- Na introvertní povaze v porovnání s tou extrovertní samozřejmě není nic méněcenného (naopak, má řadu předností – introverti například nejsou tak povrchní a mívají originálnější nápady), ovšem pravdou je, že introverti se se svým nastavením častěji a víc trápí.
- Ve společnosti, která nás nutí, abychom se uměli „prodat“, je extrovertní chování výhodou. Často je důležitější, zda umíme své okolí přesvědčit o svých přednostech, než přednosti samotné...
- Psycholog William Fleeson uveřejnil v časopise Journal of Personality and Social Psychology výsledky studie, během níž zkoumal měnící se nálady několika stovek lidí během několika týdnů. Každý, doslova každý účastník studie se cítil šťastnější ve chvílích, kdy se choval extrovertně, než v okamžicích, kdy se choval introvertně.
- Princip introverze nám dává poznat vlastní individualitu ukrytou za společenskou maskou a vztáhnout se k sobě samému. Pochopitelně, že postupnou kultivací může vědomá introverze zajistit i vhled až k objektivním realitám kolektivního nevědomí, ale o tom až jindy a jinde.
