„Nejsi ta pravá!“
Možná jste potkala někoho, komu představa partnerského soužití bolestivý mozkový zkrat nepůsobí. Pořád ale nemáte vyhráno. Vzpomeňte na Sylvu a Romana. Jejich vztah nepokračoval zrovna tak, jak si Sylva vysnila. „Roman měl málo času nebo to alespoň tvrdil. Viděli jsme se tak třikrát do měsíce. Vypili jsme pár koktejlů a pak směřovali rovnou do postele. Ráno si šel každý svou cestou. Zbyla mi po něm vždycky jen kocovina a pocit nesnesitelné nejistoty, kdy se zas ozve. Asi po půl roce jsem zjistila, že jsem zamilovaná, nešťastná a absolutně nevím, co od něho můžu čekat. Poprosila jsem ho o schůzku. Tentokrát u kávy. Když jsem na něj vybalila všechny své pocity, zíral na mě, jako kdyby se právě potkal s mimozemšťanem: ,Ale Sylvinko, vždyť jsi musela vycítit, že z mé strany nejde o nic vážného. Myslel jsem, že to tak chceš taky. Mám tě rád, ale nemiluju tě, nemohl bych s tebou žít. Nemůžeš za to, prostě pro mě nejsi ta pravá!’ Stáhl se mi žaludek a celá jsem se roztřásla. Jako by mi někdo vařil vnitřnosti v kyselině,“ vybavuje si Sylva. Roman měl svým způsobem pravdu.
Sylva nemusela být bystrá jako poručík Colombo, aby si všimla, že ji zanedbává a jeho chování postrádá jakýkoli nádech romantiky. Jenže ona to vidět nechtěla a sama pro sebe si vymýšlela výmluvy. Jestliže děláte totéž, počítejte se zklamáním. Nebo v sobě můžete udusit všechny milostné city a přetavit vysněný vztah v nezávazné pospávání. Tím, že vás chlap zatáhne do postele a vášnivě pomiluje, vám nesděluje v podstatě nic jiného, než že ho neodpuzujete. Ano, neodpuzujete! Zní to krutě, ale pokud by mu nebránily morální a kulturní zábrany nebo ženy samy, vyspal by se s každou ucházející samičkou. Vy musíte poznat, jestli se do vás zamiloval, nebo pro něho představujete jen jednu z mnoha kořistí. „Během několika dnů nebo týdnů vím, jak moc o ženu stojím. Pokud se rozhodnu, že s ní chci chodit, pak se k ní s předstihem chovám jako k přítelkyni. To znamená, že jí často volám, vodím ji mezi kamarády, zajímám se o ni jako o osobu, a nejen o její tělo. Když s tímhle vším váhám, pak asi není něco v pořádku,“ tvrdí osmadvacetiletý manažer Petr.
Souhlasí s ním i sedmadvacetiletý produkční Jakub: „Můj zájem o ženu je přímo úměrný tomu, kolik procent volného času jsem ochoten jí věnovat. Jestliže nemám chuť do vztahu investovat, pak jí ani nechci obětovat to nejcennější, co mám – čas. Když někomu zaplatím pár drinků, nic to neznamená, ale společný víkend už o něčem vypovídá. Pokud ho samozřejmě trávíme jinak než v posteli. Když přítelkyni představím matce, jde opravdu do tuhého. Zatím jsem to udělal jen dvakrát.“ Nemá cenu chlapa nějak zvlášť pozorovat v době, kdy se snaží vloupat mezi vaše stehna. Ve chvíli, kdy už postavíte základní kameny vaší postelové historie, si ale stačí všímat jeho chování a měla byste celkem spolehlivě odhadnout, co k vám cítí. Pak se musíte rozhodnout, jestli přistoupíte na jeho hru, nebo dáte šanci jinému – a třeba o vztah stojícímu – chlapovi.
