Pohledná a atraktivní Alice neměla v lásce nikdy moc štěstí. Zatímco její méně pohledné kamarádky jsou už dávno vdané nebo alespoň zadané, ona stále hledá toho pravého. Přitom rozhodně nelze tvrdit, že by na muže měla nějaké přehnané nároky. Nehledá ani bohatého, natož nějakého krasavce nebo intelektuála. Podmínkou není ani abstinence, a dokonce by budoucí partner nemusel vlastnit byt. Prostě Alice touží po lásce a porozumění, ale i to je zřejmě víc, než může od života žádat…
„No ano, zatím každý kluk nebo chlap, se kterým jsem chodila, dával přednost koníčkům, kámošům nebo vlastnímu pohodlí. Snad toho nechci tak moc, když si představuji, že víkend a dovolenou budeme trávit společně!“ rezolutně tvrdí Alice a hned pokračuje: „Který chlap by vydýchal, kdyby mu ženuška každý večer odešla na jedno točené… A kterému by se líbilo, kdyby jeho slečna běhala celé odpoledně po hřišti a kopala do mičudy? A kdo by chtěl dívku bez zaměstnání, peněz a s dluhy… Tak na takové chlapy jsem zatím natrefila já…“
Nehledám boháče ani krasavce
Alice upozorňuje, že přestože má jen střední školu, není rozhodně hloupá… Umí dva jazyky a pracuje v cestovní kanceláři, kde jsou na ni kladeny celkem vysoké nároky. Za to ale vydělá dostatek peněz, aby nemusela být na nikom závislá. Může se proto soustředit na hledání partnera, který by ji zahrnul láskou a nikoli jen hmotnými statky. Ve svých pětatřiceti letech by si to, jak sama říká, už konečně zasloužila… Po dalším neúspěšném vztahu se Alice rozhodla vzít osud do svých rukou a nechala si poradit od odborníků… Zaplatila si konzultaci u renomovaného psychologa a také vyplnila několik psychologických testů. Podstoupila hypnózu, zúčastnila se seznamovacího víkendu a odpověděla na několik inzerátů.
Nic z výše jmenovaného ale nemělo zásadní vliv na schopnost nalézt konečně toho pravého… „Ne, že bych měla problém se seznamováním. Spíš se dá říct, že musím chlapy od sebe odhánět. Jenže když už kývnu na nějakou schůzku nebo se dokonce zamiluji, skončí to krachem…“ stěžuje si upřímně Alice. Potom líčí, jak zanevřela na vystudované odborníky a nechala si radit od mistrů okultních věd: „Šla jsem k čarodějnici a koupila drahý lektvar, který mi měl zaručit lásku až na věky.
Výsledkem bylo jen velké bolení břicha… Ani astrolog mě moc nenadchnul. Až paní, která se věnuje numerologii a výkladu osudu podle data narození, mi dala jistou naději. Řekla mi, že jediní, kdo se ke mně budou hodit, jsou partneři ve znamení buď Panny, Kozoroha, Berana nebo Lva. S jinými prý nemám ztrácet čas. U každého znamení mi přesně a ochotně vysvětlila, co od něho můžu čekat a jaké klady i zápory bude vztah s ním nepochybně mít.“
S Beranem to nevyšlo a s tím dalším také ne…
Alice byla od té doby ve střehu a hned, jak ji oslovil pohlednější muž, zjišťovala datum jeho narození. První, koho ‚ulovila‘, byl velmi šarmantní Beran. Starší a prošedivělý, zábavný, srdečný a rozhodně ne lakomý. Alice byla nadšená a hned po několika společně strávených víkendech si začala malovat společnou budoucnost v růžových barvách. Jenže… Z beránka se vyklubal vlk… „Byl ženatý, a tak trochu mi o tom zapomněl říct… Hrozně jsem se naštvala a vykopla ho. Milenku mu dělat nebudu. Nechci být věčně jen ta druhá…“ rozčiluje se Alice a bez otálení se pouští do líčení vztahu s Kozorohem. Nenápadným, tichým, uzavřeným a solidním….
Kozoroh byl nudný a Lev mě vyždímal z peněz
„Byl mladší než já, ale chováním mi přišel starší snad o celé století. Tak trochu nudný. Nikdy jsem nevěděla, na čem jsem, ale nakonec jsem se vždycky přesvědčila o tom, jak je solidní a čestný. Pravý opak tvrdohlavého plašana Berana! Jenže byl solidní až moc. Plánoval, že budeme mít minimálně 6 dětí a já s nimi budu samozřejmě doma… Nějak jsem to nemohla skousnout. Když ta paní numeroložka říkala, že mě Kozoroh ohromí svojí solidností, netušila jsem, že mě ohromí až tak příliš… Prostě jsem mu musela dát kopačky, jinak bych se nehnula od plotny,“ vzpomíná Alice a s trochou váhání se pouští do vzpomínek na svoji osudovou lásku – Lva.
Urostlého a krásného sportovního krále tvorstva Alice potkala na firemním večírku a byla z toho láska na první pohled. Alice se tentokrát ani nepídila po datu narození, protože jí to bylo v tu chvíli úplně jedno. Věděla, že potkala toho pravého! Ale ani bouřlivý vztah s oslňujícím panem Lvem neskončil šťastně. Byl to totiž typický lev salónů a večírků. Po prohýřeném půl roce byla Alice vyčerpaná. Nejen fyzicky, ale i finančně. Lev totiž nehleděl na peníze a měl dluhy, kam se podíval. Dokud zamilovaná Alice platila, bylo všechno v pořádku…Potom vztahy ochladly a hýřil se začal poohlížet po další kořisti.
Chci jen Pannu
„Byla jsem úplně na dně a z rozchodu jsem se nemohla dlouho vzpamatovat. Vždyť to byl Lev a měla jsem s ním být šťastná. A možná bych i byla, kdybych vydělávala víc peněz a byla schopná ho víc podporovat. Jenže už to prostě nešlo... Teď prý můj bývalý miláček chodí s nějakou starší paničkou, která zdědila několik činžáků na Vinohradech. Ta je asi solventnější,“ krčí smutně rameny Alice. Nedokáže si odpustit zavzpomínat na dny plné lásky a bezstarostného veselí, které se svým Lvíčkem prožila… Nádherné plesy, víkendy ve společnosti přátel a známých, protančené noci…
Po chvilce se Alice zarazí a s trochou ostychu se svěřuje s poslední nadějí, ke které se upíná: „No, pořád mám naději. Ještě nikdy jsem nechodila s mužem ve znamení Panny. Prý jsou pracovití a citliví. A také čestní a pro rodinu by udělali cokoliv! Tak pořád čekám. Zařekla jsem se, že s nikým jiným než s Pannou na schůzku nepůjdu. Nedávno jsem se zrovna seznámila s takovým sympatickým klukem. Když ale řekl, že je Býk, okamžitě jsem ho odpálkovala. Čekám prostě na Pannu a nikoho jiného už nechci!“ Tvrdohlavá Alice je pevně rozhodnutá jít si za svým štěstím a to, že by mohla potkat lásku v jiném znamení, nepřipouští!
