První latexový obleček jsem vyfasovala. Rudý korzet a deseticentimetrové jehly pobité stříbrnými cvoky. Cítila jsem se v tom skvěle. Sexy. Akce probíhaly v luxusním bytě v centru, jemuž vévodil obří dřevěný kříž, pár „mučících“ stolů a věc s koženými řemeny, která se na první pohled tvářila jako gymnastický kůň. Velká postel se saténem. Zrcadla. Klienti byli vesměs bohatí muži, byznysmeni, právníci. Muži, o kterých by si jistě nejedno děvče řeklo, že jsou skvělá partie – dokud by ovšem neznalo jejich úchylky. Začala jsem si říkat Trixie. Holka od vedle, která je navenek milá, příjemná, ale pak... má sklon k pořádné krutovládě. Můj přirozený herecký talent a pozorovací schopnosti mi umožnily hrát s různými muži různé hry a dát jim přesně to, co chtěli. Nejdříve jsem sledovala pár Moničiných „live“ výstupů přes zrcadlo. Dusila jsem se smíchy! Tolik látky pro mě, pozorovatelku. Den ode dne jsem byla lepší. Mezi kolegyněmi byly jak přirozené dominy, které měly sadismus v krvi, tak herečky jako já. Vztahy mezi námi byly více méně v normálu. Klientela se časem vytříbila, každá z nás měla své „koně“. Týdně jsem zvládala deset, někdy dvanáct mužů. Za chvíli jsem měla splacené dluhy u spolužáků, za půl roku jsem mohla vrátit našim peníze, které si půjčili od banky, a navíc si žít nad poměry. Když jsem ráno vyrážela na přednášky a do práce, nosila jsem dvě tašky – jednu modrou s učením a běžnými věcmi, druhou černou s pracovním oděvem – latexem, podpatky a dalšími proprietami, které nebyly k dispozici v bytě.
Zkušenosti
Nikdy jsem se sama před sebou nestyděla za to, co dělám, ale nikde jsem to nerozhlašovala. Věděla to jen moje nejlepší kamarádka a sestra. U nich jsem si byla jistá, že umí udržet tajemství. Bylo to pro mě zábavné a inspirativní. Naučila jsem se o lidských povahách a o světě během téhle dvouleté brigády mnohem víc než na fakultě psychologie, kterou teď dodělávám dálkově. Naučila jsem se hodně i o mužích. Vesměs byli moc fajn. Někteří z mých klientů byli opravdu inteligentní, citlivé duše. Někteří se stali mými přáteli. Plnila jsem nejen roli dominy, ale i terapeuta. Jeden byl kněz. Měl rád, když jsem mu čůrala do obličeje... Jeden motorkář chtěl, abych ho nutila močit do pampersek. Nejúchylnější byli právníci a politici. Všechny ty chlapíky jsem chápala. Profesoři netušili o mé tajné komnatě, stejně jako já nevěděla o těch jejich.
Byla jsem herečkou. Sexy, bohatá, vyrovnaná, sebevědomá. Možná i proto, že jsem věděla, proč to dělám a že to není navždy. Hned po poslední zkoušce jsem se vrátila do Prahy a s profesí dominy přestala. Nastoupila jsem na „normální“ pozici v jedné příjemné firmě. Nicméně jedna věc mě přece jen trápila – lež. Rozhodla jsem se říci našim a přátelům pravdu. Nejdříve se vyděsili, ale nakonec to vzali celkem dobře. Že jsem byla dominou, ví i můj partner. Naštěstí nemá sklony soudit. Pozoruje. To, co jsem dělala, ho rozesmálo. Má mě rád se vším všudy, tuším. Svého londýnského dobrodružství nelituji ani trochu. Naopak. Velmi mě posílilo.
