„Vdávala jsem se mladá, protože jsem neplánovaně otěhotněla. Můj manžel byl hodný, určitě mě měl rád, ale byli jsme úplně odlišní. Zatímco já ráda cestuji, čtu a vůbec poznávám nové věci, on byl takový ten typ, kterému ke štěstí stačí pivo po nedělním obědě, svalit se na gauč a hlavně mít svůj klídek. Pořád mi vyčítal, že mi nestačí to, co mám, že bych měla sedět doma, starat se o rodinu a být vděčná. Osm let jsem byla s dětmi doma a potom nastoupila jako recepční do jedné velké firmy. Tam jsem potkala Vítka,“ svěřuje se dvaatřicetiletá Veronika.
„Zamilovali jsme se do sebe a začali se vídat i mimo práci. Byla jsem z toho úplně zoufalá, protože jsem se cítila jako v pasti. Nevěděla jsem, co mám dělat, až to za mě vyřešil anonym, který někdo z firmy napsal mému manželovi. Hrozně jsme se pohádali, on mě vyhodil i s dětmi z bytu a já se tak z hodiny na hodinu nastěhovala k Vítkovi. Vůbec jsme to takto neplánovali a rozhodně to nebylo jednoduché, ale zvládli jsme to. Jsme spolu už třetí rok, děti ho mají rády a já jsem s ním tak šťastná, jak jsem nikdy nedoufala.“
Co na to psycholog?
„Je samozřejmé, že některé z mimomanželských záletů se mohou vyvinout v dlouhodobý a funkční vztah. Na druhou stranu je velký rozdíl mezi romantickými, utajenými, občasnými schůzkami a dlouhodobým vztahem, který čelí každodenním problémům a stereotypu. A i když se vám milenecký vztah může jevit jako dokonalý, oficiální vztah vyžaduje mnohem více kvalit a vlastností, o kterých vám občasné schůzky vůbec nic neřeknou,“ upozorňuje psycholožka Zdeňka Dušková.
