Trpí celá rodina!
Chorobná pořádkumilovnost je tedy opakující se rituál, kterým potvrzujeme sami sebe, snižujeme si tím úzkost, napětí, pocity méněcennosti a dost možná zaplňujeme na první pohled smysluplně čas. Co je tedy normální a co už ne? Některé z nás si o víkendu úklidem čistí hlavu od pracovních problémů a manuální práci považují za součást relaxace. Jiné berou úklid jako nutné zlo, které musíme podstoupit, ale žádné drama z toho neděláme.
Pro mnohé je dokonale vypulírovaný byt vizitkou, která ukáže kvality paní domu na první pohled. A další berou úklid prostě jako jednu z ženských rolí, ke které byly vychovány a která se od nich očekává. Kdy se však úklid stane posláním a psychickým bičem, který nás nenechá v klidu a především – nikdy nekončí? „Pokud chorobný uklízeč lpí na stavu věcí tak, že jakékoliv narušení přinese problém oběma partnerům, je třeba to okamžitě řešit. Nedokážu si představit jinou hranici, která by to určovala.
Alkoholismus je také problém a přitom nezáleží na množství alkoholu, kolik člověk vypije, ale na tom, jestli to přináší problémy, nebo ne," míní psycholog Smékal. Uklízecí mánií totiž trpí celá rodina. Život s takto pořádkumilovnou bytostí bývá dost složitý, obvykle hlavně pro děti, které berou domov jako svoje útočiště. To se ale mění na sterilní nepřátelské prostředí, kde nemohu na nic sáhnout. A kde běžné noční zaplácnutí komára může skončit novými zákazy a tresty.
Ovšem, trpí i sama nemocná žena. Také ona vnímá stupňující se napětí a úzkost, ale i když se s pomocí úklidu na chvíli uvolní, pohybuje se v bludném kruhu. Čtyřicetiletá Anna z Olomouce si vzpomíná, že také ona zažila podobný pocit. Měla štěstí v tom, že si dostatečně brzy dokázala uvědomit, kam se její psychika řítí. „Stávalo se mi, že jsem se natolik soustředila na to, aby můj byt byl útulný, a tedy i čistý jak klícka, že jsem tomu někdy podlehla. A pak jsem se snažila vše doladit do posledního detailu. Každá maličkost, která narušila domácí soulad, mě znervózněla," popisuje. „Bylo to v době, kdy jsem měla až příliš mnoho času na domácnost, nechodila jsem mezi lidi a zanedbávala koníčky. Do reality jsem se nakonec dostala sama. Snažila jsem se sama sebou zatřást a říct si: Vzpamatuj se, co je pro tebe priorita?!"
Největším oříškem je podle odborníků právě dospět k tomu, aby si žena své potíže uvědomila. I podle psychologů je dobré se občas zastavit a takzvaně si srovnat vlastní hlavu. V této životní situaci téměř nutnost. „Co je pro nás důležité – vztahy, nebo předměty? Preference jsou klíčové, jinak nás chorobná pořádkumilovnost zavede do slepé ulice. Člověk se snaží najít svůj cíl tam, kde není. Je ale ve vztazích, které tím však narušuje," napovídá lékař.
