Podle zatím poslední statistiky na toto téma (rok 2004) vydělávalo v Česku dvanáct procent mužů méně než jejich žena. V současnosti je to už celá čtvrtina (ve Spojených státech a Velké Británii jsou tato čísla a jejich nárůst ještě mnohem vyšší). Přesto u nás stále ve všeobecném povědomí přežívá model Muž je živitel a má tedy větší podíl na ekonomickém zajištění rodiny.
Hana a Petr
„Máme dvě malé děti, domek v Jesenici u Prahy a mívali jsme i dva celkem slušné platy. Taková klasická satelitní idylka, dělali jsme si sami ze sebe svého času legraci. Manžel léta pracoval jako analytik bankovních systémů. Jenže pak firma snižovala stavy a Petrovi nabídli naprosto neadekvátní místo s mizernou mzdou. Já byla tehdy čerstvě na mateřské. Než jsem otěhotněla, byla jsem profesí interiérová architektka v menším studiu. Můj bývalý zaměstnavatel mě neustále přemlouval, ať se vrátím. Nechtěla jsem, dokud mladšímu dítěti nebudou aspoň tři roky, ale když se Petr ocitl bez práce, zasedla rodinná rada a domluvili jsme se, že on zůstane doma s dětmi a já nastoupím na plný úvazek zpátky do architektonického studia.
Viděla jsem na Petrovi, že se mu to vnitřně moc nepozdává, ale tvářil se statečně a svoje zoufalství maskoval ironickými vtípky. Už tehdy jsem se měla vykašlat na rozum, zapojit intuici a navrhnout jiné řešení. Četla jsem hodně studií na toto téma a zjistila jsem, že tenhle model je třeba ve Spojených státech poslední léta stále běžnější. Utěšily mě zpovědi mužů, kteří si život v domácnosti nemohli vynachválit, kteří pěli ódy na to, jak si konečně orazili od celoživotního stresu a začali dělat věci, které je baví a na které neměli pro práci čas. Naopak mi v hlavě svítil alarm, když jsem četla o vztazích, které se z tohoto důvodu rozpadly, protože partneři zkrátka prohození archetypálních rolí ‚neustáli‘.
