Klasický scénář: On je doma totálně frustrovaný, jeho mužské ego je na dně, ona ho přestane respektovat jako muže a začne v práci ‚zahýbat‘ s někým, kdo vydělává víc, kdo má postavení, kdo má zkrátka ještě ‚koule‘. Říkala jsem si, že bych tohle Petrovi nikdy neudělala. Jenže… Archetypy jsou v nás zakořeněné mnohem víc, než si uvědomujeme. Vztah se rozladil, i když jsme si namlouvali, že se to nestane. Petrovy ironické vtípky byly čím dál zahořklejší, on den ode dne čím dál podrážděnější. A já, když jsem se dívala na nespokojeného chlápka, který vysedává na písku nebo rozváží mláďata do školky, jsem najednou cítila, že mě víc bavilo mít po boku muže, který večer přišel domů z práce a kterému každý měsíc na kontě přistála slušná výplata, takže byl vnitřně relativně spokojený a v klidu. Po půl roce to začalo skřípat už celkem slyšitelně. On se shazoval, a tím mě štval. Naprosto mě přestal přitahovat.



Dokonce jsem se přistihla při představě, který z mužů v mém okolí by se mi zamlouval. A to jsem ještě nedlouho před tím tvrdila, že se v takové situaci nikdy neocitnu. Věděla jsem, že pokud se nemá naše rodina rozpadnout úplně, musíme něco udělat. Mé temnější já mi našeptávalo, že se na to mám vykašlat, nechat loosera looserem a jít dál, jít si za svým, ale nakonec jsem se rozhodla jinak. Naši byli spolu třicet let, a dodnes jsou, a jejich vztah lecos ustál. Doba, kdy se staré věci nevyhazovaly, ale spravovaly, je mi vnitřně sympatičtější. Tak proč bychom to nemohli zvládnout i já a Petr? Šla jsem na to po žensku, rafinovaně.


Nechtěla jsem, aby měl Petr pocit, že něco dělám kvůli němu, to by znamenalo shodit ho jako chlapa úplně. Řekla jsem mu, že mě mrzí, že trávím tak málo času s dětmi, což byla koneckonců pravda. Poprosila jsem ho, ať rozešle životopisy, že se v roli živitele zase vystřídáme. Myslím, že těm, kteří mají dobrou vůli, osud přeje. Sehnal během tří týdnů fajn místo, a i když to platově nebylo takové terno, rozum šel stranou. Peníze nejsou všechno a člověk není kalkulačka, aby vše poměřoval jen čísly. Já si nechala poloviční úvazek a věci začaly šlapat podle starého scénáře – manžel se vrací večer domů, občas v dobré náladě, jindy naštvaný na šéfa, ale ten základ, to ‚gró‘, to, jak to je v ‚zákulisí‘ vztahu muž-žena, je mnohem víc v pořádku, než když jsme si role živitele prohodili.“


  8:28,  aktualizováno  25. března 2019 21:16