Rodem jsme spolu zhruba rok. Seznámila nás společná kamarádka. Je Američan žijící už několik let v Čechách. Podniká tu a podle některých je „velmi dobře finančně zajištěný“. Myslím ovšem, že jsme docela obyčejný pár, až na to, že je o dvacet pět let starší. Rodiče ze začátku nebyli z našeho vztahu nadšeni. Pak ale viděli, že jsem s ním spokojená, a to je pro ně nejdůležitější. Podstatné také je, že je naprosto nekonfliktní člověk. Je hrozně těžké si ho neoblíbit. Možná by rodiče vedle mě rádi viděli někoho jiného, mladšího, ale díky tomu, jak nám vztah klape, jsou spokojeni i oni. Pravda, jedno varování jsem dostala. Bratr mi řekl, ať si dám pozor, že Rod je velmi dobře zabezpečený, že si na to zvyknu a po případném rozchodu se z toho budu dostávat jen horko těžko.
S předsudky jsem se nesetkala ani u známých. To jen možná takoví ti „lidé kolem“ utrousili nějakou poznámku. Překvapivě to ale byly většinou narážky na jeho majetek. Přestože Rod nedává svoje peníze nijak na odiv, malí Čecháčci si vždycky najdou místo pro závist a nepřejícnost. V každém vztahu jde o to, aby nám ten druhý něco dal. Někam nás posunul. Proto jsem byla z partnerství se stejně starými muži dost vyčerpaná. Ten hnací motor jsem byla stále jen já.
I ve vztahu s Rodem mám jistým způsobem roli tahouna, ale v jiném slova smyslu. Dává mi například dostatek prostoru na moje nápady – kam pojedeme na výlet, kam půjdeme na večírek a podobně. Věci, kterých si na Rodovi cením, jsou ty, jež jsem u stejně starého partnera nikdy nenašla. Myslím tím životní zkušenosti. Moudro, ne vzdělanost. To mi na něm imponuje. To všechno, co mi může dát, co zažil a podobně. Tím, že jsem vyrůstala mezi staršími lidmi, nahlížím na svět trochu z jiného úhlu než většina mých vrstevníků.
Díky tomu, co má Rod za sebou, je velmi silná osobnost. I když možná ne na první pohled. Vyhovuje mi i jeho náhled na svět, styl komunikace. V jeho letech je mu jasné, že dva lidé, kteří spolu žijí, spolu prostě musejí komunikovat. Na druhou stranu když vidí, že je naše debata v ten který okamžik o ničem, přeruší ji a téma vytáhneme až ve chvíli, kdy si oba utřídíme myšlenky.
Samozřejmě že není žádný polobůh. Má i svoje negativa, jenže bez těch se neobejde žádný vztah. Protože v něm cítím oporu, odpouštím mu ty malé nedokonalosti. Stejně tak on nezasahuje do mých záležitostí. Možná i v tomhle jsem dělala s mladšími partnery chybu. Stále jsem je předělávala a do něčeho tlačila. Naivně jsem si myslela, že se mi podaří je nějak přetvořit. Většinu mých kamarádek zajímá, jaké je to v posteli. Sex s pánem, který by mohl být můj otec, si nedokáží ani představit. Jenže to nemají doma učitele tantry. Tu Rod studoval ještě ve Spojených státech. Obohatil mě proto i v náhledu na sexuální život. Ne že bych někdy předtím měla problémy, ale teď zažívám ty nejpříjemnější chvíle. Nebojí se experimentů, a tak občas působí i chemie. Myslím viagru. K tomu, že si ji občas vezme, se přiznal až po několika měsících. Teď už to na něm samozřejmě poznám. Podle mého to nemá zapotřebí, jde spíše jen o to, zkoušet nové věci. Kolikrát si z něj dělám legraci. Proti mně je docela nezmar. Náš vztah je, řekla bych, takový volnější. Nemáme zakázaný sex s jinými. Pokud se mu někdo líbí, je to jeho věc. Jen to musím vědět. Díky tomu, že se máme rádi a tolerujeme si podobné „výstřelky“, nemám potřebu naši dohodu zneužívat.
O budoucnosti jsme se začali bavit až po několika měsících vztahu. Nedávno jsme dokonce narazili na téma děti. Poprvé jsem získala odvahu se ho zeptat, proč žádné nemá. A to ani přes dvě předchozí manželství a několik vážných vztahů. Nikdy si prý nebyl jistý tím, že je chce, až teď se mnou. Pokaždé se údajně našly věci, které mu vadily. Teď si ale uvědomil, že nějaké „ty věci“ budou stále. Dospěl do stavu, kdy si myslí, že je čas na dítě. Je jasné, že to už nemůžeme dlouho odkládat. Uvědomuji si, kolik je mu let. S mladším partnerem bych si mohla dovolit čekat, s ním něco takového nepřipadá v úvahu. To ale vůbec neznamená, že mě do devíti měsíců odvezou do porodnice. Máme před sebou ještě nějaké jiné plány. Jenom musím hlídat, aby ty jiné plány nebyly pořád.
Výhoda našeho vztahu je také v tom, že každý máme svůj byt. Většinu času ale i tak trávíme u Roda. Co se peněz týká, každý máme své. Sami si platíme byt a další individuální výdaje. Těší mě, že na něm nejsem finančně závislá. Když ale chodíme na nákupy jídla a podobně, platí Rod. Rozhodně toho nevyužívám. Pokud vidím, že doma něco chybí, jdu a za své to koupím. Přišlo by mi hloupé si mu říkat o nějaké peníze. Nedávno jsem si z něj dělala srandu. Byl nemocný a já vyrazila sama na nákup. Doma jsem se pak naoko divila, že po mně chtěli peníze, jak je to možné, že se za věci platí. Peníze nás na jednu stranu i spojují. Dělám pro něj nějaké maličkosti spojené s jeho novou výukovou knihou pro cizince a za to mi platí. Věci spojené s prací ale necháváme za dveřmi ložnice. To se vždycky zahryznu, do postele byznys nepatří.
Nejsem naivní a je mi jasné, že tu Rod nebude na věky. Ale je to stejné jako v každém jiném vztahu. Nežiješ tím, co bude, ale tím, co je. Nechci se okrást o krásná léta jen proto, že tady jednou nemusí být. To se přece může stát v každém vztahu. Každý moment, který s ním prožívám, mi dává tolik, že se o něj nechci ochuzovat. Roky mu ale samozřejmě neodpářu. Stejně jako rodičům. Ani oni tady nebudou věčně. Jsem si vědoma, že třeba „jednou“ nebudu mít partnera. Raději si ale užiji těch několik nadcházejících let, než abych byla s někým jen proto, že máme vyhlídky na zlatou svatbu. Navíc, v době, kdy se rozvádí snad každý druhý, nemáte záruku ničeho. Stejně tak přece můžu ukončit vztah já. Nemusím stále myslet jen na tu nevyhnutelnost lidského života. On mi toho dává strašně moc, tak proč se o to ochuzovat podobnými úvahami a předsudky? Co na tom, že by podle některých mohl být můj táta?
