Osobní bankrot citů
„Fáze averze na partnera je něco jako dluhy, které necháme dojít k exekuci,“ vysvětluje psycholog Petr Šmolka. Ale zatímco u financí se pak dá leccos zachránit osobním bankrotem, neúcta se v respekt už nikdy neobrátí. Důležité je tedy nenechat věci dojít takhle daleko. „Ve chvíli, kdy cítíme první záchvěvy nelibosti, doporučuji znovu si připomenout, proč jsme si partnera dobrovolně vybrali! Vědomě, programově hledat jeho klady. Těch by mělo být vždycky aspoň o trochu víc než záporů. Neškodí si také představit, jak by nám bylo bez něj. Materiálně i jinak. Rodina je, zcela neromanticky, firma s r. o. založená k zajištění dětí i nás. Když v ní panují hezké vztahy, prosperuje výrazně lépe než ta, kde se členové představenstva nenávidí. Hrubou chybou je i pocit, že je nejtěžší toho druhého získat a pak už štěstí tryská samo,“ říká psycholog Petr Šmolka. Právě naopak! Na tom, abychom si jeden druhého vážili, se pracuje celoživotně. Věty: „Musí mě mít rád takového, jaký jsem,“ si lidé vysvětlují špatně. S postojem „porodila jsem mu děti,
tak co by chtěl“ či „živím rodinu, to stačí!“ vztahově zbankrotujeme. Klape to jen tam, kde partneři nerezignují na svůj vzhled, sex ani intelektuální přitažlivost nikdy.
http://gty.im/647249792
3 zásady, jak na to
1. Mluvte spolu! Zdánlivě banální doporučení. Jenže kolik dvojic si dokáže „jen tak povídat“, aniž by řešily provozní témata? Sem patří i bez výčitek a citového vydírání říct tomu druhému, co nám nevyhovuje.
2. Tolerujte si vzájemné rozdíly. Muži myslí a reagují jinak, ženy také. Plus se k tomu přidávají osobní zlozvyky. V dospělosti ale nikoho nepředěláte.
3. Chvalte se a děkujte si. Nic, co jeden pro druhého dělá, není samozřejmost.
