Večerní ostravskou ulicí spěchá mladá žena. Nezdržuje se otevíráním deštníku, ačkoli začalo poprchávat. Za pět minut jí jede autobus domů a ona ho potřebuje stihnout. Oči ji pálí a šíji má zdřevěnělou, jak dvanáct hodin zírala do monitoru počítače. Nejraději by zamířila do bistra, poručila si dvojitou kávu a půl hodiny civěla do prázdna, ale nemůže si to dovolit. Doma na ni čeká přítel. Za večer jí už třikrát volal a ptal se, jestli je „pořád ještě“ v práci.
Při poslední kontrole (v půl deváté) se rozčílil a praštil jí telefonem. Za zády jí přitom přešlapoval šéf, pro něhož připravovala důležitou zprávu. „Podobné nervy jsem zažívala jednou, někdy i dvakrát týdně,“ prozrazuje devětadvacetiletá manažerka Klára.
„Můj přítel byl úžasný, dokud jsem se z místa asistentky nevyškrábala na manažerskou pozici. V tom okamžiku se Aleš změnil v tyrana. Vyčetl mi každou půlhodinu, kterou jsem v zaměstnání strávila navíc. Jakmile uplynulo osm a půl hodiny, zavolal mi – a pokud jsem ještě nebyla na cestě domů, udělal mi scénu. Moje práce je ale časově dost náročná a přesčasům se nevyhnu. Dlouho jsem doufala, že se s tím Aleš smíří, ale zjevně nic takového neměl v úmyslu. Ten večer, co mi ujel autobus a já dorazila domů posledním nočním spojem, si na mě můj přítel počkal na zastávce. Na uvítanou mi oznámil, že jsem hnusná workoholička, a vlepil mi facku. Ještě ten večer jsem se s ním rozešla. Už je to rok, ale já zůstávám sama. Mám pocit, že většina chlapů chce mít doma puťku, která se spokojí s podřadnou prací, z níž každý den utíká co nejdřív, aby mohla oprašovat rodinný krb. Děkuji, nemám zájem.“
Pokud vlastníte podobného žárlivce jako Klára, vězte, že váš problém je dost běžný. Ve společnosti se pořád udržuje zastaralý názor, že muži náleží role pracanta-živitele a žena má hlavně pečovat o jeho blaho. Spousta chlapů proto automaticky očekává, že budete práci věnovat méně času a energie než oni. Pokud pravidelně trávíte večery v kanceláři, muž se cítí podveden. Neměl by to být spíš on, kdo se večer triumfálně vrací domů z rachoty, zatímco jeho oddaná gejša (vy) na něho celá natěšená čeká u dveří? Dobrá zpráva: rozhodně jste na tom lépe než ženy na západ od našich hranic.
„Čeští muži jsou v tomhle směru vycvičenější než chlapi v západní Evropě,“ tvrdí Michaela Marksová-Tominová z pražské organizace Gender Studies. „Před rokem 1989 u nás ženy běžně pracovaly na plný úvazek, protože z jednoho platu by rodina nevyžila. Měli jsme tu uspořádání, o jaké na Západě musely feministky tvrdě bojovat. Po revoluci se předpokládalo, že se i Češky stáhnou do domácnosti, ale nedošlo k tomu. Čeští muži jsou z domova zvyklí, že jejich matka věnovala práci dost času. Většina z nich nežárlí na vaše zaměstnání jako takové, ale spíš na váš úspěch. Mužovo ego špatně nese, když získáte lepší místo anebo vyděláváte víc peněz než on.“
Tuhle skutečnost potvrzuje i průzkum pro projekt Evropská iniciativa Equal z roku 2003, z něhož vyplynulo, že 52 % českých mužů se domnívá, že partnerskému vztahu škodí (!), když žena vydělává víc než muž. A 42% Čechů si myslí, že by vás měla péče o domácnost a rodinu uspokojovat stejně anebo dokonce víc než vaše zaměstnání.
Jestliže spolu kvůli vaší kariéře často válčíte, naštěstí máte víc možností než okamžitý rozchod. Než partnera odsoudíte jako nenapravitelného sobce/závistivce, ujasněte si, co mu na vašem pracovním nasazení tolik vadí (a jestli náhodou nemá pravdu). Vzteká se, protože vás má rád a chce s vámi trávit víc času, nebo se vás snaží mít pod kontrolou a uzurpovat vás? Je nejistý, protože jste na kariérovém žebříčku vystoupala výš než on, nebo vám úspěch vyloženě nepřeje a nejraději by vás viděl doma u plotny?
Pokud partnerovi leží vaše zaměstnání v žaludku, musíte si s ním především v klidu promluvit. Otevřeně mu povězte, co se vám honí hlavou; povzbudíte ho tak, aby k vám byl také upřímný. Povězte třeba: „Jak by podle tebe měl v ideálním případě vypadat náš vztah? Co ti teď vadí? Co bys změnil?“ Vytáhněte z něho jeho pocity a obavy – a zjistěte, jestli vaše láska stojí za záchranu. Pokud ano, nasaďte strategii, která do rozbouřených vztahových vod vnese klid!
První typ žárlivce: Chce vás pro sebe
Možná že váš milovaný sedí na lavici obžalovaných, ačkoli nic trestuhodného neprovedl. Třeba jsou jeho pohnutky ušlechtilé: miluje vás a chce s vámi trávit víc času. Než svého drahého odsoudíte k nejvyššímu trestu, zamyslete se nad svým pracovním nasazením. Často na poslední chvíli rušíte schůzku, protože „nestíháte“? Chodíte do zaměstnání i o víkendu, ačkoli vás tam nic neodkladného nečeká? Když sedíte s partnerem na večeři, od předkrmu až po moučník mluvíte jenom o poradách, klientech a prezentacích? Pokud jste třikrát odpověděla ano, verdikt zní: nevinen. Váš partner se vám nejspíš jenom snaží naznačit, že byste měla zpomalit tempo a kromě povinností se věnovat také radostem (třeba sexu, který tak často odmítáte, protože vás po dvanáctihodinové dřině „příšerně bolí hlava“).
„Zvykla jsem si chodit každou neděli odpoledne do práce,“ tvrdí osmadvacetiletá produkční Eva. „Nemusela jsem, ale uspokojovalo mě, že v klidu dokončím některé úkoly a připravím se na další pracovní týden. Jenže pak jsem si našla nového přítele a ten se mě jednou zeptal, co budu dělat v neděli večer. ,Budu v práci,’ odpověděla jsem automaticky. A on prohodil: ,Škoda, mohli jsme jít do kina.’ V tu chvíli mi došlo, že existuje mnohem příjemnější program na víkend než vysedávání v kanceláři. Víckrát jsem v neděli do zaměstnání nešla – a práci zvládám bez nejmenších problémů.“
Možná jste přesvědčená, že své profesi věnujete jenom tolik času, kolik musíte. Problém tkví v tom, že váš drahý touží po ležérní lenošce, která krátce po obědě zvedne kotvy a nenávratně zmizí z pracoviště. „Můj přítel se živí jako výtvarník, pracuje doma a má spoustu volného času,“ tvrdí čtyřiadvacetiletá úřednice Lucie. „Odmítá pochopit, že mám pevnou pracovní dobu. Běžně mi ve dvě odpoledne zavolá, abych si s ním šla zaplavat nebo na výstavu. Když vysvětlím, že se nemůžu jen tak vypařit z práce, je dotčený. V poslední době mi dokonce začal vyčítat, že před ním dávám přednost kariéře. Jak mu mám vysvětlit, že mi záleží jak na něm, tak na práci, která mě baví?“
Řešení: Váš partner potřebuje vědět, že je pro vás jednička. Vaše kariéra pro něj představuje konkurenci a on má pocit, že s ní musí soupeřit o vaši pozornost. Zkuste svého milovaného ukonejšit důkazy lásky; třeba mu v pracovní době posílejte esemesky, aby měl pocit, že ho ani na chvíli nepouštíte z hlavy. Cestou z práce mu kupte dárek, o polední pauze mu zavolejte nebo mu napište e-mail. Berte ho na firemní večírky i na popracovní pitky s kolegy. Přestane mít pocit, že mu na osm a půl hodiny denně utíkáte do cizího světa, kam má vstup přísně zakázán. Jestli ho tahle taktika neukonejší, nastává čas na radikálnější řešení. Nemá smysl zadělávat si na žaludeční vředy tím, že musíte doma tvrdě obhajovat každou minutu přesčasů. Budete muset buď udělat ústupek v kariéře, nebo začít uvažovat o rozchodu. Pokud si pohráváte s myšlenkou pověsit práci na hřebík, dvakrát se rozmyslete. Vážně je pro vás tak důležitý vztah s netolerantním chlapem, který vás odmítá přijmout takovou, jaká jste?
Druhý typ žárlivce: Jeho ego trpí
Tenhle důvod se vyskytuje asi nejčastěji. Dostalo se vám zaslouženého povýšení a ze dne na den vyděláváte o polovinu víc než váš milovaný. Vozíte si zadek ve služebním autě (on šlape pěšky) a v zaměstnání vám salutuje tucet podřízených (on má jen jednoho). Muži od přírody rádi soutěží, tudíž podobnou situaci těžce nesou. Váš drahý si možná začal připadat jako neschopná nula a břídil. Dostal strach, že si ho přestanete vážit, odvrhnete ho a dáte přednost úspěšnějšímu lidskému samci. Vám možná podobné obavy připadají hloupé a iracionální, ale váš drahý kvůli nim možná probděl řadu nocí. Zkuste se do něho vcítit – a pochopit, co zalomcovalo jeho egem.
„S Ivanem jsem chodila na vysokou školu. Po promoci z nouze nastoupil jako obchodní zástupce, ačkoli měl pocit, že s vysokoškolským diplomem má na víc,“ prozrazuje sedmadvacetiletá Jana, která pracuje v reklamní agentuře. „Já o měsíc později získala místo v reklamě a začala jsem brát dvojnásobek Ivanova platu. Ivan okamžitě dostal příšernou depresi. Místo aby měl radost, že nosím domů hodně peněz, otloukal mi o hlavu nadávky jako ,sobecká kariéristka’. Jednou jsem musela strávit víkend na důležité konferenci a on tam za mnou přijel a před mým šéfem mi udělal žárlivou scénu. Rozchod představoval úlevu pro nás oba.“ Jana svého bývalého asi za rok potkala. Až tehdy jí vysvětlil, že si vedle ní připadal méněcenný. „Kdybychom o tom mluvili dřív, mohli jsme si ušetřit spoustu hádek a možná jsme zůstali spolu,“ přiznává Jana.
Řešení: Zavelte k vážnému rozhovoru. „Aby vztah fungoval, partneři se musí na všem domluvit – a to se týká i práce. Váš přítel možná automaticky očekává, že on bude ve vztahu tahoun, zatímco vy se povezete,“ tvrdí psycholožka Jaroslava Raudenská z pražské FN Bulovka. „Muži to mají takhle zakódované v povaze a spoustě žen pasivní role vyhovuje. Existují ale i muži, kteří se pyšní partnerkou, která hodně vydělává. Nedá se zobecnit, že všichni chlapi potřebují být úspěšnější než vy.“ Ideální je, když potkáte muže, který se na vztah dívá stejně jako vy a s nímž nebudete muset o své právo na kariéru bojovat.
Krok číslo jedna: Vysvětlete svému příteli, že ho milujete pořád stejně bez ohledu na fakt, že bere za měsíc méně než vy za týden. Zdůrazněte, že vztah nepovažujete za bitevní pole a nemáte nejmenší chuť s partnerem soutěžit. Zrovna teď jste v práci úspěšnější vy – a co má být? Za pár let se může situace obrátit. Pokud vašeho partnera sužuje nejistota, měl by se uklidnit. Krok číslo dva: Proberte s ním vaše představy o společném životě. Pokud se liší víc než rovníkové a polární podnebí, máte problém. Jestliže totiž váš drahý za každou cenu chce být muž-živitel a má pocit, že mu lezete do zelí, vaše společné štěstí se octlo na šikmé ploše. Nesnažte se mlžit a raději na rovinu povězte, že vás role ochránkyně rodinného krbu ani trochu neláká. Buď jeden z vás ustoupí, nebo se shodnete, že byste raději měli jít každý svou cestou.
Třetí typ žárlivce: Děsí ho muži
Pozor! Partner možná nežárlí přímo na vaši práci, ale na kolegy. Většina chlapů trpí majetnickými sklony – mají pocit, že jste „jejich“ a oni si vás musí „hlídat“. Jestliže jste nastoupila do převážně mužského kolektivu, kde se kolem vás osm a půl hodiny denně točí mraky sexy kolegů, váš drahý si připadá ohrožený. Podvědomě považuje všechny vaše spolupracovníky, klienty a šéfy za konkurenty, kteří by mu s chutí vypálili rybník. I když si rozumově uvědomuje, že se nemá čeho bát, šestý smysl mu našeptává „buď ve střehu“ a „připrav se na boj“. Pokud navíc váš přítel nevykonává nijak zvlášť prestižní práci, může si proti vašim kolegům připadat méněcenný. Proto se tváří tak kysele, když se zmíníte o poradě se šéfem nebo večeři s klientem.
Řešení: Máte-li pocit, že váš drahý žárlí na mužskou konkurenci, zamyslete se, jestli mu k tomu dáváte podněty. Možná nic netušíc básníte o „úžasně vtipném“ správci sítě Frantovi a „senzačně střeleném“ Petrovi z účtárny. Usaďte partnera do křesla, podívejte se mu do očí a prohlaste: „Připadá mi, že žárlíš na moje kolegy. Já ale miluju jenom tebe.“ Jestli se neuklidní, zkuste ho s úžasným Frantou a senzačním Petrem seznámit. Třeba se s nimi spřátelí a pocit ohrožení se rázem vytratí. Jestliže ovšem žárlivost vašeho partnera překračuje únosné meze (dělá vám scény, ačkoli jste nic špatného neprovedla; vyslýchá vás; vede vám knihu domácích příchodů a odchodů), možná máte doma patologického žárlivce. Jeho chování není projevem lásky, ale duševní nemoci! Když vám partner zakazuje chodit do práce jen proto, že vám šéfuje sexy svalovec s vizáží Brada Pitta, máte vážný problém. Patologická žárlivost se nedá léčit a časem se jenom zhoršuje. Zachraňte se útěkem – co nejdřív.
