Zamilovaly se. Muži jejich snů jsou však ženatí. Doma na ně čekají manželky, které – jak se v průběhu mileneckého poměru ukázalo – se hned tak nechystají opustit. A tak se rozhodly, že začnou bojovat. Co všechno dokážou?
Dávka dobrodružství
Útoky milenek na manželky mají často podobný scénář. Než zaútočí, snaží se omotat si milence kolem prstu. Cílem je získat ho, a aby se to podařilo, je nutné být lepší než manželka – v posteli zejména. To není zprvu tak složité, protože milenec je poblázněný. Aby však milenka přinutila svého ženatého milence k rozvodu, je nutné být lepší než jeho manželka i v jiných směrech. A tady přicházejí první útoky – přímé nebo nepřímé. Nepřímé jsou taktičtější.
Když milenka před svým milencem zaútočí na jeho manželku a bez servítků o ní řekne něco ošklivého, v muži se mohou probudit ochranitelské pudy a zbytky jeho cti ho donutí, aby se svojí napadené ženy zastal. Co se týče nepřímých narážek a útoků, muži bývají v tomto ohledu poněkud nedůvtipní, takže to může být běh na hodně dlouhou trať. Milenka, která nechce být jenom milenkou, na takové hrátky nebude mít trpělivost. Chce problém zvaný „milostný trojúhelník“ rozseknout co nejdříve, a tak dá milenci jasné ultimátum: „Buď jí to řekneš ty, nebo to udělám já.“ Pár dní nato přijde manželce anonymní textová zpráva...
Malé peklo
„O nevěře manžela jsem se dozvěděla z anonymní textové zprávy,“ říká třiatřicetiletá Gabriela. „Byl to pro mě šok. Na číslo jsem zavolala, ale telefon mi nikdo nezvedl. Namísto toho přišly další zprávy.“ Gabriela byla dlouho přesvědčená, že jí píše některá ze známých.
„Ze zpráv jasně vyplývalo, že dotyčný mě i manžela dobře zná. Kamarádka zapírala, ale nevěřila jsem jí, takže jsem o ni nakonec skoro přišla. Že to není ona, se vysvětlilo, až když mi přišla zpráva v době, kdy jsme byly spolu. Manžel přiznal, že někoho má, když jsem na něj uhodila, ale tvrdil mi, že opustit mě nechce. Já jsem ho z domu nevyhodila, jen jsem ho vystěhovala z ložnice a dala si čas na rozmyšlenou. Během něj jsem zažívala malé peklo. Zprávy chodily pořád častěji a byly pořád sprostější. Nechápu, že mi nedošlo hned, kdo je posílá. Mylně jsem předpokládala, že svůj poměr budou chtít oba tajit.“
V tom se plete spousta žen. Avšak milenky, které se rozhodly nebýt milenkami, nemají žádný důvod poměr tajit. Naopak. K anonymním zprávám se pak přidávají další praktiky – některé velice nebezpečné. Tereza, které je dvacet devět, také byla jeden čas milenkou zoufale bojující o muže, kterého milovala. „Je mi ze sebe zle, když si vzpomenu, co všechno jsem vyváděla a co plánovala. Naštěstí jsem měla kolem sebe přátele, kteří mě neopustili, ale zabránili mi pár pořádných hloupostí udělat.“
Jednou z nich bylo prořezání pneumatik. Další uvolnění kola u auta. „Jednou jsem to z legrace zmínila kamarádce, které jsem se svěřovala. Zhrozila se a řekla jedinou větu, která mě vrátila zpátky na zem. ‚Co kdyby v tom autě jely jejich děti?‘ Jako kdyby mě hodila do ledové vody! Když jsem vyplavala, došlo mi, že jsem překročila veškeré hranice, které jsem v sobě měla. Nechtěla jsem nikomu ublížit, jen znepříjemnit život, a nedocházelo mi, jak fatální následky by moje počínání mohlo mít.“
Proti zlu
Je známá věc, že zoufalé ženy dělají zoufalé činy, a pro zoufalé milenky to platí dvojnásob. Když zjistí, že jejich milenec nehodlá rodinu opustit, připadají si zneužité a oklamané. Některé další boj vzdají a s milencem přeruší veškeré styky. Jiné se rozzuří a zaujmou postoj: „Když já ne, tak ona také ne.“
Nezajímá je, že jim manželka nic neudělala. Berou ji jako tu, co zničila jejich šťastné vyhlídky, a rozhodnou se pomstít. V takovém případě je zprvu nejlepší na jejich provokace nereagovat. Dá se sice namítnout, že proti zlu se musí bojovat nebo že není dobré nechat si takové útoky líbit, ale v tom případě si ujasněte, o co vám jde především – o to, aby byl konečně v rodině klid, případně aby si na vás nikdo nevyléval svoji zlost? Pak je ignorace to nejlepší, co můžete udělat. Provokatéři potřebují obecenstvo a společnost, aby bylo vůbec koho provokovat. Dělá jim dobře, když se někdo chytí na vějičku.
Pomstychtivá milenka také potřebuje společnost – vaši. Chce vidět, že není jediná, kdo se trápí, a že vám dala co proto. Když jí společnost dělat odmítnete a vůbec s ní nebudete komunikovat, ve většině případů učiní pár zoufalých pokusů, ale nakonec to vzdá, protože její snaha nebude mít žádnou odezvu. Ignorace milenčiných útoků není ústupek, ale velmi chytrý a taktický krok. Výjimkou jsou případy, kdy ani ignorace nepomáhá a dotyčná vás začne cíleně pronásledovat.
Takovému chování se říká stalking a rozhodně by se ignorovat nemělo. Anglický výraz označoval původně v řeči lovců stopování, přiblížení se k lovené zvěři. V kriminologickém smyslu je definován jako úmyslné, zlovolné pronásledování a obtěžování jiné osoby, které snižuje kvalitu jejího života a ohrožuje její bezpečnost. Neberte ale spravedlnost do svých rukou. Obraťte se na policii.
