„6 cm ji dělilo od uražení hlavy“
„Procházely jsme se s Alenou uličkami v centru Londýna, kde byl docela hustý provoz. Na jednom kulatém nároží jsem zaslechla troubení a vzápětí se z ulice za námi vyřítila dodávka s hranatou korbou a zabočila prudce doprava. Automaticky jsme uskočily na chodník. Kamarádka ale zahlédla jen kabinu auta a výhled na korbu měla zakrytý. Proto když kabina opticky projela kolem ní, naklonila se kupředu, že půjde dál. V tu chvíli jsem viděla všechno zpomaleně – neskutečně pomalu se blížila její hlava ke korbě neskutečně pomalu se řítícího těžkého auta. A nesnesitelně pomalu se vymrštila moje ruka, která ji chňapla za batoh na zádech a stáhla zpátky. Když se na mě prudce otočila a zařvala: ,Co děláš, ty káčo?’, úlevou jsem se rozbrečela.“
Nora, 20 let, studentka
„6 chlapů mě dělilo od toho pravého“
„Když jsem se rozešla se svým šestým klukem, rozhodla jsem se, že zůstanu raději sama. První dva mi zahýbali, třetí si ze mě dělal služku, čtvrtý žárlil, jako bych byla supermodelka, kterou chce každý sbalit, pátý mě nikdy nepustil ke slovu a šestý očekával, že ho budu živit. Byla jsem tak vycepovaná tvrdou realitou, že jsem se zařekla, že už to s žádným zkoušet nebudu a raději si budu užívat svobody. Jenže právě když se mi ten osamělý život začínal opravdu líbit, přišel Petr. Seznámili jsme se v pizzerii, ve které pracuju, a dali si rande. Od té doby jsme pořád spolu. Nemá jedinou chybu a já už nikdy nechci být bez něho. Teď plánujeme svatbu. Nedávno jsem si uvědomila, že mě muselo nejdřív šest chlapů pořádně vyděsit, aby mě okouzlil ten sedmý. Musela jsem se smát.“
Hana, 29 let, servírka
„600 km mě dělilo od mé lásky“
„Můj přítel odjel pracovat do Itálie a já se za ním vypravila autem. Domluvili jsme se, že procestujeme celou Kalábrii spolu a budeme si užívat naší čerstvé lásky. Když už mě od Salerna, kde Michal pracoval, dělilo jenom šest set kilometrů, rozhodla jsem se přenocovat v jednom motorestu před Florencií. Zaparkovala jsem, ubytovala se, napsala pár zamilovaných esemesek a vyrazila do baru dát si sendvič. Než se mi ho ale podařilo sníst, okouzleně jsem propadla Italovi, který mi ho připravil a přinesl. Seděla jsem u baru a visela mu na rtech, dokud ho nepřišla v šest vystřídat kolegyně. Vzápětí jsme zamířili rovnou k němu do bytu, kde jsem zůstala celé prázdniny a pomáhala Angelovi v baru. Pár dní předtím, než jsem se musela vrátit do Čech, u nás zastavila červená Alfa Romeo s Michalem na místě spolujezdce. Když jsem za ním nedorazila, nelenil a ulovil si prachatou Italku v letech. Servírovala jsem jim kafe. Mrkli jsme na sebe a nikomu nic neřekli. Dneska už zase ale bydlím s Michalem v Liberci.“
Žaneta, 25 let, masérka
