Mikropigmentace nebo korektivní dermatografie, to jsou odborné názvy pro tetováž užívanou k trvalému zvýraznění kontur obočí, očí či rtů. Funguje na stejném principu jako klasické tetování, ale navzdory názvu není trvalá, speciální inkoust se pomocí jehly vpravuje pouze do spodních vrstev kůže, proto vydrží cca dva až tři roky.
Správně by se tedy měla technika nazývat semipermanentní, když má jen dočasné účinky. Ale ono to má své opodstatnění, jak všichni víme, trendy se mění, asi si dovedete představit, jaké by to bylo, kdybyste třeba teď pobíhala po ulici s obličejem nalíčeným dle stylu 80. nebo 90. let. Nic moc.
Také technologie jdou kupředu, oživování pigmentu v rámci doplňování či dalšího vylepšování je tedy vlastně žádoucí. Nutno ovšem připomenout, že nejde jenom o korekci nebo zvýraznění očí, obočí či rtů, permanentní make-up se dá také využívat na opravy různých částí těla po úrazech a onemocněních, techniku lze kupříkladu využít na dobarvení prsního dvorce po rekonstrukci ňader.
Nicméně, s běžným tetováním má mikropigmentace opravdu hodně společného, minimálně z něj technika permanentního make-upu vzešla.
Trocha historie
Hovoří se o tom, že v roce 1902 proběhlo první „ošetření permanentním make-upem“ ve Velké Británii. Chopil se toho prominentní britský tatér Sutherland Macdonald, první profesionální tatér vůbec, a vytvořil trvalý „ruměnec“.
Londýnský hit záhy přeletěl Atlantik, kde se s tím nemazlili. V kosmetických salonech se ve 30. letech 20. století začaly „ruměnce“ nabízet pod záštitou ošetření pleti v kosmetických salonech. Co na tom, že šlo o tetování, klientky byly spokojené, i když aplikace až tak příjemná asi nebyla.
Permanentní make-up si ale vydobyl docela dobré renomé a vyvíjel se dál. Zejména v dobách, kdy místo obočí frčely jen tenké linky, měl doslova žně. Problém byl snad jen v tom, že barvy bledly dost nešťastně, mohlo se lehce stát, že klientka jednoho rána spatřila v zrcadle vlastní maličkost se zeleným obočím. No jo, ty barvy!
Naštěstí se dnes využívají nerozpustné pigmenty, se kterými jsou už dlouholeté zkušenosti, a je vidět, že odstín bledne přirozeně. Ale než dojde k vyblednutí, musí tomu logicky předcházet samotná aplikace.
V plné kráse
V salonu, který je mimochodem důležité pečlivě vybrat, nejlépe na základě referencí a výsledků, které vidíte na známých a kamarádkách, vám nejdřív zakreslí kontury tetované oblasti. Následně se vybere vhodný odstín. Pokožka se vydezinfikuje, v případě potřeby se ale jako první nanese znecitlivující gel. Bolestivost zákroku je individuální, někdo jej označuje slovy „nepříjemný“, jiný pojmem „mírně bolestivý“. Je ale nutné počítat i s tím, že ošetřovaná partie po zákroku oteče a zarudne, není to nijak neobvyklé.
Po aplikaci by měla být klientka v klidu, obočí a linek si prakticky nemusí všímat, jen počká, až se odloupají malé stroupky. Také by měla zabránit tomu, aby tetovaná oblast přišla do kontaktu s vodou.
Rty se naopak hned po zákroku mažou balzámem na hojení. Trpíte-li na opary, je lepší konzultovat možnosti ještě před zákrokem s kožním lékařem a případně již preventivně užívat virostatika.
Trendy (ne)věčného make-upu
V současnosti frčí decentnost a přirozenost, obočí by mělo působit vzdušně, ne ostře, jak bývalo zvykem, na rty se aktuálně prakticky vůbec nekreslí kontura, jen se probarvují, oční linky se pouze stínují. Největší zájem, pokud se permanentního make-upu týče, je o vylepšení obočí. Není divu, většině lidí řídne, nemají ho plné ani hezky tvarované.
Technika známá jako microblanding, jinak také vláskování, simuluje obočí drobnými tahy. Klasický microblanding tetovaný čepelkou, ten, který má kořeny v Japonsku, ale již pomalu upadá v zapomnění. Momentálně frčí jehlou dělané obočí stylem hairstrokes. Chloupky se vykreslují do přirozené linie, jde to rychleji, výsledek je přirozený a vzdušnější, proces je méně bolavý a krvavý (u microblandingu mohlo docházet k vytvoření drobných ranek, které se pak špatně hojily).
Další cestou k vylepšení je mikrostínování, kdy k vytvarování obočí kosmetička klientce dopomůže nanesením drobných teček. Obočí tedy netvoří jasné kontury, ale jakési stíny, hovoří se o „pudrovém“ obočí. Barva jde v tomto případě hlouběji pod kůži, u citlivé pleti to může způsobit jisté problémy. Nejlepší možností je obě techniky spojit a obočí modelovat a upravovat kombinovaným 3D tetováním, kdy se prázdná místa vyplní stíny a do nich se přidá pár tetovaných chloupků.
Co je dobré vědět
Alergická reakce na barevné pigmenty po permanentním make-upu bývá vzácná, problémem je spíš podráždění kůže a to, že do ní v podstatě implantujete cizí těleso. To může vést k neočekávaným projevům, jako je otok, vyrážka či alergická reakce imunitního systému.
Barvivo se při realizaci permanentního make-upu vpravuje jen na neopálenou pokožku.
Jak zde již bylo řečeno, permanentním make-upem se dá vylepšit barva obočí a rtů, mohou se tak dokreslit i oční linky nebo kontura rtů. Někde se nabízí i trvalá „tvářenka“ nebo oční stíny, ale třeba američtí odborníci na mikro pigmentaci jsou proti, jde o příliš velkou plochu a hrozí tu alergická reakce. Ve své podstatě by šlo spíš o operaci, a ne o drobný kosmetický zákrok.
Tetovaná oblast by se měla trvale pečlivě ošetřovat už jen proto, aby na ní nevznikly vrásky, které by mohly deformovat tvar linek nebo obočí. Není třeba vyhýbat se přípravkům s kyselinou hyaluronovou, naopak AHA kyseliny by měly být tabu.
