Pravda, v čase války rozšíření podprsenky napomohlo i ryze praktické hledisko. Bylo nutné šetřit, aby bylo na munici a válečné výdaje, a vyrábět podprsenky bylo mnohem levnější než šít korzety. Už proto, že se ušetřilo na materiálu a taky na kovech (kterými se vyztužovaly). Některé prameny udávají, že jenom v USA se tehdy ušetřilo díky podprsenkám až 28 tisíc tun kovu! Byla to doba, kdy bylo vlastenectvím kupovat si podprsenku a ne korzet. Podprsenky tak zahájily vítězné tažení světem. A po válce se už nepohodlný korzet do šatníků žen nevrátil. A to přesto, že ženy se do něj oblékaly celých sedm století. První korzety vyztužené velrybími kostmi se totiž objevily na přelomu dvanáctého a třináctého století. A rychle se rozšířily. Mít korzet bylo ale nákladné, takže bylo znakem vysokého postavení, měla-li žena korzetů víc, jako třeba v roce 1387 francouzská královna celkem 600 korzetů! Jejich výroba se zlevnila až teprve v okamžiku, kdy se začaly vyrábět strojově. Což bylo až v roce 1839, kdy francouzský podnikatel Jean Early postavil první továrnu na strojově vyráběné korzety. Netušil totiž, že jejich móda vydrží už jen pár desítek let a převálcují je podprsenky.
Boj o materiál
Ale zpět do moderní doby, přesněji do poloviny minulého století, kdy už byly podprsenky nezbytnou součástí šatníku žen. S našimi pohodlnými podprsenkami tehdejší materiály, leckdy kousavé z umělých vláken nebo tvrdé bavlněné, neměly ještě nic společného. Zlom přišel až s vynálezem lycry. První spodní prádlo z tohoto příjemného a přizpůsobivého materiálu zažily až naše mámy v roce 1959. Stále však šlo o něco, co je intimní záležitostí ženy. Něco, co se skrývá, a je nepřípustné, aby byť jen ramínko vykouklo ven zpod šatů. To zcela změnila možná až zpěvačka Madonna, když vystoupila v dnes už legendárním klipu s výraznou zlatou špičatou podprsenkou od Jeana Paula Gaultiera.Je dobré si uvědomit, že to bylo v době, kdy podprsenky v tehdejším Československu stále ještě připomínaly ty první ‚postroje‘...
Široká ramínka, široké zapínání vzadu, jediná vhodná barva bílá (či tělová), pokud krajka, tak jedině podložená látkou, aby náhodou nebylo nic nevhodného vidět. A heslem bylo: hlavně pohodlí. Což se sice hlásalo, ale maminky vám jistě potvrdí, jak nepříjemné a nepohodlné tehdejší podprsenky byly. Dalším zlomem historie moderní podprsenky byl vynález podprsenky push-up. Na to, jak i z malých ňader udělat vnady hodné erotických snů, přišel miliardář Howard Huges, pilot, letecký konstruktér, filmový producent a režisér (ve filmu Letec ho hrál Leonardo DiCaprio). Ten v roce 1943 vymyslel takzvanou balkonovou, tedy v dnešní terminologii push-up, podprsenku, aby hollywoodské hvězdě Jane Russell vylepšil dekolt ve svém filmu Psanec. Jako už ‚push-upku‘ ji před 15 lety vynalezla firma Wonderbra. A nafotila kampaň s naší tehdy začínající modelkou Evou Herzigovou. Od té doby je podprsenka něčím, co se skrývat nemusí. Naopak.
A ještě dále do historie
Historie podprsenky je však mnohem starší. Je doloženo, že první kožešiny si kolem ňader vázaly už pravěké ženy. Pro budoucnost to zachytily například kresby v jeskyni v anglickém Norfolku. Vývoj tohoto kusu spodního prádla je však kromě praktického hlediska také historií někdejší morálky a měnícího se ideálu krásy. Období zvýrazňování ňader se tak periodicky střídalo s časy, kdy se jejich krása naopak potlačovala. A tomu značně napomáhaly právě předchůdkyně dnešních podprsenek. Egypťanky sice pod svými tunikami spodní prádlo nenosily, bylo teplo a nebylo to nutné, a také ideálem byly volné splývavé oděvy a volnost těla. Ale Římanky, které velmi dbaly na čistotu a hygienu, spodní prádlo měly. Podprsence, respektive pruhu látky kolem ňader, se říkalo mamilare. „Ženy i do lázní nosily podprsenky a malé kožené zástěrky,“ popisuje Věra Rozsívalová v knize Krása očima staletí dobu 33 let před Kristem v Římě. S odhalenými ňadry chodily jenom nevěstky. Už tehdy ale byly ženy rafinované. „Ostatní dámy ňadra zakrývaly, ale vždy tak, aby vynikl jejich tvar. Aby zvýraznily svá ňadra, podvazovaly je pruhy měkké látky či kůže, které je podpíraly,“ píše v knize Intimní historie Václav Vondruška.
