Existuje spousta mouder a rčení, která nám mají pomáhat a zlepšovat nám život. Můžeme se dohadovat, jestli opravdu platí například známé: Kdo druhému jámu kopá, sám do ní padá, Boží mlýny melou pomalu, ale jistě či sdílená bolest je poloviční bolest – ovšem jsou i taková pořekadla, co nebudou nikdy přežitá. A na některá, na která se často odvoláváme, bychom si měli dát i pozor.
Práce kvapná, málo platná
Platí i neplatí
Často se říká, že co „ušijeme horkou jehlou“, má trhliny a je méně kvalitní než něco, s čím se dobu pipláme. Není to tak ale zdaleka vždycky. Jsou lidé, kteří dovedou rychle a pod tlakem pracovat bez větších chyb, zatímco někteří, co práci obětují spoustu času a se vším se pečlivě „vyšívají“, nemusí vždy odevzdat kvalitní dílo. Ne vše, co je šité „horkou jehlou“, tedy musí být nutně k zahození.
Dávejte na to pozor, až budete procházet výběrovým řízením nebo psychologickým testováním. Existují například druhy zkoušek, jež není v lidských silách zvládnout během určeného času. Představte si třeba, že dostanete hodinu na zodpovězení dvou set otázek. Je jasné, že každý selže, ovšem personalisté zkoumají, jakým způsobem k tomu dojde. Jestli si v jedné chvíli uvědomíte, že to nedáte, a tak přestanete pracovat, abyste nedělali chyby, nebo zda pojedete jak rychlovlak i za cenu omylů.
Ani jeden přístup nemusí být špatný, záleží na tom, jakého člověka podnik hledá.
Nedělej lidem, co nechceš, aby dělali tobě
Platí
Představte si, jak by vypadal svět, kdybychom se opravdu řídili touto moudrostí. Nemáte rádi, když o vás ostatní drbou? Neměli byste tedy o nikom šuškat za jeho zády. Nesnášíte u jiných nedochvilnost? A jak chodíte na schůzky?
Každý máme něco, co nám bytostně vadí a nemají to rádi ani další lidé. Kdyby nikdo neposílal dál to, co sám nemá rád, byl by tu skoro ráj na zemi, spousta mezilidských vztahů by se napravila. Přitom to není nemožné. Nemusí se nám to povést pokaždé, ale i dílčí úspěchy se počítají.
Znáte takzvaný efekt motýlích křídel? Že na jednom konci světa motýl pohnul křídlem a na druhém se roztočilo tornádo? Myslí se tím, že vše, co posíláme mezi lidi, se tam nějak řetězí, případně ještě násobí. Když tedy ráno svou nedochvilností dostanete kolegyni do tísně, zkazíte jí náladu. Ona ji pak přenese na svého muže a ten si může vybít zlost na dětech…
Co se doma upeče, má se tam i sníst
Neplatí
Naše prababičky tím chtěly říct, že správná žena má všechny domácí potíže překrýt zástěrou, aby se o nich nevědělo hned za prahem, prostě není nad to vytvářet navenek obraz pohodové rodinky, vždyť všude je přece něco.
Samozřejmě nechceme tvrdit, že se máte s rodinnými příslušníky hádat na chodníku před domem. Jenže dnes bychom s přístupem „co se doma upeče“ mohli u sousedů nebo svých známých snadno přehlédnout třeba domácí násilí.
Navíc pokud máme partnerské problémy či starosti s dětmi, není žádná ostuda jít se o nich poradit s odborníkem, tedy je vynést z domova navenek.
Ráno je moudřejší večera
Platí
Tedy většinou platí, zvlášť jste-li impulzivnější povahy a horké hlavy. V takových případech je dobré, pokud to jde, nechat zejména závažná rozhodnutí „uzrát“ od večera do rána, nebo i od rána do večera. Prostě dát si čas a řešit vše raději s klidnou a čistou hlavou.
Toto přísloví ovšem naráží ještě na jednu pravdu: Po vyspání, hlavně po tom dobrém, máme odpočaté mozky a lépe nám to myslí, než když už se večer cítíme unavení. Tvrdí se, že třeba odeslání závažného dopisu, mailu nebo textovky by si měl člověk nechat „odležet“ a další den si ho pak přečíst novýma očima.
A někteří lidé (ano, většinou ženy) mají podobnou taktiku i při nakupování na e-shopech. Když si jeden den naplní košík zbožím, nechají objednávku raději na příští ráno, protože s odstupem zjistí, že plno věcí vůbec nepotřebují.
Žádný učený z nebe nespadl
Platí
To říkáme v případech, kdy chceme omluvit nějaký svůj přešlap nebo uchlácholit někoho jiného. Ovšem pravda je to hluboká. Pokud by vám chtěl někdo tvrdit, že je neomylný, nevěřte.
Až na vás budou třeba páni řidiči troubit, že jedete jako ponocný, nebo kroutit hlavou, že parkujete půl metru od chodníku a z řady aut vyjíždíte půl hodiny, myslete si své. Každý zkrátka potřebujeme svůj čas na to, abychom se mohli v něčem zlepšit, důležité je, abychom to sami chtěli.
Dnes toto přísloví platí dvojnásob v pracovním procesu. Tam sice musíme občas hrát, že umíme vše, ale samozřejmě ne tolik jako šéfové, ovšem zároveň musíme být otevření tomu stále se učit, doplňovat si vzdělání, zvyšovat kvalifikaci, a to až do důchodu.
Účel světí prostředky
Neplatí
Nejspíš bychom se podivili, kolik tato teze způsobila v historii lidstva problémů, ba i zla. Ona vlastně říká, že je jedno, jakou cestou dojdete k cíli, hlavně když ho dosáhnete. Přes potíže druhých, bez ohledu na ně, přes mrtvoly? Proč ne.
Za tuto větičku mnoho lidí schovávalo své cynické a vypočítavé jednání. Dá se dokonce říct, že to přísloví platí, že kdo se na nikoho neohlíží, opravdu se vyškrábe vysoko. Jenže za jakou cenu? Musí obětovat například svou pověst a morální kredit, protože tento přístup vskutku stojí na okraji morálky.
Sejde z očí, sejde z mysli
Platí
Ten, kdo vymyslel tuto moudrou průpovídku, musel skutečně přemýšlet jako psycholog. Věděl totiž dobře, jak obdivuhodná je lidská paměť – dřív nebo později se z ní vypaří mnoho vzpomínek, dobrých i špatných, obrazy, jež byly kdysi živé, ztrácejí původní barvy a obrysy.
Čím méně nám něco připomíná situace, které jsme prožili, tím máme větší tendenci je vytěsňovat z mysli. Neplatí to jen pro nešťastné lásky, tedy když přestaneme být v kontaktu s milovanou osobou, ale i pro mnoho jiných příkladů.
Existují ovšem i výjimky, například případy lidí, kteří prožili hluboké trauma, trpí depresí a podobně. Těm ani ono „sejde z očí“ nemusí prospět a měli by raději vyhledat odbornou pomoc.
Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše
Platí i neplatí
Hodně záleží na tom, v jaké souvislosti toto moudro říkáme. Pokud se nejen s vrabcem, ale i s rozumem v hrsti rozhodneme pro minimalističtější řešení, než abychom se o zlom krk hnali za vyšší metou, je to v pořádku.
Když si tím ovšem snažíme omlouvat nějaký šlendrián, z pohodlnosti se spokojovat s málem, pak si koledujeme o to, že ani ten vrabec u nás nevydrží.
