Je pro mne velkým zklamáním, že se pro N64 nepodařilo vybudovat žádnou kvalitní RPG základnu, která by příznivce tohoto žánru naladila na příjemnější notu. Je skutečně s podivem, že s tak bohatou RPG minulostí (NES, SNES) za pět let existence platformy N64 vzniklo v této oblasti tak málo kvalitativně hodnotných projektů, že na jejich výčet stačí prsty na jedné ruce. Nicméně zanechme nářků a pojďme se vypravit do světa Terminy, v němž se ocitáme stejně záhadně jako Alenka v říši divů.
Při cestě lesem se jako Link setkáváte s podivnou postavou jménem Skull Kid. Tento chlapík je vpravdě hodně zlomyslnou kreaturou disponující magickými silami, nota bene když zakleje našeho sympatického hrdinu do podoby Deku Scrub. Deku je jakési chodící křovisko a Linka v tento moment poznáme jenom podle jeho typické zelené čapky. Při pronásledování Skull Kida se dostáváme do paralelní dimenze nazývající se Termina. Zde se nejprve seznamujeme s obchodníkem s maskami, kterýžto z Linka sejme zlé kouzlo a požaduje protislužbu. Tou je stíhání Skull Kida a získání masky Majory, kteoru tento výtržník ukradl obchodníkovi. Maska totiž představuje nečistý a temný artefakt, který nyní ovládá Skull Kida a nutí ho tropit opravdu nepodařené šprýmy. Tím zdaleka nejhorším je zcela jistě vyvolání brzkého pádu obrovitého měsíce, který se na nás netváří nijak přívětivě, snad také proto, že za 72 hodin hrozí jeho střet s povrchem země! Začíná boj o čas.
Předně jedno upozornění. Zelda: Majora’s Mask (dále jen MM) vyžaduje pro spuštění 4MB expanzi. Upřímně řečeno, za dva roky od Ocarina of Time (dále jen OT) bych s tímto kusem hardwaru očekával mnohem lepší grafické orgie, ale budiž. Plně 3D polygonový svět Termina má podobně jako Hyrule příběhovou vazbu na místní hlavní město, vedle něhož nalezneme na relativně malé ploše všechny důležité herní lokace. Přes obvykle rozmazané kontury můžeme s povděkem kvitovat výraznější barevné scenérie, znovu nechybí geografická rozmanitost prostředí (zasněžená soutěska vedoucí do hor, písčité mořské břehy, bažiny, atp.), motiv s ubíháním času (impresivní východ či západ slunce) zohledňující též změny počasí, spousta pěkných detailů (kruhy na vodě) či v neposlední řadě tradiční jízda na vlastním oři. Běh času tu má, na rozdíl od OT, mnohem závažnější dopad na hru. Znovu sice platí, že se střídáním dne a noci narazíte na pro tu kterou dobu typický druh nepřátel. Nicméně v limitu 72 hodin musíte zabránit nebeskému satelitu v tom, aby dopadl a totálně zničil celý svět. Během tří dnů (několik hodin skutečného času) samozřejmě nelze stihnout vše podstatné. Terminu a její obyvatele totiž sužuje řada problémů, jejichž postupné řešení je klíčové pro konečný úspěch ve hře. Takže je důležité zaměřit se jen určitým směrem a stihnout zdárně splnit alespoň jeden hlavní úkol, korunovaný ziskem klíčového předmětu.
Pro uložení postupu ve hře slouží velké sochy výra, jež jsou však jen dočasným způsobem zapsání, nebo zahrání příslušného songu na vaší okaríně, což vyústí v navrácení hry do prvního dne. V tomto případě je zkázonosný měsíc ještě vysoko na obloze, ale všechny události znovu na své startovní lajně. Vyřešený quest čeká opětovně na nějakého svého hrdinu, ale jestliže jste předtím došli k jeho závěru a získali onu klíčovou věc, už ji budete mít stále ve svém inventáři (stejně kouzelně zpracovaném jako v OT) a můžete své ambice nasměrovat do dalších dobrodružství. A čas znovu běží. Jestliže nestihnete učinit vše podstatné nebo důležité, vždy se musíte spasit zahráním zmiňovaného songu, kterým se přesunete do začátku celého dobrodružství, ale zároveň tak přicházíte o vybudovaný postup v jednotlivých dungeonech, o všechny získané předměty (až na klíčové výjimky) a peníze. Alespoň, že si peníze můžete předem uložit u svého bankéře ve městě Clock Town. Na druhou stranu není dvakrát obtížné a komplikované získat novou finanční hotovost jakož i většinu předmětů, o které zmiňovaným způsobem přijdete (např. šípy do toulce pro váš luk). Opět je zde totiž legrační způsob vysekávání travin, rozbíjení amfor a beden, ze kterých vše potřebné vyzískáte. Dalším způsobem obohacení pak může být likvidace početného a stále se obnovujícího ansámblu nepřátel (jenž je povětšinou bohužel věren zaměření na trochu infantilnější publikum). Ale předem jedno velké varování. Kompletní dokončení každého hlavního questu, zahrnujícího ve svém finále prostup tím kterým dungeonem, je opravdu
velice časově náročné. Dungeony tedy vezměte útokem vždy během prvního dne, ať nejste v nepříjemné časové tísni.
Ačkoliv je zajímavé s postupujícím časem sledovat reakce jednotlivých lidí (opouštění města, apod.), pozorovat změny zabarvení oblohy a zvětšující se objem onoho zachmuřeného nebeského tělesa, ačkoliv oceníte pohyb slunečního kotouče s jeho vizuálními efekty, stále ubíhající čas blížící se tak nemilosrdně k hranici, kdy musíte svůj postup utnout zahráním příslušného songu a navrácením se na samotný začátek hry, se stává opravdu nehezkým strašidlem. A to zejména proto, že přese všechno si řadu herních okamžiků budete muset zopakovat ještě jednou (či vícekrát), což někdy znatelně ztrácí na přitažlivosti. Určitou pomoc tu představuje herní Notebook, v němž se vám zohledňuje časové rozmezí možného setkání s konkrétní NPC postavou. Tato věc supluje funkci jakéhosi diáře a třebaže bych uvítal též možnost dopisování vlastních poznámek, představuje notebook příležitostné ulehčení některých situací.
Našeho charismatického hlavního hrdinu sledujete na jeho pouti v „third person“ perspektivě, příležitostně je pak vaše snažení zabíráno shůry nebo je fixní pohled ze strany. Většinou si můžete kameru manuálně posouvat tak, aby vše sledovala zpoza vaší postavy. Navrch pochopitelně nechybí vítaná možnost vlastního pohledu. Zde je nutno poznamenat, že
s manuálním spravováním kamery spoustu kamerových pochybení odstraníte, ale přesto tu je několik okamžiků, ve kterých si přejete, aby hlavní kameraman trochu „hejbnul zadkem“, jelikož vás v ožehavé chvíli nechává příliš dlouho na holičkách (na vlastní korekci úhlu kamery není kolikrát čas ani prostor).
Jako Link zvládáte spoustu činností, jež díky geniálně navrženému ovládání zvládne i nepříliš zdatný jedinec. Při interakci s prostředím vám stačí využití dvou tlačítek, která mistrovským způsobem zohledňují možnost vámi provedené akce. Můžete plavat a potápět se, skákat (zde se Link automaticky odráží sám od hrany platformy a na dalším okraji se stejně automaticky přichytí), šplhat, odtlačovat objemné objekty, otevírat dveře a četné truhličky a v neposlední řadě bojovat s nepřáteli, a to hnedle několika způsoby. Buďto ruční zbraní, kde povětšinou využijete svůj meč, nebo na dálku za využití bomb či zejména dalekonosného luku. Síla stisku analogové páčky ovladače pak určuje rychlost pohybu, přičemž při opatrné chůzi vám nehrozí pád z výšin, neboť se Link sám od sebe zachytí případného převisu (bohužel, na některých místech to z nějakých neznámých důvodů nefunguje).
Vraťme se nyní k soubojové fázi. Ke většina nepřátel sice nemusíte mít vyslovený respekt, ale při soubojích si s nimi užijete své, neboť každý protivník má vlastní unikátní způsob boje a
k jeho poražení vede rozdílná taktika. Funguje tu výtečný systém autozaměření, při kterém stisknete „Z“ tlačítko ve spodní části ovladače a váš následný pohyb je vždy prováděn čelem k vybranému protivníkovi. Díky řadě dostupných seků si pak můžete se svým sokem pohrávat jako kočka s myší, a to nemluvím o skvělých obratech a odskocích, které v tomto režimu umožňují provést efektní a navýsost efektivní úhyby, z nichž může následovat váš smrtonosný výpad. Zvláštním rysem pak je využití vašeho luku. Buď si svého nepřítele zarámujete pomocí tlačítka „Z“, a pak většinou nemůžete chybit. Pokud je však váš protivník příliš daleko nebo je příliš hbitý, můžete celou situaci řešit pokusem o střelbu z pohledu vlastních očí. Ta která není rozhodně tak obtížná jak prvotně vyhlíží.
Pochopitelně, že budete moci bojovat i za pomoci magie. Nejedná se jen o magické šípy, plošně obsáhlý atak mečem, ale i o speciální útoky, jež vyplynou z užívaní specifických masek. Těch je ve světě Termina masek opravdu hodně. Nutno podotknout, že většina z nich nemá pro dohrání hry velkou důležitost. Jsou tu však tři, které je bezpodmínečně nutné získat - masky specifických národů (či čeledí), jež vám propůjčují zcela mimořádné a zásadní dovednosti pro další pokračování ve hře. Jsou to Deku, Goron a Zora. Nasazením příslušné masky na tvář ztrácíte svou původní identitu a své dřívější dovednosti na úkor zisku nových schopností. Takový Deku neumí plavat, ale po předem vymezený čas zvládne skákat po vodní hladině či za pomoci květů létat. Goron kamenožrout má velkou sílu, ale voda je v jeho
případě zhoubou. Naproti tomu Zora jsou vodní lid a v jejich podobě je z vás tvor, kterému pobyt pod vodní hladinou nečiní obzvláštní potíže. S maskami je mj. spojený též typický způsob útoku té které rasy, kde stojí za shlédnutí efektní umění kung-fu ze strany Zory. Pro využití všech nově nabytých dovedností se však připravte na nutnost mnohem větší manuální zručnosti ovládání jednotlivých maskových inkarnací. Kupa dalších masek pak může vylepšit vaše vlastnosti (např. jste mimořádně rychlí), ale také se může jednat o cestu k dalšímu symbolu srdíčka. Srdíčka tu totiž opět reprezentují hodnotu vašeho života a jejich postupným získáváním se stáváte odolnějším vůči nepříznivým vlivům svého okolí.
Vedle častého bojování dojde řada i na jiné herní mechanismy. Znovu tu je něco schovávání před nepříjemnými strážci (Gerudo pevnost), fantastická a neopakovatelná jízda na koni, několik zpestřujících miniher (kde si mimo jiné osvojíte mistrovské ovládání luku, jenž vám v některých úsecích přijde velice vhod) a spousta hádanek. K naprosté spokojenosti při typovém výčtů puzzlů mi chybí jenom zdařilý systém textových hádanek, prezentovaný v titulu Alundra na PSX. Mezi rádci se párkrát setkáme se známým výrem z OT, pomoc při rozlišení interakce prostředí a něco herních tipů má v čarovné kapsičce připraveny vaše malá vílí dobrodějka, jež vás v podobě levitujícího světélka doprovází celou hrou. Dále je zde odpudivá maska pravdy, jež z některých kamenů činí vítané
informátory. A řešení některých puzzlů můžete uhodnout z dialogů s jednotlivými herními postavami, které leccos dost jasně a nepokrytě naznačí. Přesto můžete někde poněkud nešťastně přemítat, jestli nemůžete projít dále díky vlastní neschopnosti, či díky skutečnosti, že jste něco dříve opomenuli…
Vylepšování možností hlavní postavy je věrno tradičnímu schématu tohoto typu konzolových her. Postupem času ve hře získáváte nové předměty (konečně máte více lektvarů v inventáři), dále zvyšujete jejich maximální počet ve svém držení (velký vak na větší počet bomb, větší toulec na šípy, atd.), potom tu je potěšitelný a stupňovitý upgrade meče, atd.
Hudba nabízí samply z Ocarina of Time a některé zcela nové znělky, ale jak to tak již u podobného stylu her bývá, jejich opakované znění v lokaci, kde se přehrávají stále dokola, znehodnocuje počáteční kladný dojem. Ale hudební pozadí v dungeonech je velice pěkné (spolu s efekty jako echo ozvučení hluboké jeskyně) a příjemně dotváří atmosféru dané oblasti. Co se týče namluvení, třebaže textových dialogů je oproti OT více (zejména proto, že s postupujícím časem vám tu lidé stále mají co říci), není to pořád nic epického a hlavní příběh je do poslední chvíle spíše na okraji nepříjemných událostí, kterými je Termina postižena. Verbální dialogy tu znovu nenajdete, ale každý rozhovor začíná charakteristickým
povzdychnutím či zabručením vybraného jednotlivce, jenž určuje jeho povahu, což je líbivým a roztomilým doplňkem jinak „mrtvých“ textových rozhovorů se zdejšími postavami.
Samozřejmě, stejně jako OT i MM má své chyby. Ostatně, ať hodí kamenem, kdo je dokonalý. Majora’s Mask je však oproti předchozímu dílu mnohem náročnější a obtížnější, byť se tady řada věcí jeví jako hodně účelová. Na některých místech jste sice ve svém inventáři častěji než ve hře, přesto je tato koncepce stále ještě akceptovatelná. Jestliže tu hodláte nalézt všechny masky, je potřeba k tomu dopředu něco říci. Po absolvování závěrečných mini-dungeonů dostanete v případě, že máte sbírku masek kompletní, do závěru hry zajímavý bonus. Tím je speciální maska, která transformuje Linka do dospělé podoby hrdinného reka takové síly, že je mi až líto všech bossů včetně toho finálového. Tento symbol se však mimo místností s hlavními bossi nedá jinak využít.
Zkrátka a dobře - pro každého hráče a majitele N64, jenž má dostatek trpělivosti a zvládne místy obtížné adventurní pátrání, je MM nutností. Na N64 se sice ještě něco v tomto žánru do budoucna plánuje, ale vyjma skvělého titulu Paper Mario tu patrně nebude o co stát. Zajímavě se ještě jevila snaha Rare, kteří jako přímou konkurenci Zeldy připravovali vizuálně stejně impresivní akční adventuru jménem Dinosaur Planet, ale tohoto titulu se nyní dočkáme až na GameCube. A v té době již bude jistě i další pokračování Zeldy.
| The Legend of Zelda: Majora's Mask | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
