Final Fantasy 7 znamenala revoluci v žánru RPG. Přitáhla ke hrám masy lidí, kteří do té doby neměli o podobných hrách ani ponětí. Je až s podivem, že od té doby uplynulo již pár let a nikdo se neodhodlal, jak tomu u jiných her bývá takřka pravidlem, vytvořit klon této královny všech RPG. Výjimkou byl snad jen akční Silver, ale ten byl pouze pro PC. V Americe (kde jinde taky) si tedy řekli, že se s takovým komerčním potenciálem musí něco dělat, zburcovali společnost Crave Entertainment a ta se pustila do výroby hry s názvem Shadow Madness.
Shadow Madness je erpégéčko zpracované v přísně japonském stylu, s dětskými postavičkami, renderovaným pozadím, náhodnými souboji a pevně umístěnou kamerou zabírající vaše hrdiny isometrickým pohledem, abyste měli o všem dobrý přehled. Zabírá plné dvě placky a slibuje okolo padesáti hodin zábavy. Toliko informace, kterými bude možná vybavena plastiková krabička na pultech obchodů. Já osobně bych přidal i poučku: "Vyrobeno v USA a je to sakra vidět!" Ale abych netáral nesmysly...
Hned na začátek vám musím prozradit, že Shadow Madness není tak špatná hra, jenom se jí drží až příliš mnoho neduhů na to, aby se udržela na vašich paměťových kartách.
Příběh je tím, co vždycky japonské hry charakterizovalo. A i ten největší odpůrce manga grafiky byl ochoten přenést se přes dětské zpracování a nízký věk hrdinů, jen aby měl možnost rozplést klubko všemožných vztahů i překvapivých zvratů, kterými jsou podobné hry naplněny až po okraj. Jenomže přesně to tu nenajdete. Příběh začíná tím, jak se coby mladík "jakchcešměpojmenuj (jinak Stinger)" vracíte do své rodné vísky a zdálky jste nuceni sledovat její destrukci způsobem... způsobem... pokud jste viděli výbuch Lifestreamu ve FF7, tak přesně tím způsobem. Ve spálené vesnici objevíte veliký meč, hořící domek svých rodičů, a konečně, i jednu spřízněnou duši, s jejíž pomocí se můžete vydat do světa zjistit co se stalo. A v podobném, "originálním" stylu pokračuje celá hra. Navíc je prošpikovaná tunami vtípků, které se sotva mohou rovnat jemnému humoru japonských her. Ne že byste se nezasmáli, jenom se, dle mého názoru, ke hře příliš nehodí.
Po technické stránce je hra rovněž trochu rozporuplná, protože zatímco postavičky jsou zpracovány kouzelným způsobem, renderované prostředí je na tom často příšerně. Perlou je určitě městečko, které vypadá naprosto skvostně.
Nebo některé z lokací ke konci hry, ale mnohá z prostředí jsou šedá a ubíjející. Soubojový systém je kompletně přejatý z FF, ovšem s tím rozdílem, že probíhá striktně real-timeovým, a až příliš rychlým, způsobem, takže se zvrhne ve zběsilé klikání skrze menu s příkazy. Pozitivní, alespoň pro mě, je možnost soubojům se vyhnout. Když potřebujete prozkoumat určitou oblast a nezdržovat se všudypřítomnými souboji, stačí pozorně naslouchat. Těsně před soubojem se totiž ozve varovný řev zvířeny a vy máte možnost uskočit stranou. Pokud se vám to nepovede, dá se klasicky zdrhnou i během boje, resp. těsně před. Zvláštně je pojatá magie. Každé (téměř) kouzlo je totiž "vyjádřeno" vlastní FMV animací, což je sice zpočátku zajímavé, ale po čase začne dost nudit. I když je fakt, že to vypadá celkem hezky. Nepřátel zde najdete mnoho druhů a jsou určitě, alespoň co do designu a rozmanitosti, jedním z kladů hry.
Dobrým nápadem bylo rozdělit hru na tři různé druhy obtížnosti. Má to smysl ale pouze tehdy, pokud se rozhodnete procházet všechny souboje, protože vyšší obtížnost znamená jen víc nepřátel s větší odolností a častějším výskytem.
Styl hry je vůbec zvláštní. Zatímco v jiných hrách míváte dvě, tři hodiny na rozkoukání a seznámení se s prostředím, tady vás autoři hned na začátku zahrnou vším potřebným a doufají, že to nebude vypadat blbě.
Během slabé hodinky se vaše skupinka rozroste o dva členy, spousty itemů a tři prošlá území. Může to sice vypadat jako předzvěst slasti v podobě stovek postav a obrovských k průzkumu lákajících oblastí, ale vzhledem k budoucímu vývoji hry je to spíše k smíchu. A nic to neomlouvá fakt, že začátek hry je prezentován formou vyprávění hlavního hrdiny hostinskému a viditelně má sloužit jako rychlý úvod do děje. U jiných her by se tomu dalo říci spád děje, ale tady je to extrémní rychlost, která vás žene z jednoho koutu do druhého. Jako by se tím hra snažila zamaskovat svůj průměr.
A Shadow Madness není nic jiného než průměrná hra. Je to ten nejprůměrnější průměr, a ačkoliv netvrdím, že se u ní nebudete bavit, jediný důvod proč stojí za to si ji zahrát je fakt, že RPG je vždycky málo. Hrát ji sice budete, ale jen do doby než se objeví něco lepšího, což by vzhledem k produkci her v posledních třech měsících neměl být tak velký problém.
Volba je na vás.
