Vůbec nevadí, že tahle hra v Japonsku vyšla už před více než půl rokem. Po Yoshi´s Universal Gravitation je Wario Ware Twisted! dalším GBA titulem, jehož interface počítá s manipulací se samotným herním zařízením. Přesněji řečeno – bez pardonu ji vyžaduje, protože drtivá většina miniher je na ní i založena. Na rozdíl od Yoshiho dobrodružství, kde se GameBoy nakláněl doprava nebo doleva, se zde přístrojem pouze otáčí po směru nebo proti směru hodinových ručiček. Asi jako když točíte volantem, který je ve vodorovné poloze. A jak se to hraje?
Senzor dělá z plejády miniher po čase záležitost skutečně intuitivní.
Dobře, možná až překvapivě dobře. V každé kapitole je na hráče nachystán určitý počet náhodně vybíraných her, které
musíte s určitou úspěšností zvládnout, abyste postoupili dále. Celkový počet her neznám, je jich ale hodně, opravdu hodně. Každá taková hra netrvá více než 5 až 7 sekund, ze kterých jsou tak 2 sekundy na zorientování se v prostředí, do kterého jste vrženi, a pochopení toho, co se po vás chce. Pak přichází ke slovu samotná realizace úkolu. Někdy stačí pouze zmáčknout tlačítko,
jindy se pěkně zapotíte, i když přesně víte, co se po vás chce. Většinou ale hry nejsou nějak těžké. Z výše uvedeného je patrné, že Wario Ware Twisted! hned na začátku nabere ďábelské tempo, ve kterém se na hráče nové a nové úkoly vrhají jak hladové piraně. Podstatné je, že většina her je vtipná nebo alespoň osvěžující nápadem (mě například rozesmálo převádění opilce v prudkém větru po úzké lávce), ačkoli věřím, že některé kousky mohou leckomu přijít poněkud přihlouplé. Autoři při vymýšlení jednotlivých úkolů očividně dostali velkou svobodu a jediným společným jmenovatelem je zde využívání pohybového čidla.
|
Co je dnes in, je zítra out a pozítří retro |
|
Tenhle aforismus pochopitelně platí i pro videoherní svět. Jak se technologický vývoj dere nekompromisně dopředu, často se zapomíná, že na vizuálním pozlátku hry nestojí, a autoři proto hledají inspiraci, kde se dá. A za více než dvě dekády se v herní síni slávy octlo nepřeberně titulů, které jen čekají na „aktualizaci“. Připomeňme si tak například hry jako Pitfal, Duke Nukem nebo RPG ságy s dlouhým rodokmenem jako jsou Dragon Quest, Final Fantasy nebo Zelda. Nakonec i Metal Gear Solid vyměnil placatý 2D kabát za trojrozměrný až s prvním dílem na PSX, a přitom tahle série zaměstnávala palce hráčů od roku 1987. V ideálním případě nové technologické možnosti posunuly celou sérii a s ní i herní kulturu o kus dál, v opačném případě se jednalo o pouhé parazitování na známém jméně. Současná móda kompilování starých, na dnešní dobu zoufale primitivních her do různých sbírek a edicí je svým způsobem totožná s teleshopingem, ve kterém se propaguje stovka nejlepších českých heligonek. Ano, už i hráči počítačových her jsou schopní uronit nějakou tu slzu nostalgie.
| | |
A právě tento senzor dělá z plejády miniher po čase záležitost skutečně intuitivní. Po pár kapitolách hry reagujete
stejně reflexivně jako profesionální řidič, který strhne volant, aby se vyhnul hrozící srážce. Navíc samotná příběhová část není to jediné, co hra nabízí. Přichází totiž oblíbené odemykání bonusových kol, které jsou často propracovanější či rozsáhlejší než levely, kterými jste už prošli. Stále jsou to ale hry, jejichž největší síla spočívá v jednoduchosti. A aby toho nebylo málo, v těchto levelech
lze pohybový senzor užívat i dalšími způsoby, než na jaké jste byli zvyklí ze základního módu.
Inovace v podobě pohybového čidla dokáže na GBA přinést úplně jiný pohled na hry.
Grafické zpracování se od dob prvního GBA dílu nebo NDS pokračování nijak nezměnilo. Z čistě technického hlediska to není žádný zázrak, velmi sympatická je ale rozmanitost, s jakou jsou minihry zpracované. Jak se na vás valí nové a nové levely,
registrujete čistě ruční vykreslování, polygonové zpracování a další grafické techniky. Výsledek je potom takový, že obrazové ztvárnění nenudí, jakkoli by se mohlo ve světle jiných GBA titulů zdát nedokonalé.
Při celkovém pohledu je jasné, že inovace v podobě pohybového čidla dokáže na GBA přinést úplně jiný pohled na hry. Už Yoshi´s Universal Gravitation něco takového ukázal a nyní v případě Wario Ware Twisted! přichází definitivní potvrzení tohoto podezření. Tento způsob hraní je navíc jako stvořený právě pro malé a do ruky snadno padnoucí hanheldy (zkuste si totiž
představit, že podobě hekticky cloumáte s GameCube :-)). Z tohoto důvodu lze Wario Ware Twisted! považovat za
|
|
Rozmanitost grafiky a jednotlivých her
Pohybový senzor
Občasná bizarnost úkolů
|
| |
spoluzakladatele nového trendu a zaslouží si vysoké hodnocení. Pokud měl někdo tendenci odepisovat GBA coby platformu bez budoucnosti, nejspíše po setkání s touto hrou změní názor. Ukazuje se totiž, že dobré nápady dokáží i s málem velmi mnoho. Na druhou stranu milovníci epických příběhů, propracovaných charakterů, jedním slovem RPG, budou v tomto případě zklamáni. Tohle je prostě jiný svět, ve kterém si ale jiní užijí dosyta.
| Wario Ware Twisted! |
|
| Ukládání pozic: |
ano |
| Multiplayer: |
ne |
|
| Verdikt: |
Zábavná až návyková směsice her a hříček. |
|
|
Vůbec nevadí, že tahle hra v Japonsku vyšla už před více než půl rokem. Po Yoshi´s Universal Gravitation je Wario Ware Twisted! dalším GBA titulem, jehož interface počítá s manipulací se samotným herním zařízením. Přesněji řečeno – bez pardonu ji vyžaduje, protože drtivá většina miniher je na ní i založena. Na rozdíl od Yoshiho dobrodružství, kde se GameBoy nakláněl doprava nebo doleva, se zde přístrojem pouze otáčí po směru nebo proti směru hodinových ručiček. Asi jako když točíte volantem, který je ve vodorovné poloze. A jak se to hraje?
musíte s určitou úspěšností zvládnout, abyste postoupili dále. Celkový počet her neznám, je jich ale hodně, opravdu hodně. Každá taková hra netrvá více než 5 až 7 sekund, ze kterých jsou tak 2 sekundy na zorientování se v prostředí, do kterého jste vrženi, a pochopení toho, co se po vás chce. Pak přichází ke slovu samotná realizace úkolu. Někdy stačí pouze zmáčknout tlačítko,
jindy se pěkně zapotíte, i když přesně víte, co se po vás chce. Většinou ale hry nejsou nějak těžké. Z výše uvedeného je patrné, že Wario Ware Twisted! hned na začátku nabere ďábelské tempo, ve kterém se na hráče nové a nové úkoly vrhají jak hladové piraně. Podstatné je, že většina her je vtipná nebo alespoň osvěžující nápadem (mě například rozesmálo převádění opilce v prudkém větru po úzké lávce), ačkoli věřím, že některé kousky mohou leckomu přijít poněkud přihlouplé. Autoři při vymýšlení jednotlivých úkolů očividně dostali velkou svobodu a jediným společným jmenovatelem je zde využívání pohybového čidla.
A právě tento senzor dělá z plejády miniher po čase záležitost skutečně intuitivní. Po pár kapitolách hry reagujete
stejně reflexivně jako profesionální řidič, který strhne volant, aby se vyhnul hrozící srážce. Navíc samotná příběhová část není to jediné, co hra nabízí. Přichází totiž oblíbené odemykání bonusových kol, které jsou často propracovanější či rozsáhlejší než levely, kterými jste už prošli. Stále jsou to ale hry, jejichž největší síla spočívá v jednoduchosti. A aby toho nebylo málo, v těchto levelech
lze pohybový senzor užívat i dalšími způsoby, než na jaké jste byli zvyklí ze základního módu.
Grafické zpracování se od dob prvního GBA dílu nebo NDS pokračování nijak nezměnilo. Z čistě technického hlediska to není žádný zázrak, velmi sympatická je ale rozmanitost, s jakou jsou minihry zpracované. Jak se na vás valí nové a nové levely,
registrujete čistě ruční vykreslování, polygonové zpracování a další grafické techniky. Výsledek je potom takový, že obrazové ztvárnění nenudí, jakkoli by se mohlo ve světle jiných GBA titulů zdát nedokonalé.
Rozmanitost grafiky a jednotlivých her
Občasná bizarnost úkolů
