Úžasňákovi - Vzpoura Podkopávače

A jsou tu další Úžasňáci a podkopávač, který vyhlašuje válku všemu míru. Budete ho muset poslat zpátky do temných hlubin dřív, než rozorá svět. Jdeme?

Vzpoura podkopávače není tvořena přímo na motivy filmu. Tentokrát se odněkud z hlubin vynoří malý černý horník se svými vrtáky a roboty a vyhlásí válku „všemu míru a štěstí“. Pochopitelně je u toho náhodou i rodinka Úžasňákových a Mražoun. Co se děje potom asi není třeba vysvětlovat.

Po první, očím celkem příjemné animaci se před vámi objevují dvě postavičky, mhouříte trochu oko nad průměrnou grafikou, ale hraní se zdá být vcelku příjemné, kamera poslouchá, nic co by bilo do očí. Zahýbáte za první roh a ejhle - kamera se neotočila, postavičku je vidět z boku. Zahýbáte znovu, teď už běží proti Vám a naráží do nepřátel před sebou. Vypínáte hru. Na několikátý pokus jsem se ale překonal a za nějakou chvíli jsem si částečně zvykl na chůzi jen jedním směrem. Dokonce i na ovládání dvou postaviček najednou. Po pár hodinách mi to už ani zvláštní nepřišlo.

Z Úžasňáků se nakonec vyklubala roztomilá akční arkádovka jednoznačně zaměřená na velmi mladé hráče. Svědčí o tom kromě číslice „7+“ na krabici především nápovědné dialogy typu „Možná bych to tu mohl zmrazit a pak to rozbít“ nebo „To máme opravdu skákat ze sudu na sud abychom se dostali na druhou stranu?“. Také logika a úvaha dostanou po dobu hraní volno, s žádnými těžkými úkoly se nesetkáte. Tento nedostatek se snažili tvůrci kompenzovat obrovským množstvím robotů, kteří neustále přicházejí ze všech směrů. Je škoda, že se opakují stále ti stejní, neuškodilo by trocha inovace. Menším hráčům to z vlastní zkušenosti nevadilo, mně to však po pár úrovních přišlo trošku stereotypní, protože ani není více způsobu jak nezvané příchozí likvidovat - ledový paprsek, přepnout postavičku a rána pěstí. Zajímavé možná prvních šedesát, sto robotů.

Zmínil jsem se o dvou postavách, s čímž souvisí i zajímavě řešený multiplayer. Ve hře se objeví Mražoun a nejstarší Úžasňák, každý pochopitelně disponuje jinými schopnostmi a vzájemně se doplňují. Je sice k dispozici volba jednoho hráče, ale postavičku, kterou zrovna neovládáte řídí počítač a jako taková Vám moc nepomůže. Daleko větší zážitek vidím ve hře ve dvou, která se ale odehrává na jednom počítači. S tímto typem multiplayeru jsem se setkal naposledy u DynaBlasteru, ale vzhledem k velmi omezeným možnostem pohybu postaviček to vůbec nevadí a na klávesnici se pohodlně vejdou oba hráči. Toto zpracování vidím jako velké plus a musím přiznat, že jsme si se sourozencem pár hodin hraní užili. Z tohoto titulu se tak stává vhodný dárek především právě pro vícečlenné rodiny. Hra po síti nebo internetu není k dispozici vůbec.

"Z Úžasňáků se nakonec vyklubala roztomilá akční arkádovka jednoznačně zaměřená na velmi mladé hráče."

Co se týče pohybových schopností postaviček, je nabídka velmi slabá. Za Mražouna je to ledový paprsek, slabá rána a ledový most, za Úžasňáka rána pěstí a supertah. Na druhou stranu za zničení „speciálních nepřátel“ (tzn. klasických se značkou nad hlavou) dostávají hrdinové určité body, za které si mohou tyto své nemnohé aktivity vylepšovat.

Za jiné postavy než dvě výše popsané si ale nezahrajete. Je to škoda, protože úžasňáků je přeci celá rodina a vůbec by neuškodilo zapojit do hry alespoň některé ze zbylých čtyř. Ti ke škodě naší i celkového hodnocení zmizí hned na začátku hry.

Zdraví vašich svěřenců sice není neomezené, ale jeho nedostatek nijak nepocítíte. A kdyby náhodou došel život jedné z Vašich postaviček, jen roztomile usne (je to přece dětská hra) a za sedmnáct vteřin je opět v pořádku. Pokud vyčerpají zdraví obě postavy najednou, objevíte se ve hře kousek před místem nehody a hrajete znovu.

Klady a zápory

Hezky řešený multiplayer
Kompletní počeštění

Neoriginalita (příšery, levely...)

Zejména ze začátku jsem se párkrát dostal do míst, kde jsem klasicky zakysnul. Když si v takovém případě pustíte menu, ukáže se Vám v malém okénku video, na němž je zobrazeno, jak by měl vypadat správný postup vašich postaviček, čili hezká nápověda. Bez ní bych hraní určitě vzdal daleko dřív a to už mi sedm bylo. Mezi jednotlivými úrovněmi jsou vloženy krátké animace, pěkně zpracované i namluvené.

Vzhledem k věkové kategorii, pro kterou je hra určena je třeba brát v úvahu jazyk, kterým program komunikuje. Tato část se povedla, Úžasňákovi jsou kompletně počeštěni, a to nejen hlášky a texty ve hře, ale i menu a kromě bonusů snad nenarazíte na nečeský výraz. Podkopávačovy hlášky jsou sice někdy až nesmyslné, ale to jistě nemůžeme připisovat na vrub překladu, ale samotným tvůrcům.

Zhodnotit hru procentuálně bude opravdu oříšek. Z mého pohledu by snad vůbec nebylo o čem diskutovat, odložil bych jí s úšklebkem na hromadu cédéček, kde se už nepotřebného hliníku válí hromady. Ovšem když přihlédnu k číslu, které je uvedeno na krabici a k radosti, jakou z ní mají tito „sedmičkáři“, zjišťuji že je to opět ona jednoduchost, která ji v jejich očích staví na místa před moderními tituly. Tentokrát musím k tomuto faktu alespoň zčásti přihlédnout a zprůměrovat ji s nezáživností, kterou vnímám já. Konečný verdikt zní: 49%.