Nastává souboj tisíciletí a kupodivu to není souboj mezi dobrem a zlem, ale jen "malá" potyčka
Někdy ve velmi vzdálené budoucnosti, někde na jiné planetě nekonečného vesmíru se zorganizoval turnaj. Turnaj, který může mít jen jednoho vítěze. Každý kdo nezvítězí zemře, což by jistě odlákalo mnoho potenciálních zájemců. A tak je vypsána hlavní cena, kterou je nesmírně cenná trofej - pohár šampióna. V trofeji viděla spousta pobudů šanci, jak si zlepšit život - škoda, že nevěděli, že o život přinejlepším přijdou. Do turnaje se přihlásilo opravdu velké množství lidí - pořadatelé začali mít strach, že bude nedostatek střeliva a že uklízečky nebudou stíhat v krátkých 15 minutový pauzách mezi zápasy uklidit arénu.
Od té doby uplynulo celých 50 let, zlá Korporace již nějaký pátek propaguje hru bez pravidel - bez nároku na přežití. Chceš-li přežít, ZABIJ. Abys zvítězil, tak musíš projít dlouhou sérií různých arén a "pravidla," dá-li se to tak nazvat, hovoří o několika druzích soubojů, které musíš zvládnout. Musíš se nechat pohltit virtuální-betonovou džunglí bojišť, jak náhodně zvolených organizátory, tak i předem vytvořených. Pokud se ti podaří splnit všechny podmínky, tak možná, ale opravdu jen možná, zvítězíš. Ale hlavně, nejdůležitější podmínka, na kterou bych málem zapomněl, je ta, že si musíš věřit a nepodlehnout panice. Ukaž světu, že si nejlepší. Sice tím, že zvítězíš svět nezlepšíš, ale alespoň budeš v balíku peněz a budeš uznáván. Přece víš, na co ty děvky letí.
"No konečně." To je ta první věta, kterou jsem vykřikl, když jsem na Jaydeeho stránce uviděl zprávičku o tom, že Unreal Tournament je mezi námi. Po asi týdnu se ke mně dostala review verze Unreal Tournament a já jsem se nechal naprosto pohltit tísnivým, futuristickým světem UT, který je pro jednotlivce záhuba, ale pro sehraný tým nádhera. O mých problémech se správným rozchozením hry jsem už psal, naštěstí po vyřešení těchto problémů jsem mohl klidně zapařit. A teď, naprosto vyčerpán z dohrání turnaje, se s vámi, drazí čtenáři, mohu podělit o své poznatky z hraní. Předem už můžu říct, že jsem z Unreal Tournament naprosto nadšený a taky, že si myslím nyní o Q3 své, i když se říká, nesuď dne před večerem, nebo tak nějak (spíš nechval dne před večeří - by Zdeněk Polách).
Jak to ale všechno začalo. Asi před rokem, možná o něco málo víc, se objevila zpráva, že ID Soft pracuje na síťové verzi Quaka. Všichni byli naprosto nadšení ze záměru autorů a když ještě k tomu později přidali několik ušmudlaných obrázků, tak šílenství propadl nejeden člověk, včetně mě. Po poměrně krátké době od ohlášení Q3 se objevila druhá, neméně důležitá zpráva o ohlášení právě UT. V tu dobu se hráči 3D akcí rozdělili na dva tábory, jeden tvrdil, že lepší bude Q3 (třeba já) a druzí tvrdili, že lepší bude UT. Nyní ještě nemůžu říci jestli je lepší ten či onen, ale nějaký vnitřní instinkt a taky to, co jsem viděl, mi říká, že vítěz bude UT. Ale to jsem odbočil od tématu. Všeobecně se říkalo, že Unreal Tournament je jen takový titul, který si Epic naschvál vymyslel, aby měl Q3 nějakou konkurenci, aby se král nedostal na trůn. O několik málo dalších měsíců později se stala věc pro hráče milá, ale pro ID a Epic velmi nemilá. Firma Valve vydala pro svůj Half-Life add-on Team Fortress Classic a to prosím zcela zdarma. A nakonec, aby toho nebylo málo, se na soupisce nových titulu firmy Sierra objevil Team Fortress 2, což podle hodně velké skupiny lidí bude titul, který pokoří Unreal Tournament i s Q3 dohromady.
Nyní, když Unreal Tournament vyšel, to vypadá tak, že Epic má eso v kapse, protože TF2 má vyjít nejdříve někdy na jaře roku 2000 a testovací verze Q3 nedopadly u hráčů zrovna nejlépe. Nikdo taky nic nezmění na faktu, že Unreal Tournament má zatím nejlepší umělou inteligenci postav ve 3D akční hře a proti fantastickému designu úrovní se argumenty hledají špatně. Unreal Tournament nabízí nesčetně možností pro hráče připojených na Internet. Ve hře pro jednoho hráče je sice takový ořezaný, ale to se nakonec dalo čekat, vždyť přece o Unreal Tournament se odjakživa mluvilo jako o hře pro více hráčů. Kupodivu hrát Unreal Tournament přes Internet je poměrně příjemné. Hlavně asi díky velmi příjemnému připojovaní se do rozjetých her. Unreal Tournament totiž obsahuje velmi dobrou rutinu, která hledá nejbližší, ale taká zároveň nejrychlejší server. To pro vás znamená, že pokud si chcete zahrát, tak vám stačí dvě, tři kliknutí a už hrajete. Co mě ale velmi příjemně překvapilo, je fakt že Unreal Tournament se dá velmi dobře hrát i našich pomalých, přetížených a nestabilních linkách (děkujeme ti ty božský, monopolní Telecome). Bez problémů jsem si zahrál i se svým 56k modemem.
Samotná akce je velmi rychlá a dynamická, takže pokud jste si už hodně zvykli na HalfLife a jeho multiplayer, tak vám tato změna bude zpočátku dělat problémy. Když budete hrát s lidmi a roboty zároveň, tak je jen stěží rozeznáte, protože jak roboti, tak i lidé jsou velmi ukecaní, někdy až tak moc, že vám nebude stačit ani dialogové okénko, protože každý (hlavně roboti) vám buď pořád nadávají, když je zabijete, nebo se vám naopak začnou vysmívat, že jste nuly, že jste se nechali zabít. A celkově jsou roboti, nebo chcete-li boti velice zajímavá "stvoření." Opravdu u nich působí něco jako emoce. Robot totiž pozná, kdy mu začne téct do bot, a tak radši než aby se nechal zabít, tak se vrhne na bezhlavý útěk, samozřejmě brzo přijdete na to, že vaše raketa je rychlejší než nepřátelské nohy. Nebo taky rádi používají kapesní teleporty a to mě vždy strašně naštvalo, když mi někdo těsně před raketou zmizel.
Akorát mi přišlo, že roboti vždy ví, kde zrovna jste, protože kolikrát jsem se naprosto dokonale zašil, stejně mně dříve či později nějaký doběhl a začal opruzovat. Robotům z vašeho týmu můžete dávat příkazy buď z přehledného menu nebo pomocí nabindovaných kláves. Jsou to vesměs klasické příkazy jako kryj mě, jdi pro vlajku, mám vlajku, zemřel jsem, zůstaň tady apod. Rozhodně je lepší si tyto příkazy nastavit na klávesy, protože v rychlém spádu hry zrovna není moc času na vybírání příkazů z menu.
Jestli si myslíte, že je Unreal Tournament čistě hrou pro víc hráčů, tak jste na velkém omylu. Režim Tournament je totiž pro hru jen jednoho hráče. Nutno říct, že obtížnost v turnaji je taková divná. Zpočátku mi přišly všechny mapy poměrně jednoduché, ale pak z ničeho nic bylo zase všechno hodně těžké. Autoři si podle mne mohli trošičku víc vyhrát z vyladěním obtížnosti, aby zamaskovali nepříjemný skok z jednoduchosti na naprostou frustraci, kdy se jen modlíte, abyste poslední frag získali první vy a ne soupeř. Na mapách kromě zbraní najdete spousty různých udělátek. Od munice, přes brnění, neviditelnost až po botky sedmimílovky, celkově si s nimi užijete až budete v úrovních s nízkou gravitací.
Zahrát si budeme moct několik režimů. Předně je to klasický deathmatch. Musíte za každou cenu nastřílet jako první určitý počet fragů. Obsahuje nejvíce map, ale je asi nejmíň zábavný, každopádně i přesto se jedná asi o nejlepší deathmatch, jaký se dá hrát. Druhým modem v pořadí je domination. Poměrně těžký, díky rozmístění několika kontrolních bodů po mapě, které musíte získat pod svojí kontrolu, tím že se jich dotknete a obarví se na vaši barvu (červenou). Každá sekunda, po kterou držíte znak získáte jeden bod skóre. A opět vyhrává, ten kdo jako první dosáhne daného počtu bodů. Ale jak říkám vůbec to není lehké, ale v návodu vám dám takovou malou fintu. Třetí v pořadí je oblíbený Capture the Flag (CTF).
Co říct, snad jen že roboti se kterýma budete bojovat jsou opravdu, ale opravdu inteligentní. Chovají se víceméně tak, jak by se choval člověk. A ještě mi přišlo, že CTF má z klasických arén asi nejlepší design úrovní, hlavně se mi strašně moc líbila hned druhá aréna ve které jsou jen dvě věže, ve kterých jsou vlajky a teleport, který vás přenese na střechu věže a můžete spokojeně odstřelovat. Čtvrtý a podle mě nejlepší režim, který Unreal Tournament nabízí, je Assault. Vyznačuje se naprosto dokonalými úrovněmi, které opravdu nemají chybu (dobýváte loď nebo třeba vlak). Jen je škoda, že úrovní pro Assault je tak málo. A o co že vlastně jde? Bojují proti sobě dva týmy, kdy jeden tým chrání určité předměty a druhý tým je samozřejmě chce zničit. Důležitou roli hraje i čas, protože jakmile jeden z týmů splní úkol, tak se strany prohodí, takže z obránců se stanou útočníci a opačně. Než se naučíte Assault skutečně dobře hrát, tak to bude chvíli trvat, protože opravdu jde asi o nejkomplexnější mód v UT. A konečně poslední možností v turnaji je Challenge nebo-li výzva. Bojuje se v malé aréně jeden na jednoho. Vyhrává ten, kdo se jako první strefí do soupeře. Jediná rána je smrtící. Bohužel v tomto režimu jsem nenašel pražádné zalíbení, ale naštěstí je tento režim dosti jednoduchý, takže vám nebude činit žádné problémy dohrát ho, narozdíl třeba od CTF.
Jak můžete vidět z obrázků, tak grafice Unreal Tournament nemůžu naprosto nic vyčítat, snad jen že Q3 má přece jenom o něco málo grafiku lepší, ale to je jen detail a koneckonců grafika Unreal Tournament je přesně taková, jaká by měla být. Narozdíl od Q3 není kýčovitá, je ladná, neonová a místy skoro snová, prostě krása, která opět potvrzuje, že Fire enginu ještě neodzvonilo, ba co víc ještě se ledasčeho dočkáme (Duke Nukem Forever). Zvuky jsou taktéž fantastické a až uslyšíte, jak komentátor nadšeně křičí Double Kill - Multi Kill - Ultra Kill, tak jen ucítíte takový těžko definovatelný, ale příjemný, pocit u srdce.
| ||||||||||||||||||||||||||
A muzika. Tak ta je naprosto fantastická, kdybych neměl přehrávač UMX souborů, tak bych okamžitě začal pátrat po Internetu, abych si mohl objednat Unreal Tournament soundtrack. Kdyby nějaký DJ pustil muziku z Unreal Tournament na party, tak si opravdu neudělá ostudu (to ve mě vzbudilo vzpomínky na Leoše Mareše a jeho sobotní Anti AIDS party ve Zlíně, kde mi nebylo zrovna nejlíp - už žádná Vodka). Celkově můžu říct, že Unreal Tournament je fantasticky naprogramovaný a pokud máte PII 450 a 128 MB RAM, tak vám Unreal Tournament bude šlapat jako švýcarské hodinky. Jen taková poznámka, na 64 MB RAM jde Unreal Tournament taky hrát, ale chce to mít takových 300 MB na HD pro swapák.
Co říci na závěr. Snad jen, že v současné době není žádná lepší 3D akce pro víc lidí a to myslím skutečně vážně. Takže pokud jste báli začít se síťovými 3D akcemi, tak Unreal Tournament je nejlepší možnost jak se seznámit. A pokud jste už mazáci, tak stoprocentně už paříte, mám snad pravdu?
