Uličníci

Do města přijela parta výtržníků a s nimi nepořádek a zmatek a k tomu všemu zmizel i vzácný poklad. Někdo se jim musí postavit - a tušíte správně, tento úkol čeká právě na Vás.

'Bylo to klidné městečko. Nedávno se ale přistěhovala banda výrostků, zvaná Uličníci. Mají rádi nepořádek, chaos a přizpůsobují si vzhled maloměstečka k obrazu svému. K tomu všemu ještě ukradli z muzea vzácný indiánský poklad. Město potřebuje pomoc.' Zhruba tak praví zadní strana obalu. Podívejme se, co na nás čeká uvnitř něj. Pro úvod ještě uvedu, že se jedná o jednoduché RPG, kde se zhostíte role malého hrdiny a pokusíte se navrátit řád Vašemu měnícímu se bydlišti.

Hned na začátku je třeba hru zaškatulkovat a vysvětlit pojem „jednoduché RPG“. Hra je tak jednoduchá, že neútočí ani na dvousetkorunovou hranici pultů u pokladen supermarketů a prodává se za 149 korun. Zda je alespoň cena adekvátní, se podíváme níže.

Předně mě zaujalo, že hra za takovou cenu je lokalizována do naší mateřštiny. Distribuci Uličníků u nás má na svědomí TopCD a mezi jejich dobré zvyky patří překládat všechny své tituly, zjevně i ty nejlevnější. Na druhou stranu, absence jakékoli mluvy ve hře posunula pojem 'lokalizace' jen k překladu textů.

Grafika vypadá možná přiměřeně svoji ceně, narozdíl od ní ale hráčovo oko příliš nepotěší. O jejích (ne)kvalitách svědčí i podporovaná rozlišení – žádná čísla sice v nastavení nenajdete, na nejvyšší ze slovních voleb ale dává obraz pouhých 800x600. Neočekávejte ani nikterak plynulé pohyby, animace působí trhaně a občas se mi při nich vybavují staré klasiky typu Tom a Jerry.

Ani po zvukové stránce se Uličníci nijak nepředvedli. Hudba v pozadí působí pouťově a tvoří ji nepříliš dlouhý, opakující se úryvek. O tom, že ani z úst postaviček se neline hlas, byla již řeč – dočkáte se jen občasného kladného nebo negativního hlesnutí. Vedle kolotočové hudby tedy na hráčovy uši čekají jen zvuky prostředí – sršící hydrant, klaksony aut, bezdůvodné tříštění skla a bohužel již nepříliš mnoho dalších. Čas od času se zvukový systém hry zblázní a začne ve smyčce opakovat poslední dvě hrající vteřiny.

Ovládání probíhá kompletně skrze klávesnici. Vedle šipek, sloužících klasicky pro pohyb po mapě bude potřeba obstarávat jen další tři tlačítka. Jsou to dvě pro výběr předmětu v inventáři a jedna akční klávesa. Je sice možné si volně nastavit, která tlačítka to budou, řízení postavičky přesto zůstává velmi nepohodlné.

Co se průběhu hraní týče, hledání indiánského pokladu, tolik avizované na přebalu, je do značné míry reklamní zástěrkou a úkoly týkající se tohoto tématu budete řešit jen okrajově. Většinu času strávíte pochodem po městě a konáním 'dobrých skutků'. Budete po výtržnících utahovat hydranty, zalévat rostlinky a plnit nejrůznější úkoly pro náhodné kolemjdoucí. Tím vším zvýšíte náladu ve městě, kterou mimochodem nesmíte nechat dojít úplně na nulu, neboť tím by vyhráli Uličníci. Cestou budete sbírat předměty vznášející se na ulici, ať už je potom sníte, někomu přinesete nebo hodíte pod nohy. A zejména se budete snažit převychovat všechny Uličníky v dané úrovni. Koncept převýchovy není složitý – najdete si na ulici zlého výrostka, přeběhnete před ním, aby Vás začal honit a pak se snažíte vylekat ho, napálit nebo zboxovat tak, až jeho červená čára zlobivosti zmizí a zezelená a ejhle – Uličník vyléčen. Samozřejmě s ohledem na cílovou věkovou skupinu jsou jak boxování, tak i ostatní náznaky násilí zpracovány velmi šetrně a hráč vidí jen oblak prachu.

Každá taková delší procházka městečkem je zpracována jako zvláštní úroveň, mezi nimiž je vždy vložena mezihra. Ta je jako jedna z mála věcí povedená, zpracována na způsob osvědčeného Pacmana. V bludišti s kuličkami Vás chytají Vaši staří známí, chuligáni z ulice.

Klady a zápory

Mezihry
Česká lokalizace
Cena (149,-)

Grafika, zvuk
Celková hratelnost
Ovládání

Na úplném začátku dostanete na výběr ze dvou hrdinů. Můžete si vybrat mezi chlapcem a dívkou, oba zhruba stejného věku. Rozdíl v obtížnosti nebo ovládání mezi nimi není, záleží tedy čistě na Vašich preferencích.

Na jedné instalaci Uličníků můžete vést současně tři hry. Na začátku každé nové dostanete možnost uložit si ji do jednoho z právě tří slotů, označených písmeny, Váš postup v dané ‚kariéře‘ se pak ukládá do toho aktuálně načteného. V průběhu procházky městem možnost uložení mít nebudete, automaticky se o to za Vás postará aplikace na konci každého z Vašich dobrodružství.

Hra svojí obtížností neklade na hráče žádné větší nároky. S postupem ve hře sice roste rychlost a zdatnost výtržníků, problém by však neměli mít ani menší uživatelé a vzhledem k intuitivnosti samotných úkolů, doplněných navíc srozumitelným českým popisem by měli hladce pochopit i příběh. Životů totiž dostanete na začátku do vínku hned několik, další můžete nasbírat v mezihrách s kuličkami a občas se vznáší i na ulici.

Verdikt: Většinou se pokouším najít na každé hře něco kladného a začít tento odstavec právě tím – bohužel u Uličníků musím jinak. Tvůrci se zřejmě snažili natáhnout hrací dobu, bohužel ale nedokázali vyplnit vzniklou mezeru ničím zábavným. Hra tak za chvíli začne působit neuvěřitelně nudně a je to po dlouhé době titul, který jsem hrál čistě za účelem vzniku této recenze. Výtvor po žádné stránce nepřesahuje laťku zajímavosti, ať už se jedná o grafiku, hratelnost, hrací dobu či nápad. V úvodu byla naznačena otázka o adekvátnosti ceny. Aby se dostalo i na ni - za bez jednoho penízku sto padesát českých korun se dají, například do mobilního telefonu sehnat hry, které Vás dohromady pobaví více a nesporně i déle.