Na hru Times of Conflict od francouzské distribuční společnosti Microids jsem se docela hodně těšil. Není divu, již dlouhou dobu se mi do rukou nedostala žádná akčněji laděná realtimová strategie, a tak jsem doufal, že si nyní tento deficit vynahradím. Podle dostupných informací totiž měla být tato hra přesně to, po čem jsem toužil - klasicky pojatá nelineární RTS s velkým důrazem na rychlou akci, kde stavění a opevňování základny tvoří pouze malou součást samotné hry. Ačkoliv je toto tvrzení pravdivé, byl jsem překvapen, když jsem na monitoru spatřil to, co jsem tam spatřil. Nebojte, nebudu předem odhalovat, zda bylo ono překvapení příjemné nebo jestli se naopak jednalo spíš o zhrození - to ať vyplyne z recenze samotné.
Jak již bylo řečeno, Times of Conflict je realtimovou strategií, která má mnohem blíže ke strategickým akcím typu Ground Control, než ke hrám jako Age of Empires, jež se vyznačují propracovanou správou zdrojů a náročnou stavbou základny. Důraz na rychlou akci je ještě umocněn tím, že v jeden okamžik můžete ovládat najednou i více jak tisíc jednotek. Ty si můžete pochopitelně sjednocovat do větších skupin a ukládat pod klávesové zkratky. Kdyby tomu tak nebylo a vy jste museli ovládat každou jednotku zvlášť, asi byste se velice rychle zbláznili :o). Přesto i takto budete mít práce více než dost, a tak se tvůrci pokusili vám ulehčit práci, kde jen to šlo. Běžně vám stačí postavit si na základně pár hlavních budov
(převážně ty, které produkují bojové jednotky) a nějaké obranné mechanismy (dělové věže, zdi, ploty apod.) a o více se již nestarat. Těžba probíhá zcela automaticky a vy sami se s ní tedy nijak nezdržujete. A jaké zde máme zdroje? Jsou to pouze dvě "suroviny" - olej a zvláštní substance "Aarine". První se těží běžným způsobem a jediné, co je od vás požadováno, je postavit na vhodném místě ropnou věž. U Aarinu to je ještě jednodušší - získává se z aarinských vesnic prostě tím, že si je podrobíte (vtrhnete do nich se svými vojsky a pokud narazíte na odpor, během deseti vteřin jej zlikvidujete).
Děj samotné hry je zasazen na cizí planetu, o kterou bojují tři znesvářené strany. Jsou to Gilda, Nadace a Aliance. Gilda je náboženská sekta, která se shromáždila kolem člověka zvaného Prorok, jenž chce pod svou moc podmanit celý svět. Nadace je mohutná organizace, která si osvojila rozvinuté technologie a mocné zbraně. I ona chce dobýt svět. A Aliance je obří seskupení jednotlivců a společností, které se zvětšovalo do té doby, až začalo připomínat rakovinotvorné bujení. Žádný div, že největší složka výkonné moci - armáda - se vymkla kontrole... I ona chce dobýt svět. Je vám tedy nejspíš jasné, co bude vaším úkolem, ať si vyberete jakoukoliv z bojujících stran. Ano, budete muset ze všech teritorií, ze všech provincií vytlačit protivníky a... ano, dobýt tímto způsobem celý svět.
Průběh kampaně je nelineární, což v tomto případě znamená, že si sami volíte postup jednotlivými misemi. Volba silně připomíná slavnou hru Dune 2, ve které byla mapa světa také rozdělena na množství malých území, a vy jste sami určovali, kam půjdete. A i zde nemusíte útočit na všechna teritoria - některá za vás dobudou vaši spolubojovníci. Tím však podobnost končí. Samotná mapa je mnohem, mnohem rozsáhlejší, o lepším grafickém zpracování ani nemluvě. Částečně se zde také uplatňují strategické rysy - nejen, že si vyberete, na jaké území půjdete (přičemž budete předem informováni o jistých podrobnostech týkajících se této provincie), ale také si rozhodnete, s jak velkou armádou tam vtrhnete.
Při spuštění první mise vás možná zarazí, že ačkoliv stavíte budovy a produkujete bojové jednotky, nemáte žádnou možnost vyvíjet nové technologie. To by mohlo poukazovat na obrovský nedostatek v herním systému - vždyť koho by bavilo projít celou hrou se stále stejnými jednotkami. Ale nebojte, něco podobného nehrozí. Tvůrci jen opustili tradiční systém vývojového stromu a místo toho vám zpřístupňují nové technologie a jednotky podle vašich hráčských kvalit. Co to znamená? Za každou úspěšně dokončenou misi získáte určitý počet "bodů slávy". Za ty si dokupujete nové jednotky, a když získáte určitou úroveň, zvýší se vaše celková hodnost a tím se vám zpřístupní další volby. Jednoduché, prosté, avšak v žánru
RTS poměrně originální řešení.
Co vás ale překvapí na hře Times of Conflict asi nejvíce, je způsob grafického zpracování. Pochopitelně je kompletně ve 3D, ale při prvním pohledu vás ničím neokouzlí, spíše strnete úžasem. Nejen, že jednotky jsou hrozně malinkaté a de facto bez jakýchkoliv podrobností, animace ubohé a vše vypadá spíš jako hemžení mravenců, ale ono ani okolí není nijak zvlášť propracované. Jedná se spíš jen o mírně zvlněnou plochu, na které se tu a tam objeví nějaký strom, proláklina nebo stavba základny. Ale nebojte, neodcházejte plni znechucení a vydržte o něco déle. Pak totiž zjistíte, že obraz si můžete libovolně natáčet, přibližovat a oddalovat a měnit úhel kamery. To je sice již poměrně běžné i u konkurenčních titulů, které jsou navíc zpracovány mnohem lépe, ale věřte tomu, že zde si maximální přiblížení pochodujících či bojujících jednotek opravdu užijete. Proč? Právě z důvodu výše uvedené masovosti celkového pojetí. Pokud snížíte kameru na úroveň povrchu a přiblížíte si bojující jednotky na maximum, máte navozenou iluzi akčního velkofilmu. Dojem kazí pouze ony chabé animace postav.
Co je tvůrcům zapotřebí alespoň částečně vytknout, je umělá inteligence jednotek. Musím se přiznat, že jejich chování se mi za celou dobu hraní nepodařilo tak docela úplně pochopit.
Někdy zareagují okamžitě, jindy je musíte několikrát přemlouvat. To může být obzvlášť nepříjemné ve chvíli, kdy na vaši základnu útočí protivníkovo vojsko, ale vaše jednotky se zaseknou o samotné budovy a nechtějí jít dál. Přitom nestřílejí, nedělají nic, jenom přihlížejí postupné devastaci vlastního dočasného domova. Naštěstí se takto neprojevují úplně vždy, a jsou situace, kdy se tvůrci opravdu vytáhli. Jako příklad zde může sloužit reakce jednotek na napadení. Nejen, že samy opětují palbu (vy jim můžete přikázat pouze pohyb, o ostatní se starají samy), ale dokáží přiběhnout i z poměrně velké vzdálenosti svým kolegům na pomoc. To je prvek, který mi v mnohých RTS chybí.
Po zvukové stránce je Times of Conflict průměrnou hrou. Většina zvuků vás neznechutí, ale ani vás nepřinutí sedět s pusou otevřenou a nevěřícně poslouchat, co se to line z reproduktorů za nádheru. To samé platí i o hudebním doprovodu. Konec konců o průměrnosti svědčí nejlépe to, že to je asi tak vše, co k němu lze napsat :o).
Co nám tedy vyplývá závěrem? Že Times of Conflict je poměrně zajímavá realtimová strategie, ve které se najde slušné množství zajímavých nápadů. Zároveň ale tvůrci odbyli několik stěžejních prvků, takže výsledek je dosti rozporuplný. Otázkou zůstává, zda tento titul doporučit nebo ne. Já osobně bych vám radil dát od něj ruce pryč. Výsledek je sice mírně nadprůměrný (hlavně kvůli originalitě a hratelnosti), ale na obzoru jsou jiné, lepší RTS, za které se vyplatí utratit své pracně vydělané penízky spíš.
| Times of Conflict | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
