Snad nikoho neodradím hned na začátku, když řeknu upřímně, že konverzí jsou, naštěstí ale ne „pouhopouhou“. Urbz totiž přináší tak akorát novinek na to, aby si podobné hodnocení neszasloužili. Nicméně na Sim hru, která možnosti DSka využije naplno, si musíme ještě počkat. Takže popořadě.
Úvodní generace postavy se nese v klasickém Simáckém duchu. Nejprve přijde na řadu estetické cítění, které vám povede ruku při volbě barevné kombinace oblečení, typu a barvy účesu a dalších nezbytných prvků, kterými se jedinec vymezuje vůči davu. Následuje zařazení vaší postavy do některé ze sociálních kategorií, a to pomocí zvídavých dotazů, které vám hra položí. Tento prvek sice není nijak nový (v trošku jiném podání byl zpracován v klasice RPG her The Elder Scrolls: Morrowind nebo v aktuálních Vampire The Masquerade: Bloodlines), ale určitě je to příjemná změna v tvarování osobnosti oproti obyčejnému přihazování skillpointů mezi jednotlivé dovednosti či zájmy.
Na rozdíl od PC verze zde nespadá do vaší péče rodina ale pouze jednotlivec.
Během samotného hraní nelze díky takřka nezměněnému grafickému zpracování ani poznat, jedná-li se o původní GBA, nebo aktuální verzi. To pochopitelně nepotěší, ačkoli i v této podobě je hra vizuálně přitažlivá. Tato přitažlivost ale jasně pramení z nedostatku konkurence, grafická laťka je jednoduše u DSka zatím pohodlně nízko a to u Griptonite dobře věděli. Každopádně jemné animace a spousta detailů mají za následek, že většina lokací má vlastní atmosféru (na ní se podílí i vcelku zdařilý zvukový doprovod) a jsou díky tomu lépe zapamatovatelné.
|
Co nám autoři zůstali dlužní v grafice alespoň nahrazují velkým množstvím lokací, včetně fungl nového Splicer Islandu nebo přítomností domácích mazlíčků, kterými můžeme vybavit svůj domov. Na první pohled či spíše dotek se tak The Urbz
odlišují od ostatních dílů využitím druhého, dotekového displeje. Jeho prostřednictvím probíhá slušné procento herní komunikace a nutno říci, že dokud stačí na potvrzení volby lidský prst, je vše velmi intuitivní, rychlé, a tudíž v pořádku. Jakmile ale začnete
něco řešit v inventáři nebo např. seznamu úkolů, zjistíte, že ikonky jednotlivých voleb jsou pro průměrný lidský prst příliš titěrné. Přijde tak ke slovu stylus, tedy speciální pero pro práci s dotykovými displeji. Bohužel hledání jeho slotu na spodní straně konzole vždycky nějaký ten okamžik zabere a nechat snad tuto pomůcku někde venku, po pionýrsku vždy připravenou? Taky problém, neboť všichni asi víme, jak spolehlivě dokáží tyto mršky zapadnout na místa, odkud se obtížně loví. The Urbz dotekový displej dobře využívají při některých minihrách, na celkovém pojetí „touch faktoru“ je ale dost znát, že
byl do hry implementován hodně narychlo, protože hru nějak výrazně neobohacuje. Autorům bylo jasné, že mají-li málo času na kompletní předělání nebo alespoň rozvedení příběhu, na vymyšlení pár nahraditelných hříček s touchpadem to stačí. Tento dojem
na hráče zapůsobí už od titulního menu, ve kterém jsme vybízeni k výběru příslušné položky pomocí stylusu, ačkoli při užití směrových tlačítek je vše rychlejší a hlavně přesnější.
Klasickou osou celé hry jsou jednotlivé sociální a biologické potřeby vašeho Simáka.
Na rozdíl od PC verze zde nespadá do vaší péče rodina ale pouze jednotlivec. Začínáte s naprosto neperspektivní prací čističe oken ve výškové (to zde znamená 5 pater) budově v Miniopolis, jejíž majitel ale záhadně zmizel. Navíc se proslýchá, že nechvalně známému milionáři Daddy Bigbucksovi město de facto překáží v plánech na výstavbu monstrózního zábavního parku. Nebudu prozrazovat některé vtipné momenty, ale vězte, že do pěti kapitol rozdělený příběh The Urbz ostudu určitě nedělá. Plněním úkolů (jako prakticky v každé RPG hře jsou zde „příběhově povinné“ a volitelné), obvykle
jednoduchých až přihlouplých, si vyděláváte peníze a ty vám umožní stoupat v sociálním žebříčku. Podstatnou část hry ale strávíte v dialogovém okně, ve kterém pomocí vtípků, výhrůžek, lichotek a další, rozličně citově zabarvené komunikace budujete
vztahy s dalšími postavami a, proč to chlapsky nepřiznat, dosahujete toho, co chcete. Každá NPC postava má osobité zájmy a preference, kterým se musíte přizpůsobit, jinak se nepohnete dál. Toto jádro hry je zpracováno poctivě – komunikace je
dostatečně variabilní, aby hra nezačala brzo nudit. A přiznejme si, vytáčet tvrďáky nebo lichotit nesmělým teenagerkám bylo, je a vždycky bude velmi zábavné.
Klasickou osou celé hry jsou jednotlivé sociální a biologické potřeby vašeho Simáka (zde spíše Urbáka, počeštěně možná Urbana :-)), které musí být uspokojovány. Bohužel během pobíhání po městě brzy zjistíte, že nejlépe ho zbavíte všech strastí u něho doma, což ale znamená neustálé vracení se na aktuální adresu trvalého pobytu a to začne celkem brzo vadit. Jak se vám
bude zpřístupňovat více a více lokací, návrat domů může i chvíli trvat, i tak si ale touto taktikou obvykle ušetříte herní čas, než
kdybyste uspokojovali potřeby jednotlivě na místech k tomu určených.
Celkově je na The Urbz: Sims In The City patrné, že vývojáři chtěli rychle uchytit své dítko i na nové platformě. Nedá se říci, že by tuto snahu odflákli, protože některé nové prvky a rozšíření stojí za pozornost, nicméně možnosti Ninteda DS, hlavně v oblasti grafického zpracování, tato hra ani zdaleka nevyužívá. Pochopitelně pro hráče, kteří s handheldovou verzí některé Sim hry nemají tu čest, budou Urbz kvalitním seznámením. Pokud ale máte již zkušenost s verzí pro GBA (popř. s jejím předchůdcem The Sims: Bustin´ Out), nemůžete být nijak překvapení.
| The Urbz: Sims In The City | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
