Přestože jsou draci monumentálními a tajuplnými bytostmi, které nacházíme v mytologiích mnoha zcela odlišných národů, tak nejsou ve hrách příliš protěžováni. Tedy, abychom si lépe rozuměli, v jisté podobě se nacházejí takřka v každé fantasy záležitosti, ale jedná se především o nestvůry ve službách zla, kteří typicky vězní krásnou princeznu nebo hlídají mocný artefakt. Her, v nichž se dračí rasa zhostila role hlavního hrdiny, bychom napočítali na prstech jedné ruky a to ještě hodně zdecimované mlýnkem na maso. Takhle najednou mě napadá tak akorát Drakan, který má bájnou nestvůru rovnou v názvu, ale i zde hrál dráček spíše druhé housle a představoval hlavně sympatický dopravní prostředek se solidní palebnou silou. Většinu pozornosti hráčů si totiž udržela sympatická bojovnice. V ruské firmičce Primal Software si asi řekli, že takhle to dál nejde a rozhodli se stvořit hru, která by draky opěvovala v celé jejich kráse. Na hře pracují již od roku 2000, ovšem hned několikrát změnili priority žánrů. Ono totiž není jednoduché šít hru na míru drakovi a zatímco klasické fantasy prostředí bylo již od počátku jasnou volbou, tak herní styl trochu činil potíže. Nakonec se ustálil na akčním 
principu s příjemnými prvky RPG. To celé bylo okořeněno opravdu, ale opravdu jen malinkatou špetkou strategie.
Hra nás uvozuje do příběhu tradičně intrem, avšak jeho zpracování je již konvenční mnohem méně. Je totiž celé zpracováno v enginu hry, na což jsme poslední dobou zvyklí spíše přímo v průběhu děje a ne hned od počátku. Tím však nechceme říci, že by to bylo zákonitě špatně. Úvodní filmeček je totiž proveden skutečně kvalitně a klidně by mohl sloužit jako technologické demo pro měření výkonu grafických karet. Když už jsme u té grafiky, tak rozežraný koláč rovnou dojezme a nenechávejme ho tradičně na konec recenze. Technické zpracování se nemá rozhodně za co stydět. Herní svět je na první pohled rozsáhlý, i když rozkouskovaný na malé části a může se pyšnit vlastním, do jisté míry ojedinělým stylem. Především městečka mi přijdou krásně malebná, i když jejich sloh by nebylo od věci občas obměnit. Kamerou můžeme volně pohybovat a přiblížit se tak třeba až
k šupinám překrásně vymodelovaného a ještě lépe rozpohybovaného draka.
Detailní pohled je však nepraktický, a tak poslouží skutečně jen k pokochání se třeba i rozličnými druhy nepřátel, které jinak vidíte skutečně jen z větší dálky. Na druhou stranu se autoři pro případ neustálého přiblížení mohli přeci jen lépe připravit a trochu vylepšit nepříliš povedenou grafiku stromů a ani zdálky příjemná městečka neoplývají kdovíjak kvalitními texturami. To je však z výše zmíněných důvodů docela jedno a zamrzí spíše nepřiměřeně vysoká hardwarová náročnost, jelikož v případě mnoha naráz přítomných objektů se obraz začne nehezky trhat prakticky na libovolně silné sestavě. Pomůže asi jen snížení detailů, ale stejně si tvůrci mohli dát práci s vyladěním, protože zas až tak skvělou optiku I of the Dragon nemá. Spíše se jedná o příjemné umění grafiků, než využití všech možných serepetiček nabízených dnes prodávanými grafickými akcelerátory, i když i těch se především v podobě kouzel dočkáme. Na práci s kamerou a vůbec celým ovládáním si budete chvíli zvykat, jelikož jak kameru,
tak úkony pro draka má na starost myš a není vyloučeno, že si tyto dvě záležitosti budou občas překážet. Samotné ovládání je totiž více než čemu jinému podobné klasickým akčním RPG ve stylu Diabla, k nimž je ostatně hra nejblíže i žánrově. Jedním tlačítkem myši popoháníte draka po mapě a druhým mu zadáváte příkazy k útoku. Docela jednoduchý systém, který můžeme jen pochválit. Na první pohled vás sice může zaskočit poměrně rozvětvený HUD, ale po aplikaci rad z nápovědy se vám jeho složitost rozplyne před očima.
Co se týče příběhu, můžeme s klidem prohlásit, že jde o variaci na fantasy klišé. Lidé v jakémsi vymyšleném světě prohrávají boj s temnými silami a drží se už jen na posledních kouscích území, kde disponují několika zatím nezničenými městy. Naštěstí mají lidé ještě jeden trumf v rukávu, jímž je dračí rasa, která podle starého proroctví vypomůže v dobách nejhorších. A ty právě nastaly. Jedním z draků jste samozřejmě vy a do celkového
prostředí trochu nezapadající čaroděj na létajícím koberci vás zasvětí do toho, co je třeba vykonat. Tedy vyhnat posluhovače zla i jeho pohlaváry z do té doby klidné země. Ještě předtím je ale třeba si jako v každém správném akčním RPG zvolit typ bojovníka, tedy draka. K dispozici je klasický ohnivák, který je fyzicky nejsilnější, ale musí se spolehnout na méně významná kouzla. Druhým je magický drak, jehož přednosti se dají vyčíst již z názvu a do třetice všeho dobrého je zde drak nekromancer sázející jak na solidní sílu, tak i na vyvolané bestie. Kouzel je pro všechny tři varianty slušné množství a docela se s nimi vyřádíte. Jediným jejich výraznějším omezením je doba nabíjení, po kterou dané čáry máry používat nelze. Navíc můžete ihned požívat vlastně jen ty, jež máte umístěné v „quick slotech“, kam se zdaleka nevejdou všechny. Co se týče těch RPG prvků, tak ty probíhají veskrze klasicky. Ničíte nepřátele a jejich brlohy, za což dostáváte zkušenosti, které se po čase promění ve vzestup na další level a v vy si v takovém případě můžete vylepšit vlastnosti nebo trochu více bodíků vyměnit za nové kouzlo. Celkem se vyplatí taktizovat, protože vylepšení daných schopností se ve hře 
skutečně projeví. Jedná se například o kapacitu dechu, regeneraci, rychlost nebo sílu.
A jak se to celé vlastně hraje? Poměrně jednoduše a příjemně. Až na malé výjimky neustále pročišťujete zadané oblasti od nepřátelské verbeže. Zpestření je tu spíše poskrovnu, ale na druhou stranu od podobných her nemůžeme čekat zázraky. Jde především o zábavu a tu I of the Dragon nabízí. Jezdíte drakem a drtíte oponenty. Nedá se říci, že by hra byla nějak přehnaně jednoduchá, občas se i celkem zapotíte, a to především tehdy, pokud se vykašlete na ničení proradných doupat, která generují pořád nové a nové potvory. Jejich vymýcení je také základem úspěchu. Naneštěstí se tvoří pořád nová a nová, dokud v dané lokaci nepostavíte město, které poskytne ztracenou stabilitu. Právě zde se skrývá ten překvapivý strategický prvek, ale jde skutečně jen o formalitu, jelikož se výstavba odehraje po pouhém stisknutí tlačítka zcela sama. Poté je třeba město ještě nějakou dobu bránit, protože nepřátelské entity ještě zpravidla vyvinou nějaký ten poslední nátlak. Pokud se jim město podaří zdecimovat, stačí jej opravit, v případě, 
že jej zlikvidují úplně, postavíte nové, jen si cestu za úspěchem prodloužíte.
Abychom zbytečně neprodlužovali vaše napětí nad konečným verdiktem, pustíme se do zhodnocení. The I of the Dragon určitě není ničím světoborným, přestože se svou prostost snažní ukrýt za netradičního hlavního hrdinu, což s povděkem kvitujeme, ale v základu se jedná o akční RPG jako řemen, ovšem to není ani v nejmenším urážka. Na odreagování jsou podobné hry jako dělané a nevylučujeme ani, že se u tohoto titulu nejen pěkně zapotíte, ale i velmi dobře pobavíte. Časem se na povrch začne klubat stereotyp a snaha o jeho eliminaci je zde přítomna jen v podobě kouzel a minoritního podílu netradičních misí. Možná tu chybí ten prvek sbírání předmětů, který byl tak skvěle provedený v Diablu, možná by bývalo chtělo zasadit alespoň trochu rozvětvený strom speciálních schopností, ovšem právě k těmto záležitostem si autoři výběrem specifického hlavního hrdiny uzavřeli cestu. Ale konec hanění, vždyť I of the Dragon nás minimálně mile překvapil a pro fanoušky podobných her nabízí novou zkušenost. Jedinou nepochopitelnou vadou tak zůstává nehorázná hardwarová náročnost, na druhou stranu nám zřejmě bude vykompenzována slušnou cenou a lokalizací do našeho mateřského jazyka.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
