Vývojáři ze Sony se konečně chytili za nos a dali si skutečně záležet jak na vzhledu, tak na hratelnosti a právě díky tomu se Dark Mirror především dobře hraje a po malém výcviku vzniká pocit naprostého splynutí s postavou. Díky mistrně rozmístěným ovládacím prvkům se lze naučit ovládat postavy (ano, nejen Logana, ale o tom za chvíli) plynule a bezchybně.
Dokud nedohledáte veškerý bonusový materiál, hru neopustíte.
Na začátku je nutno říci, že Dark Mirror vyšel předně na PSP a verze pro staršího bratra je prakticky totožná. Rozdíl je logicky v ovládání s využitím druhého analogu, což bylo v PSP vynahrazeno automatickým zaměřováním a „zamknutím“ na protivníka. Zcela nepochopitelná je ale absence multiplayeru, která byla u PSP verze plně podporována.
Nový Syphon Filter je tvořen ryze arkádově. Menu je stručné: je libo trénink, souvislou akci jako příběh nebo jednotlivé kapitoly? Podívat se na medaile a odměny
nebo se dozvědět informace, které jsou poschovávány po levelech? Každá epizoda, a je jich sedm, se skládá s několika levelů. V každém levelu jsou 3 ukryté materiály. Pokud nenaleznete všechny během hraní, což pochybujeme, můžete je dozobat v jednotlivých misích v samostatném módu. Odměnou budou skicy výtvarníků, doprovodná hudba a videa o vývoji postav k dané epizodě. Bonusový materiál není ani tak moc motivace do opakovaného hraní, ale prostě se to nedá a dokud nedohledáte všechno, hru neopustíte.
Příběh není třeba vykládat. Je spletitý, plný zvratů a stejně bude na konci zase všechno jinak. Navíc zde neexistuje něco jako titulky, takže jsme se někdy trochu ztráceli v souvislostech. Do akce je opět zapojen Gabe Logan, bez něj by to vlastně ani nebylo ono, ale nechybí mu parťák. Popravdě, je to ženská a kdo kdy měl co
do činění s předchozími díly, není třeba říkat víc než jméno: Lian Xing. Tento „přítel na telefonu“ je zde druhou hratelnou postavou, což není od
druhého dílu nic nového. Překvapení přijde zakrátko po začátku hry, kdy Logan kryje Lian seshora. V Dark Mirror jsou situace, kdy Logan s Xing spolupracují,
potažmo hráč vysílá pokyn druhé postavě. Tato forma spolupráce je však jen osvěžením celé akce. DM totiž má v pácu něco víc. Variabilita herního systému a jednotlivé úrovně jsou velice dobře navrženy. Přestože je základní postup ve hře dán, autoři na hráče ušili i různé zkratky, odbočky a skrytá místa, která není nutné nalézt, ale zvyšují možnost opakovaného hraní. Aby se odemkly další zbraně nebo bonusové úrovně, je nutno provést konkrétní úkol konkrétním způsobem, což mnohým hráčům nedá. Je tedy téměř jisté, že DM budete hrát nejméně dvakrát.
Přechody mezi jednotlivými pohyby zůstaly nedomyšleny, takže postavy se občas chovají jako roboti.
Jak Gabe, tak Lian mají k dispozici přehršel zbraní. Vypíchnout můžeme klasickou ostřelovačku s běžnými, výbušnými, elektrizujícími nebo plynovými náboji, již
tradiční EDT paralyzer, různé typy granátů nebo brokovnici. Po vzoru Sama Fishera patří do výbavy i třístupňové vidění. Použití klasického nočního vidění netřeba
vysvětlovat. Veteráni znají i tepelný filtr, díky němuž je možno vysledovat vojáky, třebaže jsou skyti za překážkou, což jistě hráč ocení při hromadných a nepřehledných přestřelkách. Režim EDSU je o něco zajímavější. Pomocí tohoto vidění lze vysledovat, k jaké skříni je připojen počítač, který je nutno zprovoznit, které
dveře se dají otevřít, kde je ukryt tajný materiál, které tlačítko se dá zmáčknout nebo které sudy po zásahu explodují. Poslední na řadě je klasická baterka. Zajímavé je, jak si autoři dali záležet na tom, aby hráč využil všechny herní prvky a předměty. Proč používat baterku, která mě prozradí a nepoužít místo toho noční vidění? Protože během mise narazíte třeba na vojáka, který brýle nemá a nevidí na cestu, takže mu budete muset svítit. Hráč má velmi často na výběr, jak bude postupovat dál, a to se jen tak často u her nevidí. Dost misí lze dokončit i stylem tichého plížení, občas se díky změně postupu dostanete do odlišných situací. Tento styl nenápadného postupu mnohdy ulehčuje postup dál, nevyrazí na vás totiž tolik vojáků z úkrytů a hra je pak jednodušší. Navíc se to odrazí ve finálním
hodnocení. Pokud dostanete medaili za něco výjimečného, odměna ve formě nové zbraně vás nemine. Není to ale tak zábavné jako prozkoumávat všechna místa
v levelu, který není obvykle moc rozsáhlý a lze se vracet.
Co rozhodně potěší, je animace postav. Pohybových obrázků bylo vytvořeno sice mnoho, ale přechody mezi jednotlivými pohyby zůstaly nedomyšleny, takže postavy se občas chovají jako roboti: podřep, sebrat zbraň, zvednout se, otočit, jít rovně, zatočit. Jednotlivé pohyby jsou sice plynulé, ale viditelně oddělené od sebe. To se ovšem dá zapomenout, zaměříme-li se na inteligenci protivníků. Vojáci se chovají víceméně logicky. Volají posily, po nepřesném zásahu kulhají, snaží se utéct a skrýt se, když mají na kahánku, kryjí kolegy a dokonce jsou schopni si pro vás někam dojít. Ani dveře nebo žebříky jim nejsou překážkou.
|
Ve hře se vyskytují kromě in-game animací také renderované sekvence, které nejsou špatné, ale viděli jsme lepší. Za zmínku stojí snad jen střih v některých částech hry a smysl pro detail. Jednotlivé postavy jsou sice nadabovány profesionály, ale někdy zní dabing trochu monotónně. Každopádně humoru si užijí i ti, co angličtinou moc neoplývají. Když to tak vezmeme, autoři si evidentně vzali příklad se zmíněné hry Splinter Cell, a to nejen stylově, ale i syrovostí hlavního hrdiny a jeho
vybavení. DM je ale rozhodně akčnější a plížení je jen jedna z variant, nikoli jediná možnost.
Neměli jsme prve hrát DM na PSP. Verze pro PS2 je graficky hezčí a uhlazenější a lépe vyniknou světelné efekty (odraz zářivek na podlaze v PSP verzi byl prokládaný, na PS2 je vidět krásná lesklá plocha). Na druhou stranu to smrdí sprostou konverzí, protože kvalita textur je shodná s PSP verzí a vzhledem k prodlevě
|
Výborná hratelnost
Konverze z PSP bez bonusu| Syphon Filter: Dark Mirror | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
