Vyrobit kvalitní hru ze světa Star Treku se herní společnosti pokoušejí už několik let. Vyšly nejrůznější adventury, vesmírné simulátory, 3D akce i strategie. Přitom opravdu dobrá hra se urodila jenom párkrát a vždy z rukou společnosti Activision (i když hra Star Trek: Klingon Academy od Interplay také nebyla k zahození). Activision těží z licence co nejvíc a vydává jednu startrekovskou hru za druhou. Zatím nijak vážně neklopýtla – už samotný Star Trek je sám osobě skvělý, tudíž stačí přidat jenom dobrý nápad a fanoušci začnou šílet.
Takové menší šílenství se strhlo po vydání hry Star Trek: Armada. Nejenže tato realtimová strategie měla vše potřebné k tomu, aby se stala hitem, i když úplná bomba to zase nebyla, ale obsahovala skvělý příběh, což je věc u RTS málo vídaná, a hlavně to byla první opravdu dobrá RTS ze světa Star Treku. Pokračování Star Trek: Armada II (dále jen Armada II) se nese v podobném duchu. Tedy co se týká příběhu. Úvodní kampaň se - jak jinak - točí kolem střetu Federace a Borgů, kteří chtějí - jak jinak - zničit a asimiloval Zemi. V prvních misích postupně budete zjišťovat čím to, že Borgové mají v Alfa kvadrantu tolik lodí. Po menších útrapách objevíte warp tunel, který umožňuje přesuny lodí z Delta do Alfa kvadrantu a který bezpodmínečně musíte
obsadit. Následně poletíte za Borgy do Delta kvadrantu, objevíte novou rasu a možná se i s Borgy vypořádáte navždy. Mise na sebe plynule navazují; děj je vyprávěn in-game animačkami, v nichž uslyšíte hlas Patricka Stewarta, seriálového a filmového představitele kapitána Jean-Luca Picarda.
Co se týče samotné hry, moc se toho oproti prvnímu dílu nezměnilo – máme tady vesmír a několik ras, které o něj bojují. Armada II čerpá z klasického systému realtimových strategií, takže na počátku vybudujete vesmírnou stanici a stavební lodě. Díky nim ve vesmíru v mžiku vyrůstají výzkumná střediska, těžební stanice i továrny na vesmírná plavidla. Suroviny jsou celkem tři – dilithium se získává z měsíců, latinium (slouží k obchodování) z mlhovin a kov z planet. Těch je několik typů, některé jsou kovu plné, ale ke kolonizování se příliš nehodí. Většina ras do svých lodích potřebuje posádku, která se rekrutuje právě z kolonizovaných planet nebo vesmírných stanic.
Každá z šesti unikátních ras těží a potřebuje jiné suroviny. Třeba organická rasa 8472, od které si jinak nebojácní Borgové udržují odstup, mění veškeré suroviny v organickou hmotu, z níž vznikají embrya a z nich lodě a struktury. Borgy latinium moc nezajímá a soustředí se na technologie umožňující asimilaci. Nejmocnější zbraň Borgů je stará známá krychle, která jednak může pohodlně asimilovat celou posádku i technologie ostatních lodí,
ale taky se může s ostatními krychlemi spojit v obrovskou symetrickou loď, která je nejmocnější zbraní v celé Armadě II. Ostatní čtyři strany – dlouhovlasí Klingoné, lstiví Romulané, škaredí Cardassiané a naše Federace spojující desítky ras – jsou si už ale podobné daleko více. V podstatě mají naprosto stejné budovy a jednotky, které se jen liší vzhledem a speciálními vlastnostmi, ovšem jejich využití v boji je úplně stejné. Takže by se dalo říct, že Armada II obsahuje tři odlišné strany (Borgové, rasa 8472 a humanoidní zbytek) lišící se budovami, loděmi a systémem boje, jenže…
… je to úplně jinak. Zatímco Starcraft nabízel tři zcela unikátní rasy, a tak bylo potřeba volit jinou taktiku, Armada II jde jiným směrem, nutno říct, že slepým. Většina budov je pro všechny rasy stejná, byť se jinak jmenují a jinak vypadají. Armada II obsahuje zbytečně moc všelijakých vesmírných stanic a struktur, proto člověk musí stavět několik výzkumných středisek (a to je docela otrava), aby se dostal k té nejlepší lodi, se kterou dobude celý vesmír. Totiž, ač je ve hře přibližně šedesát typů plavidel, stačí postavit třicet kousků z nejlepšího typu a pustit se do dobývání. Třeba Federace má v arzenálu různé lodě – některé nesou na palubě torpéda s velkým dostřelem, tudíž plní funkci artilerie, a jiné zase několik speciálních zbraní, které ulehčují ostatním lodím život. Přesto se ale Armada II
zvrhává v nenasytnou honbu za vybudováním flotily těch nejlepších plavidel, která má daná rasa k dispozici. Otravovat se s ostatními typy lodí je zhola zbytečné, kombinovat letku z různých plavidel taktéž. Prostě jenom postavíte základnu, několik torpédových věží na její ochranu a počkáte, až budete mít třeba v kůži Federace k dispozici Sovereign (což je typ lodi, jakým je i USS Enterprise), postavíte třicet těchto lodí a je vystaráno. Žádná taktika, žádné plánování, žádné uvažování – uvidíte nepřátelskou základnu a pošlete na ni svou nepřemožitelnou letku. Tento systém boje – postavím základnu, dvacet nejlepších jednotek a pošlu je na nepřítele – byl už jaksi ostatními RTS dávno překonán a ve srovnání se Starcraftem a Homeworldem působí směšně. Navíc nepřítel příliš inteligence nepobral, útočí v pravidelných časových intervalech se stejným složením letky, nikdy neobletí připravenou hradbu z torpédových věží, a proto je jeho zničení úplná hračka.
Systém hry a boje je tedy jednoduchý až primitivní, nicméně slovo, které by vyjadřovalo náplň misí, neexistuje. Taková plytkost, prázdnota a totální nuda plynule přecházející ve frustraci z neustále stejných úkolů by neuspěla ani ve srovnání s prvními RTS vyšlými v letech 1995 a 1996. Kampaně jsou celkem tři a každá čítá deset odpudivých misí. Jejich náplň se skládá z obyčejného znič nepřítele, což by nebylo zas až tak strašné, leč v každé
misi na počátku vybudujete základnu, v každé postavíte letku z nejlepších lodí a v každé je bez sebemenšího zpestření pošlete na nepřítele. Příběh je poutavý, leč mise jsou úplně stejné, jakoby naklonované z jednoho originálu, jenž je navíc špatný.
Když už nic, tak alespoň prostředí Star Treku by mohlo zažehnat blížící se katastrofu v závěrečném hodnocení. Ale kdeže – Armada II sice startrekovsky vypadá, setkáme se v ní se starými známými, ovšem ryzí Star Trek to není. Tak například podle autorů Armady II slouží na Enterprise sedm stovek členů posádky, ovšem v seriálu a ve filmu jich nikdy nebylo více než dvě stě – bez komentáře. Enterprise i s Picardem stojí v čele vojenské invaze do Delta kvadrantu, přitom Picard vždy plnil diplomatické a průzkumné mise a Enterprise nikdy nebyla válečná loď, což podle autorů Armady II je – bez komentáře. Když letíte za Borgy do Delta kvadrantu, žádné jiné rasy vám nepomohou, i když jsou Borgové hrozba pro všechny rasy a minimálně klingonské lodě by se k Federaci přidaly – bez komentáře. Vlastnosti a výzbroj lodí si autoři vycucali s prstů, a tak borgskou krychli v pohodě zničí romulanský válečný pták a klingonská Vor‘Cha je jen průměrně silná loď – tohle už ale bude s komentářem, protože autoři Armady II startrekovský svět úplně zničili a přetvořili ho, takže fanoušci si na své rozhodně nepřijdou.
Přes všechny zápory má Armada II i pár kladů. Například na lodě a vesmírné stanice můžete teleportovat posádku a obsadit třeba plavidlo, kterému nefungují štíty. Ty se samy postupně dobíjejí a jakmile je phasery a fotonovými torpédy vyřadíte, začne loď a její systémy (pohon, podpora života, senzory) dostávat na frak. Je to zajímavý a hru obohacující prvek, ale byl už k vidění v prvním díle. Ostatně – od původní Armady se toho moc nezměnilo. Přibylo několik ras a surovin, ovšem prakticky se jedná o tutéž hru, proto pro příznivce prvního dílu nemá cenu, aby se o Armadu II nějak zajímali. Autoři dokonce navázali na tradici technických chyb a bugů z prvního dílu. Armada II obsahuje pár much, někdy i pořádných masařek, které znepříjemňují život. Inu, když někdo vydá hru, jež není dodělaná, tak se nelze divit.
Nezměnila se ani grafika. Autoři vzali engine z první Armady a trochu jej vylepšili. Výsledkem je, že se na vesmír můžete dívat hned ze dvou pohledů. Ten klasický – shora – se dá přibližovat, ale ať budete kamerou hýbat jakkoliv, přehledu se nedočkáte. Armada II se odehrává v 3D prostoru, tudíž je na obrazovce opravdový chaos. Typy jednotlivých lodí vypadají velmi podobně a najít tu správnou je docela oříšek. A hlavně – plavidla se mohou pohybovat i vertikálně, tedy nahoru a dolů, což celkový zmatek jenom umocňuje.
Šílenci mohou přepnout do druhého, z hlediska estetična mnohem lepšího pohledu, ve kterém je ale problém označit jednotku, natožpak ji někam poslat. A kdyby se někdo ve změti lodí a mlhovin přeci jen náhodou orientoval, dorazí ho komplikované ovládání. Než se člověk prokliká ke tlačítku, jež pošle loď k nebližší opravárenské stanici, nepřítel ji zničí. Opravdu vypečené je označování jednotek do skupinek – najednou můžete ovládat maximálně šestnáct lodí, což na dnešní poměry nemá obdoby. Taková hloupost se už v žádné RTS dlouho neobjevila.
O kvalitě grafiky si sami udělejte představu z okolních obrázků – tak či onak, Homeworld vypadal mnohem lépe a mnohem lépe se taky i hrál. Hudbu tvoří celkem jedna (!) skladba za každou stranu a po hodině hraní z neustále se opakujícího motivu začne bolet hlava. A zvuky? Chrčení phaserů a dunivé výbuchy taky nejsou nijak úchvatné, prostě Armada II je po všech stránkách průměrná hra. Čekalo se od ní mnohem více, ale výsledek dopadl, tak jak dopadl. Fanoušci Star Treku by se měli Armadě II vyhnout velkým obloukem a pro ostatní rovněž nemá příliš význam. Nic nezachrání ani několik dobrých nápadů, kvalitní příběh a trochu odlišné rasy. No, Picarde, letos ses nějak nepovedl…
| Star Trek: Armada II | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
